- Moudrý příběh: Nesuď, neznáš konec

7. května 2014 v 0:07 | Lena |  - Moudré příběhy

Moudrý příběh, který Vás může posunout dále a odpovědět na některé otázky:

V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván, jako nejmoudřejší stařešina až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí.

Onoho dne se muž vydal na lov se synem a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v překrásného hřebce. Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!" "Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh!" odpovídal stařík.
"Co to říká, jak může pochybovat?" divili se ostatní.

Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl za něj muži deset svých nejlepších koní. Stařec však výměnu odmítl.
"Blázen!" komentovali jeho rozhodnutí ostatní.

Jednoho dne hřebec zmizel. "Takové neštěstí!" lamentovali všichni. "Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh," odpověděl muž.
"Pomátl se na rozumu," soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce.


Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen. "Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé. "Zda je to štěstí či ne, to ukáže život," odpověděl muž.
"Radostí mu přeskočilo!" domnívali se druzí.

Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dříve. "To je hrozné, taková smůla!" litovali jej lidé. Ale děda zase mlel svou: "Smůla? Štěstí? Kdo ví."
"Zbláznil se!" říkali ostatní.

Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí, my jsme přišli o muže a syny, taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním." "Tragédie nebo požehnání? Neznáte stále konec příběhu."
"Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví!"

Zbytku kmene se po čase zmocnila banda desperátů a zotročila je. Byli nuceni pracovat, dlouho, těžce, až živí záviděli mrtvým. "Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!"
"Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte smysl příběhu. Už za okamžik to může být jinak. Opakoval stařec" Lidé se na něj v tu chvíli již chtěli vrhnout, ale zvenku se pojednou ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé. Podařilo se jim zotročené členy kmene osvobodit. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.

U večerního ohně si vzpomněli na starcova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy má tento příběh konec.

"Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, čtyř vhledů.
► Tím prvním je pohled oběti: ten vždy volá po odplatě.
► Tím druhým je pohled pachatele: ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo.
► Třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal."

"Mluvil jsi o třech pohledech. Kdo by však mohl být tím čtvrtým účastníkem?"

► "Ten čtvrtý není z tohoto světa hmoty. Čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. "Hovoří" neustále k vašemu Já, ale vy mu nenasloucháte. Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích poselství od "Boha". Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou. Vzpomeňte si na události kolem koně. Kolikrát jste o tomtéž řekli, že je to štěstí a vzápětí zase neštěstí! Proto si zapamatujte: nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu, aby jste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si Slunce v duši."

Všichni jsme na cestě za Světlem. Každý si volí sám, jakou cestou půjde, zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo a rychle cestou srdce. Na konci se stejně jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy i každého příběhu se jmenuje - návrat domů - spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž jsme vzešli a jíž jsme.
Ten čtvrtý pohled, který je vždy prvním, je "Boží" přítomnost v nás."

A mudrcův syn? V době, kdy byl nucen ležet se zraněnou nohou se o něj starala velmi hodná a moudrá dívka. Mezi těmito lidmi vzniklo krásné přátelství, které později vyústilo v pouto Lásky.
-

Lena: A já si vzhledem ke znění předposledního odstavce příběhu dovolím vložit vlastní, malé moudro, které s ním určitým způsobem souvisí a kruh této stránky uzavře:
"Všechny naše cesty vedou jedním směrem a ke stejnému cíli a všechny jsou posety kameny. Záleží však na každém z nás, zdali si obujeme boty, nebo půjdeme bosky."



.
Změna v naší zemi a životech je na dosah > ZDE
Další články kategorie Příběhy k zamyšlení > ZDE


.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 8. května 2014 v 22:12 | Reagovat

Moudra starých indiánů jsou vždy nadčasová. Obdivuji jejich moudrost a také to, že na vše najdou odpověď. Přečetla jsem několik knížek a příběhů a je až neuvěřitelné, jak jsou spjati s přírodou, na vše najdou lék a pomoc. Hodně jsem pochopila a velice hodně se ještě musím učit-abych pochopila. Ale nechávám se vést svým srdcem a intuicí.

2 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 9. května 2014 v 23:38 | Reagovat

Různých mouder je obrovská spousta. Ale ta indiánská nemají konkurenci. Je to i díky tomu, že žijí v úzkém kontaktu s přírodou, proto jí a Vesmíru rozumí. Jejich moudrost má hloubku celého vývoje Země a všech jeho zákonitostí ...

3 Jarka Jarka | E-mail | 11. května 2014 v 19:41 | Reagovat

Ještě bych se vrátila k tématu, protože dnes jsme v přírodě zažívali věci, které potvrzují, že pokud člověk žije v souznění s přírodou, hodně se naučí a vlastně potom už jen vše prociťuje srdcem a svou duší.
Sledovali jsme srnky a byly jen kousek od nás a já neznám krásnější oči. Když se na Vás dívá srnec nebo srnka svýma čokoládovýma očima-to se nedá popsat. Seděli jsme pod smrkem u lesa a dávali si svačinu a proti nám si běžel zajíc. Vůbec na nás nereagoval, jako by jsme tam patřili. Les tiše šuměl a ta atmosféra-to se nedá slovy vyjádřit....
Na túře jsme dopili čistou vodu a tak jsme hledali studánku. Nikdy jsme v těchto lesích nebyli a nám se podařil najít pramen s krásnou vodou.
Příroda je prostě úžasná a moudrá.

4 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 11. května 2014 v 23:25 | Reagovat

[3]: Tak teď, když jsem se začetla, jak si dáváte sváču jsem dostala řádný a poctivý hlad :).
My jsme narazili na skvělý přírodní vodní zdroj na dovolené u našich sousedů - na Slovensku. Voda byla velice chutná, osvěžující a lidičkové tam jezdili nabírat i s kanystry. Takováto voda by měla "povinně" téct z kohoutků v každé domácnosti. To by bylo žůžo ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama