- Indiánská nauka - význam ptačích per

17. června 2015 v 10:51 | Leonia |  - Shamanka

Ptáci se u lidí indiánských kmenů odedávna těšili velké úctě. Dokáží totiž něco, co lidé neumějí - létat. Proto se pták a přeneseně ptačí pero stalo symbolem letu, přechodu do jiných sfér bytí; lidé často svou duši ptáku připodobňovali a pták sedící na holi nebo na kůlu je nesmírně starý symbol nebeského posla vyskytující se v mnoha oblastech po celém světě.

Mnoho druhů ptáků mělo kromě toho určitý omezený okruh významů a vlastností, které mu lidé přikládali a symbolických vyjádření - a navíc se k nim vázaly různé zákazy a příkazy. Je třeba říci, že v této rovině neexistuje univerzální symbolika per platící pro všechna etnika, a to dokonce ani v omezeném areálu - lišila se kmen od kmene. (Např. u kmene Kiowa na jižních pláních soví peří představovalo moudrost, zaručovalo věštecké schopnosti, ale nikdy se nesmělo kombinovat s pery jestřába, který sovy loví.)


Máme-li se zabývat Indiány z plání, pak nejužívanějším peřím (jehož nositelé byli také nejváženější z ptačí říše) byla pera z dravců (např. jestřáb, orel, americký sokol), pak sovy, datla, havrana. Pro tuto oblast je charakteristická zvláštní úcta k orlímu peru a způsob vedení války. Mladí muži, kteří se dosud nevyznamenali, nosili ve vlasech kolečko z nevydělané kůže zdobené ostny nebo korálky. Z kolečka visely řemínky a korálky (někdy také měděné nebo stříbrné řetízky) a na jejich konci mohlo viset chmýřové pero nebo koňské žíně, navlečené v kornoutku z plechu. Tady se používala i ta pera, která se nenosila na válečném oblečení (prérijní kur, racek atd.), jakož i pera barvená.

Čím větší nebezpečí muž podstoupil, tím větší prestiž získal. Nikde jinde nelze tento jev pozorovat lépe než v započítávání coupů (vyslov "kú", z francouzského slova pro úder). Největším důkazem odvahy nebylo nepřítele zabít, nýbrž se ho dotknout. Vjet do té největší vřavy a vlepit ozbrojenému nepříteli facku.
Systém byl poměrně jednoduchý. U některých kmenů se válečník mohl živého nepřítele dotknout třikrát, než ho zabil. Jinde (např. u Šajenů) si jeden člověk mohl započítat jenom jeden úder a zbývající dva (pokud nepřítele rovnou nezabil) třeba další dva válečníci za sebou. U kmenů Arapaho, Crow (Vrány) a Assiniboine tak mohli učinit dokonce čtyři muži.
Pokud nepřítele pouze zranil, ale nedotkl se ho, coup nezískal. Jestliže na vás někdo úder započítal, ztrácel jste okamžitě v očích ostatních na úctě. Mnohde bylo možné získat úder také na nepřátelské ženě či dítěti nebo dokonce na nepřítelově koni nebo týpí (pak válečník mohl jeho malbu či symbol reprodukovat na svém týpí). Nejváženějšími údery však byly ty, které se udály v otevřeném střetu. K tomuto účelu vypracovali Indiáni komplex různých dotekových holí. Povinností každého válečníka bylo vyprávět o svých hrdinských činech před kmenem. Musel se držet pravdy, protože tu mnoho mužů bylo za svědky události. Kmenová rada mu pak dovolila za určitý přesně stanovený čin na bitevním poli nosit určitý symbol, nejčastěji ocasní orlí pero. Každé pero, které nosil, muselo projít takovým schválením.


Orel je posvátný pták. U Oglalů symbolizoval svobodu, čest a hrdost. Létá nejvýše a nejdále. Je poslem mezi Velkým duchem a lidmi. "V orlovi je moudrost světa," říká siouxský medicinman Chromý jelen. "Chcete-li orla zabít, v téže minutě, co na to pomyslíte, ví, co plánujete." Pokud měl bojovník už takových per velké množství, mohl získat právo nosit zvláštní kopí s korouhví z kůže a per a válečnou čelenku (Lakotové jí říkali wapháha). V jedné sbírce se nachází exemplář dlouhý tři metry, takže v celé kráse ji nositel uplatnil jen když seděl na koni. K tomu se sešli ti nejvýznačnější představitelé kmene, aby jeho činy posoudili. Konala se velká slavnost a teprve po ní si takovou čelenku mohl vyrobit a nosit ji při tanci, obřadech a jiných příležitostech. To pak sezval své nejbližší přátele do týpí, pohostil je, zakouřili si a potom obřadně pera rozložili a roztřídili dle vzhledu a velikosti. Výběr každého pera byl provázen líčením, jakým činem si ho majitel zasloužil. Pera se upevnila na čelenku. Na znamení zvláštní pocty bylo ke konečku pera někdy připevněno chmýří, žíně nebo kouek srsti hranostaje. Válečné čelenky mělo jen velmi málo mužů a nebyly v nich pera za všechny válečné činy, nýbrž jen za ty, které nositel vyprávěl na veřejnosti. Objevují se až po roce 1850.

Největší pocta se prokazovala tomu, kdo se dokázal při zasažení rány ještě zmocnit nepřítelova koně, zbraní a posvátných věcí. Také získání protivníkových coupů přinášelo zvláštní sílu vítězovi a pohrdání poraženému. O takovém člověku se věřilo, že je obdařen mimořádou mocí shůry, dostával dary a všichni se k němu obraceli s žádostí o radu. Rodiče považovali za čest, když pro jejich dítě vykonal obřad, při němž dostalo jméno. Ti nejúspěšnější měli právo bydlet v malovaném týpí.

Je třeba říci, že válečnictví samo bylo součástí náboženského života, kde hrála pera posvátnou úlohu. Člověk, který nosil pero, se nejen stával příbuzným toho kterého ptáka, ale ve skutečnosti jím byl. Při tanci, zahalen do poletujícího peří, stával se posvátnou bytostí a s intenzitou, jakou si moderní člověk sova dokáže představit, vzlétal k nebesům. Každé pero, které si člověk připevnil na své předměty, či oblečení mělo svůj zvláštní, osobní nebo znakový význam. Mnohdy stačila pouhá kresba a lidé to brali, jako kdyby třeba na oděvu bylo pero skutečné, potažmo pták. Takovýto oděv jen tímto získával moc posvátného ptáka.





Článek vybrán z @ pošty, autor neuveden.
Děkuji tomuto neznámému.


.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama