- Kočky ve mně něco vidí > zážitek s ukrytými indiciemi

16. září 2016 v 0:44 | Lena |  - Řeč zvířat
Příroda a zvířena, jako taková je mému srdci od dětství velice blízká. Co se týče malých kočkovitých šelem, mám s tímto druhem vytvořen velmi zvláštní vztah, který bych nazvala duchovně symbiotickým. Jeho hloubku i význam je pro mne těžké vyjádřit běžnými slovy, jelikož jeho informační forma zasahuje daleko do minulosti a protíná mnoho rozměrů prostoru Vesmíru a času.

Kočka, která mne, jako mnoho zvířat "duchovně provází" od raného dětství je krásné, mystické zvíře s hebkým kožíškem, krokem i duší lovce a mazlivostí dítěte, jejímuž oku a jemnému sluchu nic neunikne. S kočkami komunikuji na úrovni myšlenkové a duševní. Pokud někoho vnímáte, jako součást vašeho světa, můžete mu rozumět, neboť tato součást v sobě nese kus stejného kódu a vzorce. Dnes si dovolím seznámit Vás s jedním z mnoha zvláštních zážitků, který vyplynul z mých osobních setkání s kočkami. Jako téměř vždy, když pro Vás píši osobně-prvotní článek jsem do psaného zařadila indicie, které jsou rozmístěny "kdekoli" a které Vám, pokud je rozluštíte otevřou další rozměr vašeho bytí. Máte možnost svobodné volby: žít na povrchu, nebo nalézt nové hloubky ...

Jak se tedy rozhodnete?


Mé kroky poměrně často vedou k návštěvě osůbek, které měly překrásnou kočku, nalezence, jež byla výsledkem zkřížení krátkosrstého a dlouhosrstého plemene. Její zajímavost, která se vyjímala na dálku byla nepřehlédnutelná. Výrazné, nápadně velké oči, zelené, jako nefrit, magicky přitažlivé. K lidem, mimo ty, s nimiž sdílela společnou domácnost byla velmi nedůvěřivá.
Tenkrát se jednalo o naše první setkání. Mluvila jsem na ni a šelmička mi dovolila pohladit její kožíšek. Jako nejlepší kamarádka se však nechovala. I tak se jednalo o malý úspěch, jelikož, jak mi bylo sděleno, při kontaktu s neznámými lidmi na sebe nenechá sáhnout ani konečky prstů.

Kočka se tichým krokem prošla po místnosti, labužnicky uvelebila na pohovce kousek od nás a já s hřejivým pocitem sledovala, jak hezky zapadá do našeho společenství a "naslouchá", co si povídáme. Po čase jsem, zabrána do konverzace svou pozornost zaměřila na probírané téma a kočičí společnici na nějakou dobu přestala vnímat.
Po hodné chvíli jsem pohlédla jejím směrem a mé oči se setkaly s jejími. Dívala se na mne zpříma a bylo poznat, že mou osobu sleduje již nějaký čas. Seděla bez hnutí, jako zhypnotizována a její velké oči byly do široka rozevřeny. Stále si onen obraz pamatuji, jakoby tato událost proběhla včera. Vpíjela se do mne těma překrásnýma, velkýma očima, jako by ve mně "něco" viděla. Něco velice zvláštního. Těžko popsat přesný obraz tohoto okamžiku. Vypadala překvapeně, udiveně, nebyla vyděšena, seděla pozorně. Jakoby viděla něco dávného, zapomenutého, co jí připomnělo a v její genetické? paměti probudilo vzpomínku na prvotní původ našeho stvoření. Ano, zhruba takto by se její stav nehybnosti dal charakterizovat. Myšlenky kočky, či pd. lze v mnoha případech přeložit, ale zde žádné neprobíhaly.

Tuto zvláštní kočičí reakci jsem konzultovala s mnoha lidmi různého věku, ale u nikoho nenalezla kladnou odpověď na dotaz, zdali někdo zaznamenal podobnou kočičí "hypnotizaci". Je ovšem možné, že si tohoto chování jen nevšimli.

Zelenookou krasavici tímto příspěvkem zdravím a jelikož popisovaný zážitek proběhl před více lety, symbolicky jí mávám na pozdrav do kočičího nebe, jelikož v současné chvíli není mezi námi... Její oči však v mých vzpomínkách zůstanou navždy.


Závěrem citát na rozloučenou: "Člověk, který chce porozumět lidským vztahům, by si měl pořídit psa, který by jej zbožňoval a kočku, která by jej ignorovala."

Derek Bruce







Prvotní autorství Živá Voda Lena





 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama