- Doba temna v mém životě > Právo a Pravda zvítězí

15. března 2017 v 16:07 | Přímý autor Lena |  - Moudrá soudkyně
Dobrý den všem. Dnes ráno jsem se probudila do záře slunečních paprsků. Ve vzduchu i energiích cítím Svobodu a jarní zpěv ptáků tuto krásnou atmosféru doprovází ladným melodickým krokem.

Dnešním dnem je dnem Nového začátku. Na vlnách těchto energií také zakládám novou rubriku. Silné vnuknutí mého srdce, že k tomu uzrál čas, uposlechnu. Jeho energie je tak jasná, že ji lze těžce vyjádřit slovy.

Každému z nás byl do vínku dán talent, vložena schopnost. Jedna, více... Na nás a našem okolí je, abychom tyto talenty rozpoznali, dokázali je pojmenovat, seznámit se a skamarádit se s nimi. Přirozeně je přijmout, jako skutečnou součást našeho Já. A v neposlední řadě je vzít, jako Dar, který nás provází po celý život a je našim velkým přítelem. Užívat tohoto daru ve prospěch společnosti.


> Patrně bych v této oblasti měla říci něco malinko o sobě. Takže, opravdu malinko:
Upřímně - kdysi na základní škole, kdy jsme si měli vybrat budoucí povolání, jsem v této věci měla chaos. Nebyla jsem připravena na rozhodnutí, čemu se ve svém životě chci plně věnovat, co má býti mým povoláním a posláním. Připadala jsem si v této věci ztracena, jako Karkulka v hlubokém lese. Měla jsem dobré nápady a zručnost v manuální oblasti, milovala přírodu, zvířenu, určité buňky pro hudbu, tanec, citlivost k energiím, silně vyvinutý smysl pro spravedlnost, vcelku hezky jsem kreslila, skládala básně, psala, některé mé práce se ocitly na výstavě. Což by se dalo využít v umělecké oblasti, či v oblasti práva. Ovšem tyto talenty v mých letech ještě nebyly příliš odhaleny, podporovány a vyvolávaly ve mně spíše chaos, než vědění, čemu dát přednost a co dále rozvíjet. Na rozhodnutí tohoto typu jsem si nepřipadala zcela vyzrálá.
Talenty a dispozice ve větší míře začaly na brány mého vědomí ťukat a otevírat se zhruba v 16ti letech. Ovšem zde jsem již navštěvovala školu, jejíž obor se věnoval zcela jinému tématu. I přesto, volání mého srdce "měnit" a zlepšovat, mou ruku vedl k navrhování různých obalů na výrobky, modelů oděvů v barvách a tvarech, které v té době byly jaksi nadčasové. "Kdysi" byly obaly velmi nudné a fádní. Měla jsem v plánu některé z nich zaslat na určitá místa. Návrhů si náhodně všimla jedna profesorka (kreslila jsem je v její hodině, jelikož předmět mne příliš nebavil) a překvapivě se nezlobila, ale s nadšením řekla, abych do toho šla, protože za to rozhodně stojí. Zaslala jsem je tedy směrem, kde se dalo očekávat přijetí, nebo alespoň odezva. Formy odpovědí, jež se dostavily byly doslova prošpikovány energií strachu něco měnit ze zaběhnutého a vkládat nové, jelikož zde by šlo o velký skok na jiné pole. Dnes s odstupem času vidím, že "kdysi" na tuto formu změn výrobci a podobně nebyli vnitřně připraveni, změn se doslova báli. Strach je velkou brzdou tohoto systému, i nás samotných. V okolí svých blízkých jsem neměla takovou podporu, jakou bych v tomto ohledu, věku a chvílích potřebovala, jelikož oni lidičkové dlouhodobě "řešili" trošku jiné věci... Pokud by tomu bylo jinak, má studia by se ubírala směrem do zahraničí, a dnes bych jistě byla spokojenou, šťastnou, a kdo ví, možná i známou designérkou. Mohu však říci, že se na ně za to nezlobím, měla jsem jejich lásku, i to je dar, za který jsem vděčna. Pokud Vás zcela nezištně zajímá vzhled mých tehdejších a částečně i dnešních návrhů, nahlédněte do říše Blanky Matragi, oděvy, porcelán apd. Je zde jistá podobnost.
> Kupodivu - v 17ti letech se ve mně začal projevovat talent i nadšení v oboru, jež jsem studovala, i když v trochu jiné formě. Podnikatelské ambice ve mně vyvolaly cit pro samostatné povolání, být sám sobě pánem, v té době něco nového, dnes zcela běžného. Přišlo mi to zcela přirozené.
> Smysl pro spravedlnost a obranu Pravdy se ještě více otevřel a další "střety" se zkostnatělým systémem byly časté, jako ranní snídaně s pravidelným nášupem hořké, černé kávy. :)
> Moudrost "spravedlivých", kterou jsem u sebe vnímala již v dětství, i když tehdy jsem tuto energii neuměla pojmenovat, se započla projevovat na viditelné úrovni. Provázela mne v nastávajícím životě a stala se mým každodenním společníkem, který mne drží za ruku. Vlastně díky mým, zejména vrstevníkům, kamarádům, kteří mne započli žádat o radu, nebo rozhřešení nějakého sporu došlo k jejímu plnějšímu uvědomění. Později sem tam přicházeli i dospělí. Stala jsem se občasným "soudcem" bez taláru a papíru v ruce. A mí "klienti" se vraceli ...
> Také jsem se započla přirozeně zajímat o léčitelství, význam čísel. A další obory ...
Všude v těchto oborech jsem podvědomě cítila, že v minulých životech mi byly blízké. Jako bych v těchto případech pouze měla navázat na nitku a započít studovat tam, kde jsem skončila, nebo si jen měla opět připomenout jejich funkčnost.
> Také jsme s přáteli vážně zvažovali odchod do zahraničí, za prací a lepším výdělkem.
> V mých 19/20ti letech však zasáhl osud. Dosti krutým způsobem. Já, mladá, plna energie, ideálů, cílů, vyzbrojena mečem spravedlnosti jsem pojednou "musela" opustit "vše?", co souznělo s mou duší a co jsem chtěla rozvíjet. Tak, jako ostatní. Kráčet po své cestě. Má cesta však byla zcela odříznuta.
Nastala doba temna.
Řešila jsem jiné věci.
Mí přátelé proto odcestovali za dalekou vodu beze mne, já "musela" zůstat. S obrovskou slzou v oku a "temným" šátkem jsem mávala na rozloučenou... Tak dlouho, až z jejich postaviček zbyly jen stíny. Málem mi při tom upadlo srdce ...

> Během této temné doby ke mně mimo jiné přicházely i neuvěřitelné lekce, jedna za druhou, často jedna prolínala druhou. Nebylo možno si oddychnout, odpočinout. Během času, po mnoha letech jsem si však uvědomila jednu věc. V podstatě jsem šla dále svou cestou, kterou jsem kdysi, v 19ti letech považovala za předčasně ukončenou a žehrala za to osudu, se zdviženým prstem k nebi a slzami v očích. Ovšem ta cesta měla jinou barvu i vůni. Dále jsem se učila věci, které souzněly s mou duší, ale ty nebyly psány v knihách. Musela jsem si je prožít. Dále jsem konala spravedlnost, bránila Právo, měnila lidi i okolí k lepšímu, vnášela do systému nové prvky, někomu se to líbilo, někomu ne. Ovšem bylo to tisíckrát těžší, než kdybych seděla nad knihami a "studovala" design, léčitelství, právní paragrafy a mnoho dalšího. V té době jsem také pochopila význam věty "Koho Bůh miluje, zažívá velká trápení". Jak jsem po mnoha dotazech zjistila, jsou mezi námi stále lidé, jež mají jeho význam překroucen. Vynesu jej na Světlo, brzy.

> Má doba temna se po mnoha letech pomalu rozpouští. Vše se rozpouští, vše kolem nás, ostatně píši Vám o tom a překládám energie. Odpovědi k mé osobě přišly formou, kterou jsem zpracovala a složila do mozaiky: >

Tvá životní cesta se Ti může zdát, jako nespravedlivá, předčasně ukončena v raném mládí. Byla by to jistě pěkná a spokojená cesta. Ale zde je nutno pochopit jedno. Cesta, kterou Ty považuješ, jako dobu temna a která, ano trvala dlouho, je tvou skutečnou cestou. Proto, že Tvá duše tak, jako duše ostatních zde má nějaký specifický úkol. Bylo nutné, aby jsis něčím prošla, šlo o "přípravu":

- Bylo nutno poznat mnoho fyzické i duševní bolesti, abys dokázala plně ocenit, jak chutná radost.
- Bylo nutno poznat a pocítit, jak chutná bolest ostatních, aby jsis vzpomněla na způsob, jak jejich bolest utišit.
- Bylo nutno prožít "nemocí" a omezení těla, abys našla způsob, jak je léčit/vyléčit, nebo zlepšit jejich stav.
- Bylo nutno vidět mnoho nespravedlnosti, abys věděla, jakým způsobem mezi ni vetnout svůj meč a zajistit rovnováhu.
- Bylo nutno, aby Tvým životem prošlo mnoho zlých a nešťastných lidí, abys dokázala pochopit, kde ta zloba pramení a naučila se, jak jed v prameni vyčistit.
- Bylo nutno vidět a pocítit bolest Matky Země, aby jsis vzpomněla na to, jak ji zmírnit.
- Bylo nutno rozbít mnoho nefunkčních částí tohoto systému, aby fungoval lépe a lehčeji.
- Bylo nutno vyplakat mnoho slz, jelikož pak život vidíš jasnějším pohledem.
Tvá cesta teprve začíná. Ano, až teď, po dlouhé době. Musela jsi tím projít. To byla Tvá skutečná škola.

"Studovat" tak, jak si myslíš, nepotřebuješ. Vše, co potřebuješ jsis zde přinesla s sebou. A mnohému jses také na této cestě naučila. Mnohokrát jsi při tom vnitřně zemřela. Odnesla jsis mnoho šrámů, jako voják z bitevního pole. Ale přežila jsi! Mnozí se snažili připravit/odlákat Tě od Tvé svobody a důstojnosti. Ale nikomu se to nepodařilo. Zkoušku jsi složila.

V době "temna" jsem žila životem "vojáka", který je připravován na velmi těžkou "misi". Proto, aby ji zvládl, musí být výcvik těžší, než mise samotná. Aby byl připraven. Přežila jsem a dále kráčím životem s "neviditelným" mečem po boku, připravena kdykoli zakročit tam, kde se děje příkoří. Vím, že meč je znamením, které u mne stálo již při mém narození. Jsem voják, který má srdce "králů" a razí cestu svému lidu. Ten lid JSTE Vy, ti z Vás, jež ještě tápete ve tmě a nemůžete nalézt Světlo. Abych Vám mohla ukázat, jak vytvořit Mír, musela jsem projít válkou. Na tuto krásnou Zemi jsem se nepřišla ani tak bavit, jako zde něco ZMĚNIT. Mnohé se mi, i přes silnou obranu starého systému zdařilo a další teprve zdaří. Humor však miluji, dejme tomu ►zde◄. I když jeho energie je vykoupena slzami. Ale proto, nebo právě proto má pro mne velikou cenu.
Vím také, že pokud si chci přivonět k růžím, poraním se o trny. Vůně ja tak vykoupena. Krása je v tomto světě často vykoupena bolestí. Protože JE DUÁLNÍ. Ve světě odkud pocházím tomu tak není. Všude v něm vládne harmonie a klid. Pokud zde chci něco změnit, pak je nutno ochutnat příchuť tohoto světa, která je oproti tomu, co znám, velmi hořká ...
A ještě něco jsem si odnesla: Poznání, že i temno může vésti ke Světlu.

Za každým člověkem zde se skrývá bolest, ale i radost. Já nejsem dokonalým člověkem. Nevím vše, všemu také nerozumím a občas udělám chybu. Učím se stále, jako my všichni. Také nejsem svatá. Ovšem mám své pevné zásady, které mi nikdo nevezme. Něco nového Vám mohu ukázat, stejně jako Vy můžete "něco" nového ukázat mi.

Můžete si svobodně vybrat, zda ZMĚNU chcete, nebo dále budete kráčet svými životy, bičováni vaším nevědomím a otázkami, "proč zrovna já mám takovou smůlu". Ano, nevědomost je někdy sladká. Ovšem nevědomost je také slepá. Být slepý znamená NEŽÍT. Slepí jsou uvězněni v nicotě. Za tmou je krásná Země plná Světla, harmonie a vysokých vibrací. Čeká na Vás, je připravena. Jak do ní vstoupit? Je popsáno na mých stránkách, nic, co bych vyčetla, prvotní zkušenosti - zdarma! A pokud ještě neznáte své základní skryté schopnosti a nedostatky ►♪♫♪

Pomalu se také otevírá a ukazuje odpověď, proč jsem neodcestovala žít a pracovat do zahraničí. Měla jsem k tomu ambice, minimálně dvakrát. Osud však v tomto ohledu zasáhl a mé cesty přerušil. Mám zůstat zde, v České republice. Má to svůj význam. Pokud se v tomto ohledu ve vašem životě odehrálo něco podobného, mohu říci, že vše má svůj význam, i když to zpočátku nemusíme chápat. A bereme tuto záležitost, jako křivdu. Důvod se může objevit až po letech. V tom případě si rozhodně pročtěte ►tento◄ příběh, porozumíte, co Vám chci říci.

Nyní znáte kratičký útržek z mého života. Bylo nutno jej napsat. Pokud jste došli až zde, pak budete lépe chápat důvod otevření této rubriky.
Jde o malý začátek. Jsem sama zvědava, co dále její existence přinese. Význam obsahu rubriky bude odestřen po nějaké době, tak mi bylo "řečeno". Je to úsměvné, vzhledem k tomu, že se mi dostává čím dál méně času. Věřím však pevně hlasu mého srdce a vím, že jsem konala správně. V podstatě tím tvořím budoucnost. Budu tedy psát, pomalinku, občas. Půjde o popsání událostí ze světa i u nás, kde došlo k porušení Zákona, nebo se týká Práva v jakékoli oblasti. A vložím zde můj způsob řešení této věci. Prozatím spíše jednoduchou formou. Jsem pouze malý "poradce" z řad osob, které v sobě mají obyčejnou lidskost. Ovšem, tato obyčejná lidskost je element, který naše společnost nyní potřebuje. Rubrika rozhodně patří do konceptu těchto stránek, které vyjadřují mou energii, její potenciál a sílu. Jde o další kamínek, který doplní jejich mozaiku. Proč zahodit myšlenku, když může být uložena zde. To by bylo plýtváním.

Co se týče konkrétně oblasti práva, vadí mi, že lidé, na jejichž straně právo stojí, nemusí ve sporu zvítězit. To je neslýchané!!! A to, jak je právo neustále porušováno a mnozí "špinavci" se mu doslova vysmívají, neuvěřitelné! Význam Práva je dnes tak překroucen, že se mi až zvedá žaludek. Lidé ztratili respekt k Pravdě. Chtěli by jste čekat na vyřešení vašeho sporu 20 let? Ano, i toto se děje. Soudců je málo a případy se kupí. Zda bych stála o to, být v současné době advokátkou, vystudovat tento obor? Těžko říci. Konkrétně od právníků slyšívám, že nyní je lepší věnovat se "pouze" notářským záležitostem. I oni přestali věřit... Co tím mám na mysli si prosím zkuste odpovědět sami.


Děkuji za přečtení.

Lena






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama