- Školství je zastaralé /2/ > ZAJÍMAVÉ názory - rozhovor

2. října 2016 v 0:44 | Lena |  - Zajímavosti

2. část rozhovoru
1. část > ♪♫♪

Objekty, které formujeme podle svých představ. Když to má být vzdělávání, tak je čas, aby se to skončilo. Jeden z největších omylů tohoto stávajícího systému vzdělávání se skládá asi z toho, že si myslíme, že se dá něco naučit, aniž jsme při tom měli pocity - emoce. To je staré myšlení. V mozku se tvoří přes zkušenosti, které v určitém vztahu získávám, například s vámi, nebo jako dítě s předměty, nebo s sebou samým ... tedy když s něčím vstoupím do vztahu, nabýval jistou zkušenost, tato zkušenost se v mozku zakotví ve formě jistého vztahového vzorce, který se pak zformuje mezi nervovými buňkami. To je velkolepé, protože to znamená, že cosi nemateriální ... to by vás jako filosofa mělo zcela vyvést z míry, že něco nemateriální, totiž čirá zkušenost se přetvoří na něco materiálního ... něco duchovního se změní na určitý zasíťovaný vzor - model. A toto pak využívám, abych vytvořil něco duchovního. To znamená, že děti si na základě vztahu k něčemu vybudují struktury, díky kterým se v životě vědí zorientovat. To nazýváme zkušenost. Transmiter - přenašeče, jsou přitom nedůležité. Jedno je důležité: natrvalo se mohou tyto odkazy vybudovat pouze tehdy, když se v mozku vyloučí jistý druh živné půdy. Bylo pozorováno, že mozek je tvárný, formuje se. Je možné se během života něčemu přiučit. A pak bylo pozorováno, že se to neděje samo od sebe a také, že námaha nevede k ničemu. Mozek nelze trénovat.
Důležitý varovný signál pro všechny rodiče, kteří dítě ve věku jednoho nebo dvou let učí hrát na housle a přitom mluví francouzsky, aby pro to dítě získalo cit. Ti se domnívají, že dětský mozek je sval.
To je idea minulého století. Nové, nepohodlné poselství zní: v mozku lze trvale něco propojit, vybudovat nové struktury jen tehdy, když se to dostává člověku pod kůži.
Když přemýšlím, když jsem byl v pubertě, co jsem se naučil v 8. ročníku? Ve věku, kdy jsem se na školním dvoře poprvé zamiloval. Dobře si vzpomínám na svou zamilovanost.
Emocionální zkušenost.
Ale obsah Ohmova zákona nebo Zlaté buly, o tom vím dodnes z jiných zdrojů, ale ne ze školních dob. Je to látka 8. ročníku. To je neuvěřitelné. Mohl bych se vyptávat obyvatelstva na látku z každého školního roku. A téměř nic se nezachytilo. O tom jsme už slyšeli, nebo je možné zúčastnit se kvízu u Günthera Jauch a vybrat si ze čtyř předložených možností, ale to není žádné vzdělání.
Ano.


Vzdělání je jen to, co bylo vyvoláno pomocí emocí nadšení a účinně ve mně zůstalo a stalo se součástí mé osobnosti, a nikoli naučené znalosti. Při vší sympatii k vašim myšlenkám si chci dovolit kacířskou hru myšlenek. Představme si, že byste měli úspěch. Vy a všichni, kteří se pokoušejí uplatnit v práci zkušenosti z výzkumu mozku a z vývojové psychologie, naše tvůrčí představy o tom, jak funguje učení ... Když pozorujeme modelové školy, které něco relativně dobře uplatňují, kdyby to celé nastoupilo požadovanou vítěznou cestu, pak bychom měli pravděpodobně jednočlánkovým školský systém, tedy obecné nebo občanské školy. Za druhé bychom začali už ve školce s časnými požadavky, ale ne s požadavky na mozek jako sval, ale s požadavky ve smyslu koučinku vyvolat zvědavost. Pomohli bychom dětem z domácností, vzdálených vzdělávání, nadchnout se, probudit v nich zvědavost. Kdybychom to všechno udělali, získali bychom 80 procent maturantů. Tato představa je nejen pěkná, ale vyvolává pravděpodobně u mnoha diváků strach. Protože tehdy by už maturita jako kvalifikace neměla tak velkou hodnotu. A pak se už vůbec nejeví myšlenka, že budeme mít 80 % maturantů, tak lákavá. Objeví se otázka: jak je to pak s elitními univerzitami v Anglii, kam chci poslat své dítě? Jakou hodnotu má absolvování školy, když toto vzdělání dosáhne každý? Jakou hodnotu má Goethe citát, když ho zná dítě každého stavebního dělníka? Takže nelze podcenit ani jed, který je obsažen v pojmu vzdělání jako pojem vzájemného posuzování a rozlišení. A dokonce i když se vám podaří nadchnout ředitele škol a zakoření se to jako plevel, bude mít i odpůrce: rodiče, kteří budou mít právo na takovou formu vzdělávání je odmítnou. Ti chtějí, aby to nebo ono dítě dělníků dostalo svou šanci. Jsme přece dobří lidé. Ale nechceme žádnou opravdovou spravedlnost. Není to rozpor?

Jak špatně to u nás vypadá, vidíte na mezinárodních srovnávacích testech. Sociální původ u nás silně rozhoduje o studijní dráze. To znamená, že zde jste právě píchli do otevřené rány. Otázkou je, zda si to můžeme dovolit. Není možné dělat ve škole politiku klientelismu. Jenže škola rozhoduje o budoucnosti země. A nepřinese žádný užitek ani to, když se jednotlivci postarají o optimální vzdělání svých dětí, přičemž zbytek cestou zakrní. Druhý bod je snad ještě důležitější. Je stále zřejmější, že ne to je podstatné, co se člověk ve škole učí. Pro velké kariéry, pro velké výkony v dějinách lidstva, když si podíváme na životopisy některých lidí, stává se zřejmým, že to dokázali navzdory tomu, že chodili do školy. Někteří to dokonce říkají otevřeně. To znamená, že o tom, zda to bude povedený život, jestli někdo v životě dokáže velkolepé věci, o tom nerozhodují školou zprostředkované znalosti. O tom rozhoduje otázka, zda se tomuto dítěti ve škole podařilo zachovat si vášeň. A když tomu porozumí i občané, kteří si dosud mysleli, že záleží na tom mít dobré známky, když rodiče pochopí, že nejhorší, co se jejich dítěti může stát, je ztráta této vášně pro učení, tehdy se to všechno úplně změní, protože to nechce nikdo. Žádný učitel nechce dětem překazit radost z učení. A žádní rodiče nechtějí děti, které se netěší na život, jenže takových máme dost. Kam až takového procesy vedou, vidíme v Číně. V Šanghaji mají nejlepší výsledky testů PISA. ... Každý, kdo může, umožní svému dítěti dosáhnout skvělé studijní výkony. Často mají již ve čtvrtém ročníku 16ti hodinové pracovní dny. A přirozeně je možné mnohé se naučit nazpaměť a pak je možné i v testu PISA v celosvětovém měřítku excelovat s neuvěřitelnými výsledky. Ale to, co se odehrává v pozadí, o tom se zřídka říká: stále více dětí páchá sebevraždu, protože to už nedokážou vydržet. V Číně se děti velmi intenzivně učí právě kvůli svým rodičům. Tito jsou svázáni takovým myšlením. A teď se stalo, že děti v zoufalství pod tímto tlakem zabili své rodiče. Má jít PISA tak daleko, že děti se neumí smířit se svými rodiči? Je toto cílem vzdělání? Zúčastnil jsem se dialogu u spolkové kancléřky - premiérky. V tomto občanském dialogu, kde se mohl přihlásit každý, bylo 90% ohlasů na téma vzdělání vázaných na školu. Všichni si myslí, že vzdělání se dá získat jen ve škole. To není pravda. Škola je důležitá. Ale vzdělávání se provádí každý den. Pravděpodobně se odehrávají nejdůležitější vzdělávací procesy ve společenstvích, v rodině a při práci. Všude, kde se lidé setkávají. Škola je zvláštní forma. Moje prognóza pro školu by byla, že by bylo vhodné, kdyby se jí přikládala menší důležitost. Pak by to bylo snazší i pro učitele.

Mohla by svou důležitost ztratit tím, že by byly zrušeny známky. Když jednou 80 % odmaturuje, tehdy již známky nehrají žádnou roli jako kritérium výběru. Na univerzitách by byl zrušen nesmyslný numerus clausus - systém kvót, jehož prostřednictvím by se lidumil obdařen skvělými jemnomechanických schopnostmi nemohl stát chirurgem, protože byl příliš slabý ve francouzském jazyce. Tento systém bychom odstranili. Univerzity by dělaly test způsobilosti. Stále by ještě nedostal šanci každý. Přičemž je v tom vlastně určitý sebeklam, kde rodiče dnes věří, že jejich děti mají těžkou budoucnost. Snad v konkurenci s čínskými dětmi. Ve skutečnosti to neměly děti pravděpodobně nikdy tak jednoduché. Tak jednoduché, najít si později dobrou práci. Dnes je ve škole o 6 milionů dětí méně, než v mém ročníku narození. 1964 byl populačně nejsilnější ročník ve spolkové republice. V té generaci nebyly ani učňovská místa. Dnes všechny tyto děti, i těch zmíněných 80 % maturantů, všichni budou potřební. A přesto zuří v mentalitě lidí závody ve vytlačováni, darwinismus o místo, dobrou maturitu, nejlepší přístup k univerzitám, který již není aktuální, ale kterému rodiče věří, že to je budoucnost.

Jak se to dá překonat? Popište obraz budoucnosti. Pojmenujte kroky, přes které je možné dokázat změnu mentality, kroky, které potřebujeme pro revoluci ve vzdělání.
Hodně z toho se odehraje samo od sebe. Jsem velkým stoupencem zdaru. Je možné vytvořit školu tak, aby byla úspěšná. Ale vzdělání není možné úspěšně ukončit. Vzdělání se musí podařit. Ve slově "úspěch" je uvnitř to, že není možné ho dělat. Je možné vytvořit rámcové podmínky, ve kterých se to podaří. Budu jmenovat jednu rámcovou podmínku, která se v této době dramaticky mění, a předtím to vůbec tak nebylo: v ekonomice a na univerzitách se povídá, že se nelze spolehnout na školní známky. A teď najednou říkají: Dobře, máš dobrý maturitní výsledek. Co si kromě toho ještě dělal? A když tam nic není, nepomůže ani ta nejlepší maturita. Najednou se ptáme: Co dokážeš ještě dělat? Velké podniky, které působí po celém světě, si to uvědomily už před lety. Zavedly program pro své absolventy, jež získaly z nejlepších univerzit v Oxfordu a Cambridgi. A přitom oni berou ty nejlepší. Ale dřív než začnou, mají ukázat, zda něco dokážou. Program se jmenuje: Teach First - Nejprve se uč. Pošlou absolventa se závěrečným průměrem známek 1,0 na Oxfordu na program vyučování podnikové ekonomie (BWL) nejprve na rok na periferní školu v Bronxu. Tam mají z jedné hromady dětí vytvořit cílevědomý tým. Když to dokážou, mohou se znovu podle okolností ucházet o místo ve firmě. Tam jsou kladeny zcela jiná kritéria výkonnosti. A dokonce i studijní nadace německého národa si uvědomila, že maturita na 1,0 zatím nic nevypovídá o tom, co nazýváte performance - výkonnost. Pravděpodobně je lepší přijmout někoho, kdo odmaturoval na 2,0, ale přitom vyhrál fyzikální soutěž "Mládež dělá výzkum".
Ti jsou výkonnější. Protože oni mají tu vášeň. Ve veřejnosti se stále více povídá, že dobré známky nejsou žádným měřítkem ocenění. Ty už nemají pak žádnou skutečnou hodnotu. Jsem proti zrušení známek, protože žáci chtějí mít zpětnou vazbu o svém výkonu. Chtějí slyšet: bylo to dobré? Ale není možné brát školní známky za kritérium selekce pro zbytek života.

Ale k čemu jsou známky dobré, když na nich nezáleží?
Je to zpětná vazba o současném stavu. Z toho jsem poznal: v tom mám ještě nedostatky. To chtějí a potřebují děti. Jinak nemají oporu.

Jste členem Rady pro budoucnost ve spolkové vládě. Poslouchají vás? A kde budeme za deset let?
To je jedna z mých nejsmutnějších zkušeností, jaké jsem získal v řadě. Smíme o učení mluvit a jako šest ústředních expertů o budoucnosti učení přemýšlet. Ale jedno jsme nesměli, a sice mluvit o škole. To je svrchovanost krajů. Je to naprosto absurdní situace, že máme školský systém, který takříkajíc vůbec není možné centrálně řídit. Každé čtyři roky, před volbami, se zavede nová reforma. Vládou a ne v zájmu školního systému, ale na získání volebních hlasů.
Bylo by třeba, aby měli spolkové orgány více kompetencí, a pokud jsem vám porozuměl, více svobody na komunální úrovni.
Snad na komunální úrovni více vlastní odpovědnosti. Tehdy do toho už nemohou tak hodně mluvit ani kraje, ani spolkové orgány.

Jak je toho možné dosáhnout, jak překonat tento federalismus vzdělávání?
Nejsem žádný politik. Přirozeně, je možné dát takto do pohybu strukturu, s níž lidé v ní žijící nejsou srozuměni. Když je v zemi dostatek dospělých, kteří to chtějí změnit a kteří již nevolí žádnou stranu, která chce udržet v platnosti struktury systému vzdělávání, pak se změní i politický postoj a je to možné zorganizovat nanovo. V současnosti žijeme přece v době, ve které záleží na svéprávné občanech, záleží na vlastní odpovědnosti. Potřebujeme tedy občanskou angažovanost, takové hnutí občanské společnosti, které přinutí politiky podpořit jiný typ školy, vytvořit na to podmínky. Pro školu, která je potřebná v 21. století. To je sotva možné nařídit shora.
No nejtěžší problém je: krajští politici, kteří mají v kompetenci otázky školství, se musí samy zrušit. Někoho přesvědčit o tom je velmi obtížné. Zvlášť pokud by bylo možné zorganizovat i většinu proti, strany to nezasáhne. Protože těm vyhovuje, že tyto kompetence jsou na úrovni krajů. Kraje mají jen čtyři klíčové kompetence a z nich je nejdůležitější právě kompetence v oblasti vzdělávání. Snižujete tedy kompetence krajů, a to kraje neakceptují.
Ano, tehdy musíte jít jinou cestou, cestou, kde jednotlivé kraje umožní, že se změní poměry ve vašem kraji. Angažuji se v jednom modelovém projektu v kraji Thüringen: nová kultura učení v obcích. Otevíráme v místech školky a školy, které umožňují dětem leccos objevit a vytvořit. Důležité věci, o které se mohou starat. Zde se otevírá význam školy. Škola se stane méně významnou, pokud se v obci vytvoří prostor na učení. Pokud kraje zavedou takové programy, i když nejprve samy jednotlivě, tehdy uvidí ostatní, co za nové kvality tam vznikají.
Je myslitelný domino efekt?

Ano, momentálně ano ...

Ale tady potřebujeme zásadní reformu ústavy. Odstranění kompetencí vzdělávání ve spolkových krajích je ústavní a velmi těžké. Musí zde pracovat s úskoky, aby se jim to alespoň částečně podařilo. Spojenci si dobře vymysleli rozdělení kompetencí. Jak k tomu přišlo, že kompetence pro školy mají spolkové kraje? To vzniklo tak, že tehdy spojenci po 45. chtěli, aby se zde již nemohla více šířit nacistická ideologie. To je jediný důvod, proč je to tak. Řekli, že ideologie se šíří prostřednictvím policie, protože ta to dokáže prosadit. Skrze církev, média a školy. Tyto kompetence dostaly kraje. Toto dnes působí starosvětsky, protože toto nebezpečí již neexistuje. Ale stávající strukturu změnit je jednou z nejtěžších věcí, které existují.
To badateli v oblasti výzkumu mozku nemusíte říkat. Ještě donedávna jsme si mysleli, že mozkové struktury jsou neměnné. A teď říkám, že to jde. Ale to nejde samo od sebe. Musí se k tomu přidat nadšení. Vášeň, emoční aktivita. Ve společnosti se nic nestane na základě argumentů. Nebo tím, že se vymění hlavy politiků. Ale tím, že ve společnosti v těchto lidech se znovu probudí vášeň. Tím, že se cítí za děti zodpovědní. Co bude z této země, jakou budeme mít budoucnost, když náš školský systém nepřetvoříme tak, aby mladí lidé, kteří přijdou ze systému, mohli ve všem, co zde vzniklo, pokračovat a dále to rozvíjet? Takoví, co dokáží pevně stát na svém místě a orientovat se v globalizovaném světě? Tam se můžeme všichni přidat. To znamená administrativní struktury podobně jako struktury v mozku, které se staly nevhodnými, vytvoří jednou třením ztráty, takže se systém začne organizovat nanovo. Vím přesně, jak se to děje v mozku. Ve společnosti se to děje také. Ne řečmi, ale tím, že začneme. Nemáme deficit poznání. Máme deficit uskutečnění. A proti těmto realizačním bariérám politici nebudou vystupovat.
Ani konference ministra školství. Proti těmto realizačním bariérám, které brání dětem v tom, aby rozvíjeli svůj potenciál, proti tomu musí vystoupit občané.

"Nic není silnější než myšlenka, jejíž čas přišel."

Je to tak a teď jsme v tom bodě. Jeden pěkný příklad: Před 50-30 lety se myslelo, že děti s Downovým syndromem (trisomií 21) nejsou schopné učit se. Experti si mysleli, že v jejich mozku se nic neděje. Je to těžký genetický defekt. Dnes první děti s Downovým syndromem zmaturovali a studují. To je rozvíjení potenciálu.

Můžeme se učit na příkladu dětí, že jsme ustrnuli v naprosto zastaralé formě pojmu nadání a že celý náš vzdělávací systém sestává z předsudků, které již neodpovídají moderním poznatkům badatelů v oblasti mozku a rozvojových psychologů. Ale naproti tomu je něco nového, myslet, o co se již Humboldt pokoušel, co zkoušeli reformní pedagogové, to zůstává jednou z nejtěžších úkolů vůbec.
Pravděpodobně je to tak, jak řekl Schopenhauer: "Každý problém prochází až po své uznání třemi stupni. Nejprve se mu vysmívají. Pak proti němu bojují. A nakonec to všichni pokládají za samozřejmé."
Myslím, že i naše představa školy, učení a vzdělávání musí projít těmito stupni, dokud se skutečně něco nezmění.





Přepis diskusní relace - Precht ZDF Moderátor: Richard David Precht
http://www.zdf.de/ZDFmediathek/beitrag/video/1720560/Macht-
Lernen-dumm%253F#/beitrag/video/1720560/Macht-Lernen-dumm%3F




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama