- Co dokáže síla vůle + motivační video

24. května 2014 v 0:07 | Lena |  - Krůčky ke štěstí

Dnes se s Vámi chci podělit o něco pěkného a motivujícího, co dokáže síla vůle. Předem si ale dovolím předložit krátký, příklad z knihy mého života, který toto téma otevře. Tento příběh a následné video věnuji všem lidičkám, kteří mi neustále tvrdí, že něco neLZE a nejsou spokojeni se současným stavem svého života. A také Vám, jež jste nyní za monitorem svého Pc a nacházíte se v obdobné situaci. Pro povzbuzení, pro lepší zítřek.

Když z úst vypustíme slovo vůle. Co to vlastně znamená? Jaká je jeho definice? Velmi krátce popíši význam vlastními myšlenkami: vůle je druh energie, kterou disponuje každá živá bytost. Rodí se v naší hlavě a je reprodukována skrze srdce. Pak již záleží pouze na nás, zdali chceme být vítězi, nebo ne. Vítězství je pevného skupenství a charakteru, dobrovolná porážka měkkého, jako rozbředlé bláto. Vždy máme možnost volby - ANO, nebo NE.


Následující příběh si pamatuji, jakoby se udál nedávno. Když mi bylo zhruba 16 let, mimo mého blízkého okolí mi dělal milou společnost dvounohý opeřenec. Byla to krásná korela, která dokázala dělat takové kousky, až se tajil dech. Měla se dobře, byla hýčkaným, právoplatným členem našeho lidského kruhu, s dostatkem volného prostoru. Jednoho dne se však ocitla v nebezpečné blízkosti nechtěně pootevřeného okna a jak jinak, než jsme se nadáli, zahlédli jsme jen mávání křídly. Naštěstí byla dosti hlasitá a "pohybovala" se v okolí, takže jsem poměrně rychle objevila, kde se zdržuje. Přelétala z jednoho stromu na druhý. Okamžitě jsme běželi ven. Volali ji jménem, a když přilétla k nižším větvím, lezla jsem po stromech směrem k ní, jako Tarzan. Ale vždy, když jsem se k ní přiblížila na dosah, ulétla.

Z pohledu hráče se mohlo jednat o zajímavou hru pro zpestření dne. Z pohledu společníka tohoto opeřence, jenž mi přirostl k srdci ve mne sálala lítost a úzkost nad jeho budoucím osudem, pokud se nám nepodaří jej odchytit. Byl totiž podzim a noci začínaly být chladné. Navíc, podzimní deště, sychravost, nedostatek potravy a nastávající mrazivá zima nebyly nijak zvlášť příznivými podmínkami pro okřídlence, který na ně není zvyklý. S největší pravděpodobností by nepřežil. Nejen proto jsem jej tedy s pevným odhodláním lákala k sobě, abych mu vrátila teplý "domov". Po hodině lítání všemi směry zhruba v okruhu sta metrů, tento zdánlivě beznadějný hon všichni kolem mne vzdali. Jelikož pro kolemjdoucí byla tato akce patrně zajímavá (teenager lezoucí po stromech, volání, pískání...), vytvořil se kolem mne početný hlouček lidí všech věkových kategorií a sledoval probíhající děj. Kamarádi z řad mých vrstevníků také nesměli chybět. Všemi mi bylo jednohlasně řečeno, ať jdeme domů, že je tato situace beznadějná. Nedala jsem se. Mávali na de mnou rukou. "Toho už nechytneš". Nedbala jsem jejich "rad", šla stále pevně za svým cílem. Byla jsem ve svém středu, odhodlaná a jejich hovor jsem nebrala v potaz, jelikož jsem byla pevného přesvědčení, že dosáhnu svého. V té chvíli mne nikdo nepodpořil, ani jeden človíček. "To nemá cenu slečno, neblázněte, toho ptáka už nikdy nechytnete". Někteří se mi dokonce smáli.
Byla jsem na ně sama. Sama proti všem.

A nyní se dá příběh rozdělit na dvě části:

1. Vzdám to, nechám se udolat rozumně pádnými argumenty velkého počtu osob.
2. Nevzdám se a budu pokračovat dále.

Uhodnete, pro kterou variantu jsem se rozhodla?

Pro druhou. Jelikož >
vždy existuje více možností řešení určitého problému, neboli překážky. Mé okolí využilo pouze jednu, a po neúspěchu se vzdalo. Korela byla stále v dohledu, takže šance na úspěch byla stále aktuální. A dostala jsem spásnou myšlenku. Doma jsem měli menší přenosnou klícku. Napadlo mne, že ji přinesu a jelikož je na ni zvyklá, je zde reálná možnost, že k ní sama přiletí.
Nebudu to prodlužovat a napínat, ANO, TATO AKCE SE ZDAŘILA!! Chvíli to trvalo, ale BYLA ÚSPĚŠNÁ. Okolí, jež mne zrazovalo od další snahy se v té chvíli hodně zastydělo, z jejich energie to bylo poznat, ale v tu chvíli mi to bylo v podstatě jedno. Dokázala jsem, co jsem si předsevzala, zdárně jsem došla do cíle.
Nějakou dobu se o tom u nás mluvilo, byla jsem "malý" hrdina, ale mi to připadalo naprosto přirozené. Jaký hrdina. Vždyť jsem jen chytla korelu ...

Co z tohoto příběhu plyne?
Mými slovy:
1. Někteří lidé se již při prvním neúspěchu velmi snadno vzdávají > Protože je to lehčí. Protože jsou líní. Plakali by nad hořkým údělem opeřeného společníka, místo aby ještě více a usilovněji začali pracovat na tom, aby se mohli radovat z jeho znovu nalezení.
2. Každá překážka má více stran. > V překladu to znamená - pokud neprojdeš jednou stranou, změň úhel pohledu a najdi jiné řešení. Vždy existuje.
3. Teprve, pokud využijeme všechny možnosti, na které přijdeme a nemáme úspěch, pak máme právo říci - "Pro dnešek jsem vyčerpal/a vše". Neznamená však, že když dnes vyčerpáme vše, zítra nemůžeme přijít na další možnost.
4. Pokud myslíme na úspěch v konkrétní věci, v mém případě se jednalo o korelu, směrujeme na tuto věc pozornost, čili energii. V této následnosti máme na tuto "věc" silné energetické napojení. Toto mé napojení svým způsoben korelu udržovalo v mé blízkosti. Pokud bych se však vzdala, napojení z mé strany by se oslabilo a přetrhla by se energetická nit, vazba mezi mnou a zvířetem. V tomto případě je velký předpoklad, že by se korela vzdálila mimo náš dosah. A byl by konec.

-

Svůj osud a růst máme jen a jen ve svých rukou. Růst nám nemohou pomoci ostatní, pokud my sami nebudeme chtít. Jsme sami tvůrci svého života. Jak se rozhodneme, tak se stane.
Máme dvě možnosti: Plakat nad svým osudem, sedět tiše v koutě a nedělat nic. Tím se připravíme o možnost skutečně žít, kdy svou leností promarníme život, jež nám zbytečně proteče mezi prsty.
Nebo se pohneme vpřed. Tímto úkonem rozpohybujeme energie Vesmíru, které nám budou nápomocny. Nabídneme tak v podstatě svou otevřenou dlaň, kterou vždy, dříve, nebo později "někdo" stiskne.

Tak to prostě je.



Rozloučím se s Vámi upřímným úsměvem v podobě ukázky, která je velmi motivující.


Na počátku videa vidíme zlomeného muže, bez duše a bez života, smířeného se svým osudem.
Koho uvidíme na konci?





Když se vzdáš - prohraješ
Když použiješ vůli - zvítězíš

Vaše Lena

Mimochodem, velmi pěkným způsobem
popsal sílu vůle Bruce Lee > ZDE
Další články náležící kategorii Krůčky ke štěstí > ZDE
Autorská práva psaného projevu Živá Voda Lena

.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 26. května 2014 v 18:04 | Reagovat

Váš příběh z dětství je moc pěkný a při jeho čtení je z něj cítit Vaše síla, která pomohla zachránit korelu.Byla jste přesvědčená, že to dokážete a tak se i stalo. Dostala jste nápad a bylo to dobré rozhodnutí.
Video je velice emotivní a já ho moc dobře znám. Před asi 3lety jsem na tom byla velice špatně. Nic se mi nedařilo, i když říkám upřímně, snažila jsem se moc. Museli jsme přestěhovat náš obchůdek, lidé přestali chodit nakupovat, doma jsem nestíhala a tak pořád dokola.A já si jen stěžovala, že je vše špatně-ikdyž to není můj styl, ale bylo toho na mně opravdu hodně. A jednou mi syn poslal na email právě toto video a napsal mi tuto větu,,MAMČO TO JE ODHODLÁNÍ A RESPEKT K ŽIVOTU! VIĎ? Já si to video pustila několikrát a větu syna jsem si četla pořád dokola. A potom mi to docvaklo!!! Já tady ,,pláču" a muž na videu udělal maximum co udělat mohl. Říkala jsem si, Ty jsi zdravá a fňukáš. Začala jsem jinak myslet, přemýšlet, jednat a realizovat své nápady. A za dva měsíce nastal zlom a vše šlo samo a zapadalo do sebe. Lidé začali znovu nakupovat jako dřív, obchůdek nám ,,rozkvetl a ,,kvete" stále. A já si kolikrát říkám větu,, SYNU DĚKUJI A JSEM ŠŤASTNÁ, ŽE TĚ MÁM!!!!

2 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 27. května 2014 v 14:29 | Reagovat

Videjko je opravdu úžasné.
Vy jste něčím pravděpodobně vybočila z přirozeného chodu vašeho života. To se stává. Pak se něco "zadrhne" a nic nejde, jak má. Nebo jste se skrze tuto zkušenost měla "něco" naučit.
Trochu na mne dělá dojem, jakoby jste doma byla na vše sama. :) Tady je třeba pořádně zapřáhnout celou rodinu, každý musí přiložit ruku k dílu. Od toho rodina je, aby držela při sobě, v dobrém i ve zlém. :)

3 Jarka Jarka | E-mail | 27. května 2014 v 17:11 | Reagovat

Když se nad tím zamyslím, asi máte pravdu. Něco mi bylo naznačeno a já to pochopila. Je pravdou, že obchůdek více ,,leží" na mých bedrech, ale manžel pomáhá, to nemůžu říct.
Máme veliký domek a děláme také společně. Ale zrovna v té době se opravovalo celé spodní patro a mužští byli potřební na této práci. Já celý den v obchůdku a večer plno práce doma. A tam to vzniklo.Vím, že jsme toho měli všichni dost a dost. Ale jak píšu, vše se upravilo, já si něco srovnala, něčím mě povzbudil syn a dnes už je dobře.:-)

4 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 27. května 2014 v 19:49 | Reagovat

Opravovali jste dům, navíc se začal bortit obchod...
Tento váš případ by se dal přeložit do jednoho z Murphyho zákonů, které v případech, kdy máme spoustu práce funguje naprosto spolehlivě. A zní: "Když se má něco pokazit, tak se to pokazí vše najednou." A můj dodatek k tomuto zákonu: "Jinak bychom se v životě "určitě" nudili." :)

5 Šárinka Šárinka | 2. února 2016 v 13:39 | Reagovat

Pravdivě napsané a hezky a srozumitelně rozebrané, musím říct kamarádce, která teď hodně potřebuje pomoct, ať si to přečte, tohle ji moc povzbudí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama