- Parazité /2/ > jak ovlivňují naše chování

3. května 2014 v 0:07 | Lena |  - Zdraví A-Z

1. část článku > ZDE



Zajímavosti o parazitech
1. Původce malárie > plasmodium, úspěšně manipuluje s chováním komára. Produkuje látky, které zvyšují srážlivost krve, a tak se nenasytnému komárovi doslova ucpává sosák. Aby se nasytil, musí poštípat více obětí, než za běžných okolností a plasmodium má tak více šancí "poctit" svou přítomností více hostitelů.

2. Parazitické vosičky kladoucí vajíčka do těla housenky, jež se tím okamžikem stává nedobrovolnou spíží, musí překonávat jistý úhybný manévr. Své oběti totiž vyhledávají po čichu. Housenky druhu Epargyreus clarus však přišly na důmyslné obelhávání svého nepřítele - fekální dělo, kterým své výkaly pálí do značné vzdálenosti (rychlostí 1 m/s urazí až 60 cm). Čenichající vosička pak má problémy s přesnou lokalizací své oběti.

3. Motolice (krevničky močové) parazitující na člověku jsou jedněmi z nejvěrnějších partnerů. Sameček se o samičku stará, celý život ji pevně svírá a vozí všude s sebou. Od tohoto úkonu jej leckdy neodradí ani skon partnerky. Najdou se dokonce i homosexuální páry, které se i přes snahy vědců po jejich rozdělení stejně znovu a znovu spojují.


4. Parazitický korýš kořenohlavec se dostává do těla své oběti (kraba) tak, že ze sebe doslova udělá injekci. Napíchne se na klepeto oběti a protlačí dovnitř několik buněk svého těla. Vnější obal (větší část původního těla) je jako nepotřebný odpad odhozen.

5. Parazitické vosičky si dělají osobní strážce z housenky běláska zelného. Nejprve její tělo využijí jako inkubátor a těsně před tím, než si provrtají cestu ven, ještě housenku přeprogramují. Namísto, aby se odplazila, upřede kolem kuklících se larev vosičky ochrannou síť. Na jejím vrcholu se stočí do klubíčka a hlídá. Kdyby se někdo nezvaný přiblížil, snažila by se jej postříkat jedovatou tekutinou a zároveň také řádně pokousat.

6. Parazit Tužka tenká, jeden z mála endoparazitických obratlovců, se dostává do těla své oběti rafinovaným způsobem. Vydává se proti proudu moči a vsune se do močovodu. Jakmile se zakousne do míst tohoto orgánu, už jej odtamtud jen tak něco nedostane. Živí se krví.

7. Motolice určitého druhu neuvěřitelným způsobem obětovává jednoho ze svých hostitelů - plže. Jelikož jejími konečnými hostiteli jsou ptáci, dostane se tomuto měkkýši do tykadla a svým tělem zvětší jeho velikost a zabarvení tak, že vypadá jako vypasená housenka. Vidina bohaté hostiny pak brzy přiláká ptáka, který bude pro ni vhodným hostitelem.

8. Parazitický korýš Cymothoa exigua si hraje na rybí jazyk. Vleze rybě do pusy, pozře její jazyk a pak zaujme jeho místo a zastává i jeho funkci. Tedy až na to, že sem tam nějaké sousto nepošle do jícnu ryby, ale do své ústní dutiny.

9. Parazitická moucha bzučivka, která klade vajíčka do otevřených ranek, aby se její "děti" posléze mohly živit svalovou hmotou hostitele, dokázala vychovat z opic vřešťanů mírumilovná zvířata. Namísto klasického vyřizování sporů za pomoci zubů a drápů se hádky ve vřešťaní společnosti řeší vřískáním a plácáním dlaní. Snižuje se tak riziko drobných poranění, které vinou nezvaného dvoukřídlého hosta mohou lehce končit až bolestivým skonem.

Vyvíjíme se díky parazitům
Nekompromisní vetřelci pravděpodobně určovali směr vývoje života už na jeho počátku před 4 miliardami let, kdy se začali nabourávat do tehdy bezbranných souborů genů a měnili genetickou informaci ku svému prospěchu. Díky nim dodnes v našich buňkách fungují jakési střižny, které bez přestání vyhledávají podezřelé sekvence a bez milosti je odstraňují jako nebezpečný odpad. Už samotný vznik těl někteří evoluční biologové připisují řádění parazitů. Život v prapůvodní formě pravděpodobně fungoval jen jako jakýsi biochemický hypercyklus, který nebyl ničím oddělený od okolního prostředí. Pak se ale objevily první zlodějské cykly, které začaly krást produkty ostatním. Jako obrana proti těmto prvním parazitům se začaly objevovat různé membrány, přihrádky, tělíska a snaha udržet naši biochemickou výrobu v bezpečí pod kůží nám zůstala až dodnes.

Parazité se také nejspíše postarali i o vznik první eukaryotních buněk, tedy těch buněk, ze kterých jsou poskládány všechny vyšší formy života, od prvoků po člověka. Biologové předpokládají, že například mitochondrie, jež zastávají úlohu buněčných elektráren, ve skutečnosti byly původně samostatnými organismy. V dalších fázích vývoje nám nezvaní hosté nadělili imunitní systém. Nebýt jich, nebyly by zapotřebí ani zástupy bílých krvinek, ani arzenál chemických zbraní, střežících bezpečí našich tělesných schránek.


Proč tolik rozmanitých druhů
Nejnovější hypotézy vidí v parazitech jeden z hlavních systémů evoluce. Stačí se podívat na rozmanitost tvarů hmyzu. Larvy motýlů - housenky - bývají masité, pomalé a jejich jediným životním cílem je jíst a tloustnout. Jakmile nashromáždí dostatek organické hmoty, zakuklí se a přemění v motýla. A přesně takovou továrnu na energeticky bohaté látky potřebují parazité. Oblíbenost housenek u jednoho z nejnepříjemnějších hmyzích nepřátel, parazitických vosiček, vedla ke vzniku mnoha motýlích druhů s chlupatými, trnitými a opancéřovanými larvami. Jediným účelem těchto nákladných investic do změny vzhledu, bylo zabránit vosičkám v kladení vajec do housenčího těla. Stejně tak i zvláštní zvyk zavěšovat motýlí kuklu na dlouhé vlákno je odpovědí na ohrožení vosičkami. Napíchnout kladélkem něco, co se při každém dotyku ležérně rozkýve, je téměř nemožné. Motýlí kukla tak zůstane nechtěné společnosti žravých larev vosičky ušetřena.

Kdo vlastně vymyslel sex
Sexuální rozmnožování je také s největší pravděpodobností důsledkem řádění parazitů. Všechny ty tanečky s nápadnými samčími ozdobami, praštěnými zásnubními zvyky i veškeré psychické odlišnosti mezi chováním samců a samic mají na svědomí nenápadní cizopasníci, kteří svým hostitelům nedali jinou možnost. Paví ocas, kohoutí hřebínek, či obrovské jelení paroží. Všechny tyto ozdoby mají mnoho společného. Nemají žádný praktický význam, ztěžují jejich majiteli únik a musí stát spoustu energie je vypěstovat do podoby, jaká se bude zamlouvat případným ctitelkám. Na první pohled nedává jejich existence ve vysoce konkurenčním prostředí žádný smysl. To by tu však nesměli být parazité (+ nesmíme ovšem zapomínat také na predátory).

Na co jsou samičky a samečci
Smysl pohlavního rozmnožování byl pro evoluční biology dlouho záhadou. Většina rostlin i živočichů včetně některých obratlovců se dokáže množit nepohlavně. Je to jednodušší, bezpečnější, rychlejší a nestojí to tolik energie. Tak proč se vlastně vyvinulo něco tak bizarního, jako je sexualita?

Za hlavní důvod bujarého mísení a vyměňování genů byla dlouho považována proměnlivost prostředí. Vznik kříženců jako výsledek sexuálního rozmnožování zvyšoval variabilitu populace, a tím i možnost přizpůsobení měnícím se podmínkám, mnohem rychleji, než jen prostým dělením. Výzkumy z 80. let však jasně ukázaly, že u živočichů, kteří se dokáží množit jak pohlavním, tak nepohlavním způsobem, převládá sexuální plození potomstva v případech, že populaci obtěžují parazité.

Jak vykolejit parazita
Jestliže by se napadený živočich množil nepohlavně, vytvářel by generace plné velmi podobných a zcela identických jedinců. Vysoce specializovaný parazit by měl usnadněnu práci, nemusel by vyvíjet systémy proti tisícům druhů obran, ale stačil by mu pouze jeden. Naprostá většina jedinců napadeného živočicha by se stala jeho obětí. Při sexuálním rozmnožování na svět přichází směska nejrůznějších kombinací genů od obou rodičů, existuje proto velká šance, že alespoň část z nich se nebude parazitovi, jako hostitel vůbec zamlouvat.

Na stejném principu se pravděpodobně vyvinuly i složité životní cykly parazitů. Mnoho druhů parazitů si prodělává několik životních stádií v různých hostitelích, ve kterých střídá pohlavní i nepohlavní rozšiřování svých řad. K sexuálnímu způsobu se přitom uchylují v případě, že svádí zuřivé bitvy s imunitním systémem. Jednoduše se snaží co nejrychleji vyvinout obranu proti zástupům po zuby ozbrojených bílých krvinek.

Strůjci zvláštního chování
Parazité jsou s největší pravděpodobností tvůrci spousty podivných návyků zvířat. V pralesích Latinské Ameriky kupříkladu žijí mravenci, kteří si pěstují houby. Ke této činnosti potřebují množství listů, které porcují na stromech, a pak je v kusadlech nosí do mraveniště. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby na oněch listech nevozili další mravence. Entomologové si dlouho lámali hlavu tím, proč takové projížďky mravenci organizují. Příčinou je opět parazit, tentokrát moucha. Ta přistane na přenášeném listě, sleze po něm až ke kusadlům nosiče a do mezery mezi kusadly a hlavou nakladou vajíčko. Vezoucí se mravenec má tedy za úkol takové mouchy buď zahnat, nebo dokonce kusadly usmrtit.

Některé druhy sov si v Americe do hnízda nosí živé hady určitého druhu. Slouží jako užitečný pomocník, který v hnízdě uklízí a zbavuje je parazitů. Stejný důvod má i záliba jiřičky modrolesklé v plané mrkvi a turanu. Obklopuje jimi svůj domov a činí tak proto, jelikož obsahují některé antiparazitální látky.

Parazit někdy dokáže organismus dohnat k výkonům, které by ho ve zdravém stavu ani nenapadly. Ve chvíli, kdy napadený hostitel dospěje k závěru, že svůj boj s parazitem prohrál, snaží se na poslední chvíli co nejlépe využít zbývající čas. Když některé plže napadne motolice, trvá jí zhruba měsíc, než provede kastraci a svého hostitele přemění na bezduchý stroj na výrobu živin. Mladí plži se za tento měsíc snaží překotně dospět, mnohem rychleji se jim vyvinou pohlavní žlázy a než ztratí svobodnou vůli, nakladou alespoň několik vajíček. Některé druhy mušek octomilek zase pod vlivem zamoření roztoči zvyšují čas strávený dvořením až na trojnásobek. Pod hrozbou blízkého skonu se na poslední chvíli snaží oplodnit co nejvíce samiček.

-

Lena: K interpretaci několika posledních odstavců mám malou, otevřenou a naprosto upřímnou poznámku:
Při sledování velmi nepřirozeného, zmateného a primitivně poťouchlého chování mnoha mužů, kteří se v co nejkratším časovém úseku snaží "svést" doslova a do písmene cokoli pohlaví ženského, co je alespoň trochu hezké, mne napadá další z příčin, jež k tomuto chování vede. Jelikož setkání s parazity se nevyhne ani člověku, mám za to, že těla a mozky těchto pánů jsou řádně a poctivě zaneřáděna těmito nevítanými hosty. A to, jak parazity okem viditelnými, tak mikroparazity. "Kolegové" vědci mi tuto logicky i pocitově podanou hypotézu jistě potvrdí. A v tomto ohledu nelze vynechat ani některé ženy. Takže, "vážení pánové a dámy", pročistěte si svá tělíčka, zbavte se parazitů a bude na tomto světě mnohem harmoničtější řád.











Článek jsem obdržela a byl zde vložen
pouze pro zajímavost a informaci.












 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 4. května 2014 v 21:38 | Reagovat

Článek o parazitech v rostlinné i živočišné říši je velice zajímavý a opět pro mne pár věcí, které jsem nevěděla. Člověk se nad tím zamyslí, popřemýšlí, někdy se i diví. Ale v přírodě to tak je a myslím si, že  i když nám lidem se to zdá divné, příroda to má vymyšleno do všech detailů a vše do sebe zapadá.
Co se týká lidí, to už je horší, neboť se tento parazitismus objevuje čím dál více a častěji. Pro mne je velice smutné, když vím o ženách, které parazitují na mužích a dokonce potažmo i na svých dětech a jak ztrácejí svoji ženskost a jdou za svými cíli jako parazité. Nechají za sebou manžela, děti-vezmou si vše co potřebují a jdou dále. Ale je tomu i naopak.
A já měla před dvěma měsíci zkušenost, že má kamarádka, které jsem pomáhala hodně a stálo mě to hodně energie, přešla zase za další svou ,,obětí" a já jsem jí nestála ani za slovo. Krutá zkušenost, ale myslím si, že mne posílila.

2 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 4. května 2014 v 22:43 | Reagovat

Příroda je jeden velký organismus, přesto - požírat se navzájem, to mi nesedí ...

S tou vaší kamarádkou - člověk musí občas dostat přes prsty, aby si uvědomil, kde ve svém chování dělá chybu, aby se jejího opakování pro příště vyvaroval. Chybami se učíme. Akorát mne trochu překvapuje, že jste nepoznala, že na Vás parazituje ...

3 Jarka Jarka | 4. května 2014 v 23:00 | Reagovat

Je to těžké, měla jsem ji moc ráda a když řekla, že potřebuje pomoc, tak jsem samozřejmě pomohla. Stálo mne to hodně času i úsilí. Potom se něco stalo a já si uvědomila, že to není v pořádku, ale říkala jsem si, že to přeci není možné,aby to dělala za nějakým špatným úmyslem. Jenže se to stupňovalo a oči mi otevřela její bývalá spolupracovnice a varovala mě, že je to její styl. Začaly mi situace zapadat do sebe a přišla jedna, která to potvrdila. Ale jak jsem psala výše, posílilo mě to a nyní vím, že to byla i má chyba, že jsem nereagovala dříve a měla jsem jak se říká ,,růžové brýle". Vzpomněla jsem si na výrok--KAŽDÝ ČLOVĚK DĚLÁ CHYBY,ALE JEN HLUPÁK U NICH ZŮSTÁVÁ...Marcus Tillius Cicero

4 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 4. května 2014 v 23:34 | Reagovat

Buďte v klidu, Vesmír se postará. Každému, kdo nějak ublíží druhému se tento čin vrátí v době, kdy to bude nejméně čekat. Tato osoba někomu vzala energii, v tomto případě Vám a v rámci zachovávání rovnováhy, na jejímž principu Vesmír funguje zase někdo, nebo nějaká událost vezme energii jí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama