- Jsem opravdovým Člověkem - budete to muset přijmout

27. července 2016 v 4:44 | Lena |  - Živá Voda Lena ©
Následující vzkaz je určen systému, tedy TOBĚ člověče. Tento systém tvoříš a Tvé chování vybočilo z rovnováhy nebývalým způsobem. Jsou výjímky, kterých se vzkaz netýká, a pokud patříš do této zhruba 3% skupiny lidské populace, je mi ctí. Psané je niterním vyznáním, jeho význam velmi osobní, vyjádření je formulováno v indiciích. Zlobím se na Tebe člověče a zlobím se opravdu hodně.

Co vlastně chceš člověče...
Víš to vůbec? V jakých hloubkách svého bludného sebeklamu se ještě hodláš potápět?

Od raného mládí často nerozumím výrazům Tvého chování. A rozumět mu je pro mne nesnadné i dnes. Uplynulo mnoho času.. Stále se však neměníš, jedeš ve starých kolejích, které jsou zevnitř prožrány rzí a jejich stabilita velmi vrtkavá. Tvá rozvrácenost je jako temná hlubina, prostoupena noční tmou.




Zlobíš se na mne, když

> odmítám přijmout Tvůj "příkaz". Pochop, nemohu jej přijmout, pokud se neshoduje s mým niterním cítěním. Nemohu jej přijmout, pokud je špatný, když nevychází z nitra Tvého srdce. Když je založen na falešném postoji, nebo mylné dedukci Tvého vnímání. Bytostně se mi to příčí a mé Já přijmout jej naprosto striktně odmítá. Tak silně, že je to znát v hloubkách celého Vesmíru. Dej mi trest, dosáhneš pouze toho, že potrestáš sám sebe.
Žiješ v Temnotě, s klapkami na očích.

> Zlobíš se, pokud nejdu v řadě zároveň se všemi, nebo většinou ostatních. Copak Ty nevidíš, že cesta této řady vede do Tmy a na jejím konci je hluboká jáma naplněna blátem? Já mám vlastní cestu! Rozhoduji se svobodně.

> Zlobíš se, pokud před podepsáním jakéhokoli dokumentu nejprve prostuduji jeho obsah. Argumentuješ nedostatkem času a tím, že nikdo přede mnou jej nečetl. Proč bych tedy měla já.
Ach, příliš sis zvykl člověče na krátkozrakost Tvého konání. Spěcháš a tím spoustu věcí přehlédneš. Jsi tak líný přemýšlet do hloubky a dokážeš vidět pouze zeď na konci cesty, kde se Tvé myšlení zastaví. Ale, že něco existuje i za touto zdí je již nad rámec Tvého chápání. Vidíš jen hladinu vody. Ale život existuje i hluboko pod ní. Vidíš jen před sebe. Ale, pokud zvedneš hlavu a vzhlédneš směrem vzhůru, uzříš život i ve Hvězdách ...
Neboj se člověče, příliš Tě nezdržím, umím číst rychle. Podepsat dokument bez přečtení může pouze blázen. Budeš to muset nějak rozchodit.

> Zlobíš se, když odmítám přijmout a respektovat autoritu, kterou mi nabízíš. Pochop však konečně - přijmout, nebo respektovat autoritu, ať je jakákoli a nezáleží na věku, barvě pleti, nebo míře dosaženého vzdělání, mohu pouze v případě, že je autoritou skutečnou. Člověka, kterému je vlastní smysl pro spravedlnost, čest, prospěch celku. Člověka, který není falešný a který disponuje přirozenou inteligencí. Který je rovný a charakterní. Není nutné, aby věděl vše a byl zcela bez chyb, toto je podružné, nikdo z nás přeci není dokonalý.
Jsou však hranice, které nemohu překročit. Chápeš?

> Zlobíš se, když nepřijmu Tvou "pravdu", přestože všichni, nebo naprostá většina přede mnou ji přijala. Zde je nutno, aby ses konečně zastavil a zamyslel se. Nemohu přijmout pravdu, když vím, že Pravdou není. Jde přeci o jednoduchou rovnici. Pokud mi svou ne-pravdu budeš přesto i nadále vnucovat, okamžitě narazíš na můj "meč a štít".



> Zlobíš se, že neohýbám záda před mocnými. Nikomu se neklaním. Pokud někoho respektuji, podívám se mu do očí a on Ví. Není třeba žádných úklonů. Nejsme na hodině v tanečních. Pukrle si dělejte v cirkuse. Skutečný život není o úklonech a "máčení" podlahy upoceným čelem.
Neklaním se ani před "Bohem", jelikož Jsme si rovni. Vždyť v každém z nás je jeho část!! Hluboce jej však respektuji, s patřičnou mírou a uznáním. Uznávám jeho sílu, velikost, energii tvoření.

Nemáš právo zlobit se na mne v těchto případech. Jelikož já mám právo rozhodnout se svobodně. Je to Právo dané Bohem. Odpíráš mi-li jej, jdeš PROTI NĚMU!
Přijmi mne, takovou, jaká jsem. Mé zásady a přirozenost v těchto věcech se nezměnily ani léty. Ani se nezmění. A Ty to víš.

Člověče, díváš se jako dítě, které poprvé v životě ochutnalo Poznání, když často jako jediná vystoupím z řady na obranu Práva a lidskosti. Plácáš mi po rameni a nešetříš chválou i obdivem. A to je skutečně vše, co dokážeš? Naposledy jsem takto, pokud mám na mysli prostředí ínternetu, učinila sepsáním veřejného článku na adresu osobé, která disponovala vysoce neadekvátními postupy a chováním vůči ostatním. Naprostá většina po celou dobu mlčela a nechala si vše líbit. Pokud někdo napsal názor, pak "dvěmi" větami, ze kterých byl cítit strach. Strach z toho, bránit Pravdu.
Nečekala jsem v této věci žádné odezvy z řad "obecenstva". Přesto přišly, jedna je zaznamenána zde, v Knize návštěv. Ponechám si ji tady na "památku". Plácání po rameni však není adekvátní odezva a řešení. Není to žádné řešení!!
Nechceš žít, jako svobodná bytost, raději shrbíš záda a sloužíš. Jsi pouze otrokem.

Člověče, jako člověk pouze vypadáš. Tvé chování je však silně rozvráceno. Nedokážeš snad rozeznat, co je dobré a co špatné?


My všichni ve chvíli, kdy zde na Zemi splníme svůj úkol, se při návratu Domů budeme muset podívat do zrcadla Pravdy. Tváří v tvář, sami sobě.
Já se nebojím. Ikdyž nejsem dokonalá... Nemám se zač stydět.
A co Ty?? ...


No tak, člověče, vstaň konečně z bahna, ve kterém žiješ a pohlédni vzhůru. Stůj vzpřímeně a hrdě hleď. Vem si své Právo svobodně se rozhodnout. Stačí jen "natáhnout dlaň". "A bude Ti dáno." Nestyď se za své lidství. Vždyť Lidskost a Pravda je Tvá skutečná cesta... Staň se konečně skutečným Člověkem.


S úctou k síle Vesmíru Lena




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama