- Vychováváme generaci narcistů a egomanů > Rozhovor

29. června 2016 v 0:44 | Lena |  - Rodina
Přináším Vám vcelku zajímavý rozhovor se zkušeným a uznávaným dětským psychiatrem Michãelem Winterhoff, který bije na poplach: "Rodiče vychovávají generaci narcistů a egomanů."


Michãel Winterhoff: Má vlastní praxi v Bonnu. U svých pacientů ve velké míře konstatuje emoční a sociální vývojový deficit, konkrétně v tom, že setrvávají na úrovni 16ti měsíčního dítěte. Vinu na tom podle něj má symbióza rodičů a dítěte - "svědomitou" láskou nedělají svým dětem laskavost. Již v roce 2008 vyvolal svou knihou "Proč se z našich dětí stávají tyrani?" velkou diskusi o výchově. Od té doby se situace podle lékaře dále zostřuje a stává horší.



Dotaz na pana Winterhoffa: Při nedávné návštěvě to probíhalo následovně: Děti dominovaly, rozhovor nebyl možný a rodiče se k nim nechovali přiměřeně, aportovali jim hračky podle přání. Člověka napadlo: "Tady něco nesedí." Je to tak?
Odpověď: Ano, zdravý lidský rozum zde člověku nelže. Nicméně, ztratí se v člověku, když tak, jako téměř všichni rodiče, sklouzne do symbiózy, to znamená, že dítě je součástí rodičů, jako některá část těla, např. ruka. Když vás svědí ruka, musíte si ji poškrábat, když vás bolí, musíte si ji chytit. Rodiče v symbióze nedokáží snést napětí, proto čtou svým dětem z očí každé přání.


Tím však, jak se zdá, nedělají svým dětem laskavost. Následky této symbiózy, které popisujete v knize, jsou fatální.
To skutečně jsou. Děti takových rodičů jsou brzděny ve svém vývoji, jejich emocionální a sociální psýché se nebuduje. Přičemž právě ona je předpokladem pro to, aby lidé navzájem dobře vycházeli. Namísto toho se stává masovým fenoménem vývojový deficit: Žáci základních škol a mladiství, kteří přicházejí do mé praxe, mají pohled na svět na úrovni 16ti měsíčního dítěte.

Jak se to projevuje?
Nemají žádnou toleranci frustrace, žádné vědomí o nesprávnosti, empatii. Nebo se neustále vnímají jako oběť. A především si myslí, že se vše bude točit kolem nich a utišení jejich potřeb.

Píšete, že to je důvod, proč má tak mnoho dětí poruchy učení.
Přesně tak, ještě nedávno byly děti, které přicházely do první třídy, zralé pro školu. Dokázaly sedět čtyři hodiny na židli, poslouchat a akceptovat to, co řekla učitelka. Dnes žijí v momentálním dění, orientované na vlastní choutky a aby se zabránilo jeho jakékoliv námaze. Jak by měly být schopny následovat učební látku, když se nikdy nenaučily tiše sedět, poslouchat, nebo dělat něco, na co nemají žádnou chuť? Jejich vývojový deficit znemožňuje, aby rozvinuly vlastní inteligenci.

Je to opravdu tak zlé? Není každá následující generace pokládána za beznadějný případ?
Je to opravdu tak zlé, věřte mi. Pracuji 28 let jako psychiatr pro děti a mládež. To, co vidím denně v mé praxi od roku 1995, předtím nebývalo: v roce 1995 jsme měli dvě nápadné, problémové děti na třídu, dnes jsou to dvě, které nejsou nápadné. To je více, než znepokojující.

Co se stalo v roce 1995?
Žádné zvláštní události, jen společenské změny a technický pokrok. S Windows 95 například vpadl počítač téměř do každé domácnosti. To změnilo všechno. Nikdy bychom si neuměli představit, jak velká bude tato změna. Těmito změnami došlo k přetížení mnoha dospělých. Už nevědí, co by v životě chtěli, nejsou ve stavu vnímat radost, nebo spokojenost. Jako rodiče si pak přivlastňují radost a spokojenost svých dětí. Myslí, cítí a vnímají skrze své dítě.

Dříve přece byli rodiče také pod tlakem, například finančním.
Ale předtím jsme měli společnost, která nabízela jasnou orientaci. Dnes se všechno stalo nejistým. V důsledku toho má dospělý potřebu po uznání, jistotě. Když mu to společnost nedokáže dát, je velké nebezpečí, že to co mu chybí, si vyrovná přes dítě. Rodiče chtějí pro své děti, v dobré víře, jen to nejlepší, přičemž se starají bez přestávky o dětské potřeby - to jsou nevědomé kompenzace. To platí téměř pro všechny, kteří mají co do činění s dítětem, i pro učitele a prarodiče: chtějí být dětmi bezpodmínečně milováni, to vede k obratu moci. Dospělí jsou strádající a potřebují dítě, aby jim tuto nouzi utišilo.

Co by tedy děti potřebovaly?
Dospělé, kteří spočívají v sobě. To se přenáší na dítě a naopak. Lidí, kteří dokáží spočinout v sobě, je dnes možné spočítat na prstech jedné ruky. Téměř všichni jsou v trvalém stresu. To je jedna věc.

A ta druhá?
Že člověk přestane zaměňovat samostatnost za sebeúčelnosť - to je vůbec to největší nedorozumění! Děti dnes nerostou k samostatnosti, ale k sebeúčelnosti, a to je na pováženou.
Příklad: Pracuji celý den samostatně, ale přesto jsem zaměřený na účel mimo mě: ráno prostřednictvím své rodiny, pak prostřednictvím své praxe, večer opět prostřednictvím rodiny. Pokud se dítě nenaučí, že je zaměřeno na účel mimo sebe, že se musí vpravit do něčeho nebo nějaké situace, se kterou se setkává, pak nebude jasně vycházet s druhými lidmi. V Rakousku mají být v mateřských školkách s plnou vážností zřízené "kavárny": to se zdůvodňuje jako podpora individuality, protože každé dítě je hladové a žíznivé v jiném čase. Absurdní!

Nejde o to, že pojmy jako autorita a hierarchie jsou dnes vnímány negativně?
Přirozeně, problém je, že se všichni vidí v dítěti. A k tomu mají mylnou představu, že musí dítěti jen dostatečně dlouho vše vysvětlovat, a pak už bude konečně spolupracovat. Ale to nefunguje, protože tím člověk požaduje od dítěte vlastnosti dospělého člověka. A právě ty, z pohledu vývojové psychologie, dítě vůbec mít nemůže.

Jak mají děti, které vyrůstaly ve víře, že se svět točí kolem nich, existovat ve světě, který na ně nečeká?
Přesně o to jde! Stávají se neschopnými života, neschopnými vztahů, i jako dospělí zůstávají sedět mamince a tatínkovi na klíně. Už dnes nenacházejí firmy pro určité vzdělání téměř žádných mladých, protože ti se nikdy nenaučili zatnout zuby a vyjít s kvalitní autoritou, nebo kritikou. Tomu musíme nutně poskytnout protiváhu. Pokud to neuděláme, zaplatíme za to jako společnost velmi draze.

Co mohou rodiče udělat, aby zachránili to, co se ještě zachránit dá?
Rozpustit tento symbiotický vztah. Tím, že se uklidní, že budou pár hodin jen sami se sebou, bez zábavy, bez mobilního telefonu. Mnozí dospělí něco takového už vůbec nedokážou snést. A tím, že nebudou reflexivně reagovat na každé přání dítěte, ale že se stáhnou: nejprve vnitřně napočítat do čtyř. Takto se dítě učí, že mezi lidmi a předměty je rozdíl: člověk totiž nereaguje na stisknutí knoflíku. To je sice zpočátku těžké, ale funguje to.

-

Autorka stránek Živá Voda Lena - K tomuto tématu mám rozhodně co říci /ve zkratce/:
"Pochopitelně, nelze všechny "dospívající", popř. mladé dospělé zahrnovat do stejné kategorie. Jsou zde samozřejmě tací, jež stojí za to. Co je ovšem pravdou: osobně se, coby pozorovatel i přímo zúčastněný u této "generace" velmi často setkávám s nebývale sobeckým chováním, samolibostí, velkou zahleděností do sebe, nízkou mírou empatie a vysoce nezdravými "ambicemi" dosáhnout rychlého úspěchu a vydělat peníze za každou cenu. Tedy i za cenu ponížení své osobní lidskosti a úrovně, nebo lidskosti těch, po jejichž zádech šlapou, když skáčí směrem vzhůru za "slávou". A to bez jakékoli zpětné vazby, nebo svědomí. Tito "lidé" mají chladná srdce, jako led. Neznají a nemají v sobě vštípen základní princip, který vychází ze základního Zákonu, kde platí, že vše má svůj čas.

Co se týče školského systému, má sice mezery, které již dlouho pozoruji, (ostatně, mnoho záležitostí "zde" má mezery, mnohé z nich řeším) a v některých ohledech je zde vnímatelná jistá zkostnatělost, čili v tomto případě zde může být ze strany žáků určitá nespokojenost na místě. Ovšem psych. týráním, ponižováním učitelů, nebo agresivním chováním vůči těmto osobám si mé sympatie rozhodně nikdo z nich nezíská. Na takovéto "lidi" zde nikdo není zvědav. Co je však problémem - těchto výše popsaných je mnoho.

Dále, rozhodně bych neházela vinu pouze na rodiče. Společnost celkově, jako taková je rozbitá, nefunkční a v rozkladu. "Mladí" nemají řádné vzory!!! Kde je mají hledat? U vládních činitelů? U "rádoby zpěváků", kteří se navléknou do oděvu z masa, zakrákají několik zvuků podle not a vydělají tím miliony? U hloupých dívek, které se prodají starým pánům a mají s nimi děti? To snad nemůžete myslet vážně ...
Dám Vám odpověď! Ovšem ne dnes.
Brzy!!

Mimoto, znám rodiče, kteří jsou podprůměrní a z dětí vyrostou lidé na úrovni. Toto je dáno mírou vrozené duchovní úrovně jedince."


Pokud Tě tento článek, nebo můj názor zaujal, zašli následující odkaz ostatním. Staň se součástí tvoření




Interview s Michãelem Winterhoff v rubrice "Život" časopisu Tages Anseiger připravila Bettina Weber > ♪♫♪




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama