- Zachraňuji život Kobylce zelené

30. září 2016 v 0:44 | Lena |  - Zvuk Ticha s Láskou
Nacházím se na setkání lidí všech věkových skupin. Sedíme v místnosti a probíráme různá témata. Pojednou si všimnu zeleného bodu na stěně, který je v porovnání s její bílou barvou velmi kontrastní. Vypadá, jakoby jej zde nakreslilo některé ze zde přítomných dětí.


Tento nehybný bod však po chvíli "ožil" a započal se pohybovat. Jakožto člověk zvídavý vstávám a odkráčím si zeleného návštěvníka prohlédnout. Jde o luční Kobylku, jejíž tělo září krásnou barvou, připomínající čerstvou pistáciovou zmrzlinu. Na dotaz přísedících, co jsem objevila a mou odpověď ke mně okamžitě přiběhlo několik malých zvědavých dětí. Kdosi z dospělých mým směrem zavolal, ať ji zamáčknu. (??) Směrem k dotyčnému se stavím, jako zrcadlo a na jeho adresu okamžitě posílám přátelsky výchovný, slovní pohlavek.


Zelená návštěvnice po chvíli ze stěny seskočila na zem. V přítomných dětech se náhle probudil jakýsi lovecký pud a za halasného křiku ve znění "chyťte ji", pobíhaly všemi směry. Zmatená a vyděšená kobylka, jejíž život by nejspíše zhasl pod nohou některého z nich, se proto snažila ztratit své pronásledovatele z dohledu. Rodič jedno z dětí zavolal k sobě, ovšem bez zjevného výsledku. Byla jsem nucena mírně zvýšit hlas, abych tento nešťastný hon ukončila. Dětem jsem řekla, ať se okamžitě zastaví, zůstanou stát na místě a nehýbou se. V opačném případě by tato scéna neměla konce. Pronásledovaná kobylka by se mi do dlani chytala těžko, zvolila jsem tudíž variantu vzít ji jemně do měkkého svetru. Po několika pokusech se má strategie zdařila. Odnesla jsem ji ven a vybídla děti, abychom ji vypustili společně.

Ostatně, v pravý čas, jelikož uvnitř místnosti, kde již chyběl čerstvý vzduch na mne bylo již trochu těsno. Mám ráda vůni trávy, obzor nad hlavou a zvuky obyvatel přírody. Dětem jsem poté odvyprávěla malou přednášku na téma života kolem nás, který je naší součástí.

Když vládu dne tichými kroky vystřídal večer a jemně utkaná tma převzala své žezlo od světla, naskytla se nám možnost zaposlouchat se do překrásného zpěvu kobylek a cvrččí serenády, která kouzlu večera dodala nezaměnitelnou atmosféru. Zachráněný pistáciový exemplář mezi nimi byl jisté také. Pokud by chyběl, orchestr by nebyl úplný. V té chvíli mi přišla na mysl myšlenka, jak by příroda bez zvuků byla smutně "neživá".

Tímto mám vzkaz pro osoby, které by chtěly tohoto tvora zamáčknout, jako dotyčný v řádcích výše: "Kobylka není parazitem určeným k zamáčknutí. Sundejte si klapky z očí a vydejte se do přírody, která z vašich duší odvane temný prach. Nasajte do plic vůni lesa, mízy stromů, vyléčíte si vaše průdušky. Naslouchejte zvukům kolem Vás. Pohlédněte na západ Slunce a všechny vaše stíny zůstanou za Vámi."







Prvotní autorství Živá Voda Lena




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama