- Jaké je to být stará

3. prosince 2015 v 0:44 | Lena |  - Muž a Žena
Z deníku jedné zralejší dámy:
Jistá mladá dívka se mě nedávno zeptala, jaké to je, být stará. Poněkud mě tato otázka zarazila, protože se ještě za tak starou nepokládám. Ona to zřejmě viděla jinak. Když mou reakci zpozorovala, upadla do rozpaků, ale já jsem jí řekla, že je to zajímavá otázka, že si ji promyslím a posléze řeknu, k čemu jsem došla.

Stáří, uzavřela jsem své úvahy, je dar. Dnes jsem snad poprvé v životě tím člověkem, kterým jsem chtěla být. Nemám na mysli své tělo, samozřejmě. To ve mně naopak někdy vyvolává záchvěv zoufalství - vrásky, pytlíky pod očima, skvrny na kůži, povolený zadek. Obraz, který vidím v zrcadle mne občas šokuje, ale nikdy to netrvá moc dlouho.


Nikdy bych nevyměnila své skvělé přátele, svůj zajímavý život a svoji skvělou, početnou rodinu za menší počet šedých vlasů, nebo ploché pevné břicho.

Jak postupně stárnu-zraju, naučila jsem se být k sobě shovívavější a méně kritická. Skamarádila jsem se se sebou. Nekárám se za to, že jsem snědla jeden zákusek navíc, že jsem si neustlala postel a koupila si kýčovitou cementovou žábu, která mi k ničemu není, ale dodává jakýsi avantgardní odstín mé zahradě.

Cítím plné oprávnění se přecpat a neuklidit si, mám plné právo být výstřední. Byla jsem svědkem, jak mnozí z mých drahých přátel příliš brzo opustili tento svět, aniž by stihli poznat tu velikou svobodu, kterou přináší stáří.

Koho vzrušuje, jestli si čtu do tří do rána a pak vyspávám do oběda? Sama se sebou si tančím při šlágrech z padesátých let a když je mi někdy do pláče nad láskou, která už není, tak si zapláču. No a co?

Po pláži se klidně courám v plavkách, které jakž takž poberou mé opravdu, ale opravdu už ne štíhlé tělo, když se mi chce, ponořím se do moře a nevšímám si soucitných pohledů bytostí oblečených (svlečených?) do bikin. Ony také zestárnou.

Někdy zapomínám, to je pravda. Ostatně, ne všechno v životě stojí za to, abychom si to pamatovali. A to důležité si pamatuju.

Jistěže, za ta léta jsem měla nejednou srdce na padrť. Jak by mohlo nebýt na kusy, když člověk ztratil někoho, koho miloval, nebo když trpělo jeho dítě? Nebo když mu auto srazilo psího kamaráda?
Srdce na padrť je ovšem také zdrojem síly, zdrojem porozumění, soucitu. Srdce, které se nikdy nerozlétlo na kusy, je sterilní a čisté a nikdy nepozná půvaby nedokonalosti.

Osud byl ke mně laskavý, když mi dovolil dožít se šedin, dnů, kdy smích mládí se v mé tváři hluboce usadil v podobě vrásek. Kolik lidí se nikdy nesmálo, kolik jich zemřelo dříve, než se jejich vlasy pokryly jíním?

Dokážu říci absolutně upřímně "ne". Dokážu říci absolutně upřímně "ano". Jak člověk stárne, je stále snazší být upřímný. Méně se stará o to, co si o něm pomyslí jiní. Já o sobě už nepochybuju. Právo mýlit se jsem si odpracovala.

Takže na otázku této mladé dívky bych řekla:
Líbí se mi být stará. Stáří mě osvobodilo. Líbí se mi člověk, kterým jsem se stala.

Nebudu žít věčně. A dokud tu jsem, nehodlám ztrácet čas bědováním nad tím, co mohlo být a nebylo a lámat si hlavu, co se snad ještě stát může.

A zákusek po obědě si klidně dám každý den.



Pěkný den všem ženám všech věkových kategorií .....



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 4. prosince 2015 v 22:56 | Reagovat

Když jsem si přečetla tento příspěvek, musela jsem se malinko pousmát. A pousmála jsem se v klidu, srdečně a s uspokojením. Ano...LÍBÍ SE MI ČLOVĚK, KTERÝM JSEM SE STALA. Tato věta zcela vystihuje, co cítím, co prožívám a jak žiji.
Necítím se stará. Možná někdy po ránu si říkám, co bych za to dala, být opět mladou. Ale potom se tělíčko umoudří, rozhýbá se a je mi báječně.
Ne, je mi takto dobře a neměnila bych!!!!

2 Lena - Živá Voda Lena - Živá Voda | 5. prosince 2015 v 12:18 | Reagovat

Krásné ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama