- Z hořčáku jedlý hřib - jak na to

14. října 2014 v 17:46 | Lena |  - Rady a tipy

Češi jsou národem houbařů a s trochou nadsázky by se tato naše oblíbená činnost dala oficielně prohlásit jako národní sport. Houbaření je pro spoustu lidiček příjemným relaxem. V podstatě tak spojíme minimálně tři konstruktivní složky > relax, protáhnutí tělesných údů a domů si odneseme houbičky, na kterých si později pochutnáme, ať již ve fomě řízků, či je v zimním období použijeme jako sušené kousky do omáčky a jiných pokrmů. A naše práce bude završena celkově příjemným pocitem. Pokud ovšem máme štěstí a něco najdeme.

Letos se s houbami doslova roztrhl pytel, příroda je k nám velmi štědrá. Nedávno jsme navštívili naše luhy a háje české a byli jsme mile překvapeni. Z náruče lesa jsme si pyšně odnesli několik po okraj zaplněných košů. Kamarád si mimoto ještě odnesl bonus ve formě díry v kalhotách, jelikož se dlouze zadíval do korun stromů /je velký snílek a romantik/, takže zakopl o pařez a po kluzké trávě a kamenech obrostlých vlhkým mechem se po svém, sportem vypracovaném pozadí, na které je velmi pyšný svezl o několik metrů níže. Nad mou poznámkou, jíž jsem pronesla s šibalskou jiskrou v oku, že les použil výchovnou metodu a dal mu lekci > nelétat v oblacích, ale držet se při zemi se pousmál. Kdybych tuto zmínku nepoužila, mračil by se po zbývající čas strávený v lese a náladu tohoto typu si v tak krásný den na triko rozhodně nevezmu. :)


Hříbků bylo nespočet, radost pohledět. Na některýczh místech byl lesní prostor doslova poset koberci hub. Měli jsme radost jako malé děti, které na ježíška pod stromečkem naleznou kopu dárečků. A radost byla nejen z krásných hřibových klobouků, jež se na nás tiše usmívaly z košů, ale pochopitelně také z hezky prožitého dne, který jsme v harmonii a poklidu strávili v náruči voňavé přírody, za doprovodu šumění lesa, protkaného hřejivými paprsky Slunce.

Doma jsme houbičky rozdělili a jali se tyto plody lesa zpracovávat. Někomu se při sběru pod ruce evidentně připletlo i pár kousků hřibu hořčáku, odborněji Žlučníku, které se od jiných, běžně jedlých hřibů liší světlejším odstínem. A jelikož je dosti hořký, čili nechutná ani broučkům, tak také nápadnou nedotčeností těla od zoubků těchto hladových obyvatel lesa.

Bylo mi líto tyto pro oko krásné, ikdyž ne jedlé hříbky vyhodit. A tak mi hlavou bleskl nápad, zdali není možnost, jak je učinit poživatelnými. Ne, že bych měla výsostný zájem tyto hříbky zařadit do svého pravidelného jídelníčku, ale spíše jen tak, pro zajímavost. Z mého života jsem si odnesla zkušenost a poučení, že kdo se ptá, odpověď nalezne. A našla jsem. Jde o recept známého, který ví o způsobu, jak zmírnit onu specifickou hořkost tohoto druhu hřibu.

A zní:

- Očištěný hřib nakrájíme na plátky, namočíme do mléka po dobu cca 30ti minut.
- Poté slejeme, omyjeme a vložíme do menšího hrnce, do kterého jsme předem dali tuk a kmín. Hříbky pustí vodu, dusíme do vypaření vody, alespoň 15 min. Pokud se voda vypaří před doporučeným limitem, doplníme ji.
- Po tomto procesu dále upravujeme běžným způsobem na který jsme zvyklí, nejpříhodnější použití je do smaženice.

Tuto variantu úpravy Žlučníku jsem jakožto človíček zvídavý pochopitelně vyzkoušela a musím uznat, že hořká příchuť hřibu klesla o zhruba 80-90%. Čili svým způsobem poživatelný je. Víte, někdy totiž nemůžete vědět, jaká bude v blízké budoucnosti situace, co se týče potravin. Takže, kdo ví ;-), může se stát, že v nouzi by se na těchto hříbcích určitým způsobem dalo "přežít" a stávající návod se někomu může hodit. A pokud nebudou k dispozici ani vajíčka, ani mléko, tak se snad bude moci použít alespoň, jako přírodní řízek. Ono se říká, že hlad je nejlepší kuchař, čili kdo ví ...



Pokud se tedy někdy ocitnete v obdobné situaci, jako my
a budete mít "odvahu" zmíněný recept vyzkoušet, pak přeji dobrou chuť :)
Lena





Další články kategorie Rady a tipy > ZDE




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama