- PROPOJENÍ s Vesmírem skrze živou potravu

6. června 2014 v 1:01 | Lena |  - Vesmír v nás

Dnes se s Vámi chci podělit o můj další zážitek, kdy jsem měla možnost nahlédnout do svého Já skrze nádhernou extázi propojení s celým Vesmírem. Díky tomuto prožitku se posunul o úroveň výše a nabyl status zkušenosti.

Vše proběhlo před několika hodinami a absolutně jsem s tím nepočítala. Proto vše bylo mnohem intenzivnější. Neboť, pokud se na nějakou událost připravujeme předem, v podstatě se do této situace, do budoucnosti svým vědomím dostáváme, čili určitým způsobem "víme", jak následující děj proběhne. Pokud se však do nějakého běhu událostí dostaneme bez přípravy, čili jsme tady a teď, v přítomnosti, máme možnost vychutnat jej mnohem intenzivněji. A toto bylo sakra intenzivní.

Živou potravu není třeba představovat. Známe její účinky na náš organismus. My jsme živí, tudíž nám živá potrava velmi svědčí, díky ní se regenerujeme, ŽIJEME. Živá potrava nám nedodává jen vlákninu, minerály, vitamíny, potřebné k funkci našeho hmotně fyzického těla, ale zároveň si skrze ni bereme esenci života, která je potřebná pro naše vyšší duchovní Já. Naše těla a jejich vědomí si nyní žádají živou potravu mnohem více, než kdy dříve. V nynější době jsme doslova vyprahlí vysokou mírou konzumace vařené, tedy svým způsobem "mrtvé" stravy, která nás sice určitým způsobem udrží při životě, ale žijeme jen napůl. Víte, proč mnoho lidí nerozumí sami sobě? Protože svá těla "otrávili" nepřirozenou stravou a jsou jen jakési pochodující trosky, které se tak odklonily od přirozeného chodu života. Nerozumí Vesmíru, jeho Zákonům, jeho přirozenosti. Jelikož oni sami nejsou přirození. Jak by také mohli, když se nestravují přirozeně? Mají v sobě spoustu odpadu a jejich těla nemohou fungovat vzájemně s principy Vesmíru. Jednou z několika příčin neshod v tomto světě JE odklon od přirozenosti a tudíž všeho napojení. Lidé se odpojili. Díky tomu nemohou být plně a vědomě šťastni a volně svobodní. Jsou zmateni. Odklonili se od Zdroje, tedy sami od sebe. Jednoduché že?


Dnes jsme zakoupili náš první letošní meloun. Je malý, zelený, kulaťoučký. V obchodě doslova říkal - odneste si mne! :) Měla jsem na něj takovou chuť, že jsem nemohla odolat. Doma jsem jej očistila pod vodou a chystala se ho rozkrojit, abych jeho živou šťávu mohla poctivě a všemi smysly vychutnat. Ještě před tím jsem však k němu přivoněla. Dle vůně můžeme poznat, zda je ovoce dobré, kvalitní, zralé. A hlavně. Chtěla jsem vnímat tu dobře známou, typicky příjemnou vůni přírody.
Najednou se ale ve mně probudilo něco nového. Byl to vjem, který skrze vůni melounu aktivoval mou prvotní paměť. Ten meloun tam prostě jen tak ležel. A já skrze něj, respektive, z toho, co z něj vyzařovalo opět otevřela nové obzory. Pokolikáté už?
Byl živý. Jeho vůně byla nádherně, zeleně svěží. Tento malý meloun silně kontrastoval s neživou kuchyňskou linkou a svou energií se na jejím povrchu vyjímal ve své Velikosti, jako posel věčnosti, kterou představuje příroda a Země. Díky němu jsem si znovu, snad po miliónté uvědomila obrovskou úctu a respekt k životu. Vždy jsem jej v sobě měla, ale dnes to bylo jiné. Nové.

Příroda v podstatě pro mne, pro nás všechny každý den vytváří živiny. Abychom měli co jíst, z čeho žít. Jakou dlouhou a strastiplnou cestu musí například tento meloun ujít, než vyroste a kolik energie tato práce rostlinku, jež jej vyprodukuje stojí. V podstatě si ani nevzpomínám, zdali jsem někdy plodům života, ovoci, zelenině, přírodě poděkovala, že tyto produkty za velké námahy vytvořila pro to, abych je mohla sníst. Nelze v nich vidět jen obyčejnou potravu. Je to energie, má v sobě život. A byla stvořena pro mne, pro nás všechny. Tento aspekt je například uznáván v různých náboženstvích. Vždy před jídlem lidé poděkují za dary. Vcelku jediná věc, která je na náboženstvích zajímavá.

Cítila jsem povinnost s úctou poděkovat a učinila tak. Poté jsem meloun opatrně rozkrojila. Znovu mne omámila neskutečně krásná vůně, doslova prýštící energií života, jako gejzír křišťálově čistého pramene. Není na světě parfém, který by tuto vůni dokázal napodobit. Vůni živé přírody... Jelikož, není jen vůní, ale krásnou, živou esencí ENERGIE.

Díky všemu, co jsem v této krátké chvíli měla možnost vnímat a prožít, se ke mně přiblížil celý Vesmír a jeho hloubka prostoupila skrze mne. Jsem ve svém středu. Se svým Já, které je spojeno s Vesmírem. Nelze popsat slovy. To se musí prožít. Setkala jsem se s PRVOTNÍM a bylo mi dovoleno vnímat tento pocit. Jsem za něj neskonale vděčna.

Jsem jinde a přesto zde.

A tak se krůček za krůčkem přibližuji sama k sobě. A až se setká úplně celý Vesmír s mým Já, budu ve své podstatě. BUDU PODSTATOU. Bude již jen JÁ.



S úctou a respektem k životu
Lena
















Krásná píseň pro Zemi > ZDE
S Vesmírem v Jednotě díky očistné kůře > ZDE
Další články náležící kategorii Vesmír v nás > ZDE
Autorská práva psaného projevu Živá Voda Lena










.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaroslava Jaroslava | 8. června 2014 v 19:45 | Reagovat

Nádherně napsané-procítěné a já zase musím na oplátku napsat svůj bříběh.
Včera mi sestra poslala jahody, které voněly a krásně chutnaly. Musela jsem je hodně mýt, neboť den předem pršelo. O to víc jsem vnímala jejich tvary a zmiňovanou vůni i barvu. A něco uvnitř ve mně mi naznačovalo, že se něco stane a já ještě nevěděla co.
Dnes jsem byla velice citlivá, cítila jsem silné vibrace a různé pocity. Nevěděla jsem si s tím rady a tak jsem to zaháněla prací. Večer jsme byli se synem v lese. Šel si běhat a cvičit a já šla jinou cestou za svými stromy. Mluvila jsem s nimi, pozorovala přírodu a najednou,, CVAK". PŘIŠEL POCIT, JAKO BY MNE STROMY A CELÁ PŘÍRODA ZAHALILA DO LEHKÉHO ZÁVOJE. Dostavil se sametový pocit, teplo a krásný vjem. Tak intenzivně jsem to nikdy nezažila a nejednou tu opět bylo jako by mluvení se svým nitrem se svou dušičkou a ona mi řekla,, TAK TO NAPIŠ-VYJÁDŘI SVÉ JÁ" A doma mi to zase psalo a vznikla básnička.Já Vám ji posílám. Ale hlavně jsem chtěla napsat, že se skláním s úctou před Matkou Zemí, mám velikou úctu ke svému životu a ke všemu, co mi život dává. Dobré i to zlé. Vše s pokorou přijímám a jsem šťastná za včerejší a dnešní zážitky.

                                           JAK HŘEJE LÁSKA

                        Láska hřeje jako paprsky ranního sluníčka,

                        které mě něžně budí a hladí na líčka.

                        Zvěstuje, že bude krásný den

                        i tak hřeje láska a není to sen.

                        Láska hřeje jako ranní rosa,

                        po které chodím nejraději bosá.

                        Nejprve studí, potom hřeje a laská.

                        Už vím, že i tak hřeje láska.

                        Láska hřeje jako zpěv ptáků,

                        kteří svou píseň zpívají až tam nahoru do oblaků.

                        Jejich zpěv hladí na duši i srdíčku

                        i tak hřeje láska-zpívám si písničku.

                        Mám ráda každé ráno a vše, co k němu náleží.

                        Jak si svůj den prožiji, to jen na mně záleží.

                        Miluji svůj život a nevadí mi nová vráska,

                        jdu dál svou cestou životem-život mě volá

                        a já vím, že tohle je LÁSKA!!!!

Tento komentář byl na přání autorky upraven.

2 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 8. června 2014 v 19:53 | Reagovat

Děkuji, pěkné ...

3 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 29. června 2014 v 11:28 | Reagovat

Dnes jsem se ještě jednou vrátila k tomuto článku, a také si znovu přečetla váš komentář a báseň. Vy již s největší pravděpodobností můj dodatek nebudete číst, jelikož nemůžete předpokládat, že se zde vrátím.
Každopádně, vaše báseň si zaslouží větší pochvalu. Takže - děkuji, opravdu hezky napsáno, otevřeně, od srdce, a tak, jak vše v přítomnosti cítíte ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama