- Desatero rad statečné 116ti leté Emmy > ČTĚTE

29. května 2016 v 4:44 | Lena |  - Krásní lidé

Emma Morano žije ve skromném domě s výhledem na jezero Lago Maggiore, dožila se úctyhodných 116ti let a její cesta života nebyla procházka růžovou zahradou bez trnů. Rozhodla se totiž, že bude SVOBODNÝM člověkem. Datum jejího narození jest 29. 11. 1899. Fascinující, když si představíme, že její první novorozenecký pláč byl zaznamenán v 19. století. Ve stejném roce Guglielmo Marconi poprvé vyslal rádiový signál přes kanál La Manche. Pamatuje Itálii, jako monarchii, sedmdesát republikových vlád a dvě světové války.

V devatenácti letech jí lékaři diagnostikovali chudokrevnost a doporučili zvláštní léčbu. Tři syrová vejce denně. Vejce konzumuje dodnes, a to bez jakékoli stopy po zvýšeném cholesterolu. Zbytek jejího každodenního jídelníčku tvoří mleté maso, těstoviny a banán.

Na dotaz, co podle ní nejvíce přispělo k tak úctyhodné dlouhověkosti, odpovídá: "Myslím, že to, že jsem od svých devětatřiceti let nepřipustila, aby mě někdo ovládal." Utekla od manžela. Utekla, doslova. "Bil mne dlouhé roky. Bil mne, protože jsem nemohla otěhotnět. Pak mne bil, protože jsem otěhotněla. Bil mne, když se synek narodil. A bil pak i jeho." Synka pochovala, když mu bylo šest měsíců. "Byl to domácí teror."

Horší tím více, že tehdy byla separace manželů velmi vzácná, ba přímo nemožná. Ve velmi pobožné zemi co Bůh jednou spojil, člověk neměl rozdělovat. Rozvod v Itálii byl legalizován až v roce 1970. Emma, bez ohledu na objektivní okolnosti byla ta, na niž si lidé ukazovali prstem a kterou opovrhovali. Ona si však v hlavě sestavila nové Desatero a začala odlišně žít.


"Stanovila jsem si hranici - že už nikdy nebudu v takovém vztahu, kde mě někdo bude ovládat nejen svými příkazy, ale také svými náladami a očekáváními; Že nikdy nebudu v takovém vztahu, byť pracovním, kde mě bude ovládat vrtkavý člověk a nutit mě, abych uvěřila, že pokud neudělám to, co mi říká, klesne moje hodnota; Že nikdy nebudu v takovém prostředí, kde budu muset dělat to, co se líbí druhým a ne mně."

Od svých devětatřiceti let je sama. Navzdory tomu, že měla mít spoustu nápadníků. Až na vajíčkovou léčbu se odmítala podřídit i lékařům. "Párkrát jsem byla nemocná, ale do nemocnice bych nevkročila," zaříkává se. I krevní transfuzi a šití tak podstupovala doma. Od její devadesátky za ní pravidelně dochází domů lékař, Carlo Bava: "Jednou měsíčně, jen tak pro kontrolu. Je v dobrém zdravotním stavu," sděluje.
Partnera neměla už sedmdesát sedm let. Říká, že ho nepotřebuje, protože oporu má sama v sobě. Jak se jí to podařilo, když prožila domácí násilí a měla by o sobě, o druhých i o životě pochybovat?

"Sepsala jsem si deset největších omylů, ve kterých jsem žila. Na všechny jsem změnila názor. Už to mi pomohlo."

Desatero Emmy Morano

Chyby jsou nepřijatelné. Pokud nějakou udělám, znamená to, že jsem neschopná. > omyl

"Myslím si opak. Chyby v životě jsou důležité proto, abychom se stali rozumnějšími, odvážnějšími, schopnějšími. Vzít si muže jen proto, že mě k tomu násilím donutil byla chyba, která ve mně naopak objevila schopnost od muže, který mi ubližuje odejít."

► Když se mnou někdo nesouhlasí, je to osobní útok vůči mně. > ...

♥ "Když jsem utekla od muže, byla jsem ta špatná. Přitom si myslím, že hlavní důvod, proč lidé v životě selhávají je ten, že poslouchají své přátele, rodinu a blízké, a potom se snaží o něco, co jim samotným není vlastní a co je činí nešťastnými."

Abych byla šťastná, potřebuji, aby mě lidé měli rádi.

"Ne. Abych byla šťastná, potřebuji především to, abych si mohla vážit sama sebe. Nikdo jiný nežije můj život. A já nikdy nebudu nikomu jinému sloužit k tomu, aby si na mně kompenzoval mindráky, a jen proto byl sám šťastný."

► Moje hodnota vychází z toho, co si o mně myslí jiní.

♥ Ne. Moje hodnota vychází z toho, co si o sobě myslím sama. Už nikdy si nenechám namluvit, že za nic nestojím, někým, kdo ve skutečnosti sám nestojí za to, abych mu naslouchala."

Pokud nemám žádný intimní vztah, jsem naprosto sama.

Naopak. Teprve ve chvíli, kdy jsem přestala spoléhat na to, že se snad partner promění, prohlédne a bude mi oporou, jsem zjistila, že první a nejdůležitější oporou pro sebe mohu být sama. Stačí, když se přestanu spoléhat na někoho, v jehož zájmu to poslední je moje štěstí."

► Neexistuje žádná šedá zóna. Štěstí je bílé a neštěstí černé.

♥ "Myslím si opak. Všechno v životě má bílou i černou barvu. Stačí si na to jinak posvítit, jinak se na to podívat. Uspět v životě neznamená nikdy neudělat chybu, nýbrž nikdy tu samou chybu neopakovat. Pak zjistíme, jak moc nám chyba prospěla. A že černé se změnilo v bílé pouhým úhlem našeho pohledu."

Nic v životě nemůže být tak, jak si přeji.

"Bije Tě, to víš, je to chlap, musíš to vydržet, tak už to na světě chodí - to jsem slýchala dlouhé roky. Mě ale nezajímá, jak to na světě chodí. Můj svět není to, pro co se rozhodnou jiní. Já mám svůj svět. Rozhodla jsem se snít tak, jako bych měla žít navždy, a žít tak, jako bych měla zemřít zítra. Proto jsem utekla od muže. A život od té chvíle začal jít přesně tak, jak jsem si přála. Přestala jsem se totiž bát o výsledek - začala jsem si ho sama vytvářet."

► Dokud výsledek není dokonalý, je to neúspěch.

♥ "Odešla jsem jen s uzlíčkem věcí. Ve chvíli, kdy opilý usnul. Neměla jsem nic - zdálo by se. A přesto jsem si odnášelo všechno, co jsem potřebovala - sílu a odhodlání všechno překonat. Nebyla jsem v dokonalé situaci, přesto to stačilo. Nečekala jsem na dokonalou dobu, jak mi napovídal rozum. Rozum nás dostane z A do B, ale představivost nás dostane kamkoli."

Cokoli špatného se mi stane, je to moje vina.

"Když mi do života vstoupil manžel a tyranie, myslela jsem si, že já jsem ta, která se něčím provinila, a nyní za to pykám. Všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem si toto přestala myslet - a začala jsem raději řešit, jak s tím, co se stalo, naložit. Jakmile jsem od manžela odešla, to špatné najednou z mého života zmizelo a s tím i pocit viny. Nejspíš to špatné i ten, kdo se proviňoval, byl můj manžel, když to za mnou nešlo."

► Co se jako pravda ukázalo jednou, je pravdou napořád.

♥ "Myslela jsem si, že mi druzí ubližují proto, že jsem slabá a ubližování si zasloužím. Ve chvíli, kdy jsem tyto lidi opustila, se ukázalo, že jsem mnohem silnější, než mi druzí dávali pocítit. Co bylo pravdou, přestalo pravdou být. Stačilo jen z toho, co se děje, učinit minulost."




Paní Emma má na svých fotografiích smutné oči. Posílám ji obětí a vím, že ikdybych ji objala zcela mlčky, porozumí, co jí "říkám"... Věřím tomu, že někteří, nebo mnozí z Vás mají podobná "desatera", která si vytvořili na základě svých osobních životních proher i vítězství. Já je mám také.

Závěrem si dovolím entrée, které mne při čtení desatera paní Emmy přišlo na mysl:

" Ne ti, jímž je od počátku tleskáno, ale ti, jímž se ostatní vysmívali jsou skutečnými, jež vidí Pravdu tam,
kde jiné ani nenapadne hledat. A právě ti budou vést lidstvo ke Světlu." Lena



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míra Míra | E-mail | 29. května 2016 v 23:04 | Reagovat

Nádherný příklad odvahy a přerodu člověka z „otroka“ ve SVOBODNOU bytost! Díky.
Slzy v mých očích vyjadřují hluboké uznání a pochopení p. Emmy.
Hluboce a do puntíku souzním s desaterem p. Emmy i s Tvým dodatkem. Také jsem dobrovolně dvakrát zvolil svobodnější život - bez partnerky. Svoboda je, myslím, zásadní pro láskyplný život, vztah k sobě, k ostatním. Myslím, že na současný, neutěšený stav naší společnosti má velký vliv to, jak je nenápadně a stále více oklešťována naše svoboda, ale, jak jsi už dříve psala, když se necháme oklamat, když si to necháme líbit…
Je dobře toto stále opakovat, zdůrazňovat, neboť z pasti se nelze dostat, pokud nevíme, že jsme v ní.

2 Jarka Jarka | E-mail | 30. května 2016 v 17:23 | Reagovat

Krásný příběh ženy, která si prožila svoje.
Pokud jí její desatero vyhovuje a žije si podle něho, je to v pořádku. I když ne každý s ním souhlasí. Vaše dovětky jsou velice moudré a k zamyšlení.A myslím si,že SVOBODA je velice důležitá. Naše společnost se stává ne-svobodnou, ale ne každý to vnímá.

3 Lena / autorka Lena / autorka | 30. května 2016 v 20:05 | Reagovat

[1]: Celý život vnímám ovcovství "lidí". A odvážných, vysoce inteligentních lidí je poměrně málo.
Všimněme si členů naší vlády, nemohou se domluvit sami mezi sebou, jak se pak má domluvit celý svět.
Apropo - píšeš o slzách, že by až tak? Muži o svých slzách obvykle nemluví ..., že bys měl v sobě více zastoupenu "ženskou" složku (?) ... ;-)

[2]: Ano, je to její Pravda, kterou si utvořila na základě zkušeností ze svého života.

Co se týče oné nesvobody, vidím, že se během let stále nic nezměnilo. "Lidé" jsou stále stejné ovce. Jediné, co šlo k horšímu je podstatně větší vykořisťování zaměstnanců soukromníky (ikdyž ne všude, přesto jde o častý jev) Pouze můj osobní názor.

4 Míra Míra | E-mail | 1. června 2016 v 22:35 | Reagovat

(3) Asi mám té ženské složky trochu více než průměrný muž, ale ty slzy byly spíš reakcí mé rozvinutější empatie. Při čtení příběhu mi okamžitě naskočily pocity které asi v té době prožívala Emma, asi to byla pořádná "nálož". Za slzy se dávno nestydím, ostatně transpersonální psychologie říká, že muž který nepláče není celým mužem, oproti dnes dnes zažitému že muži nepláčou...

5 Lena / autorka Lena / autorka | 2. června 2016 v 22:02 | Reagovat

[4]: V tom případě je u Tebe "centrum" empatie velice "otevřené", snad nějakými metodami, na kterých jsi pracoval, nebo je máš takto vrozené. Soudím také, že ve Tvém datu narození je obsaženo číslo 7, které vznikne spojením a součtem některých čísel ostatních. "Sedmičky" se dokáží vžít do pocitů jiných a mohou z nich být výborní léčitelé.

Co se týče pláče, je přirozenou reakcí, ovšem setkávám se spíše s tím, že muži o svých slzách tolik nemluví. Co mne mrzí je, že u nás je stále zažitý zvyk u některých rodičů, kdy malým chlapcům "vtloukají" do hlavy, že pořádný "chlap nikdy nebrečí". Zadržovaný pláč ovšem v dítěti vytváří bloky, které se v budoucnu projevují kupř. netypickým chováním, agresivitou, nervozitou, hyperaktivitou a podobně.

6 Míra Míra | E-mail | 9. června 2016 v 22:30 | Reagovat

[5]: To asi máš pravdu, kdysi mě jedna numeroložka "hodila" do mřížky a v zápětí povídá: "teda vy ale máte hodně silnou linii empatie"! Dlouho jsem si myslel že to tak má každý... Byl jsem takto obdarován, nijak to netrénuju. Vlastně možná trochu jo, vždy jsem se snažil, v zájmu dobrého fungování vztahů vciťovat do lidí kolem, hlavně u svých partnerek mi to docela fungovalo, ne vždy to mělo pozitivní důsledky:-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama