- Zpěvák Moby: proč jsem veganem + poselství od Země

29. března 2014 v 0:07 | Lena |  - Krásní lidé

Jeho skladby mám ráda. Je to pochopitelně kus od kusu, každopádně, mnohé mi sedí. Jsou dynamické, mají náboj a nenudí. Nedávno ke mně na vlnách internetu připlul opravdu pěkný rozhovor s tímto skladatelem a zpěvákem, jež byl před několika dny uveřejněn na web stránkách časopisu Rolling Stone a chci se s Vámi o něj podělit. Kruh tohoto rozhovoru uzavírá pěkné pohlazení, jež jsem pečlivě, na popud hlasu přírody vyhledala specielně pro Vás, milí čtenáři.



"Ahoj, jsem Moby a jsem hudebník.
Takže toto je můj příběh o tom, jak se ze mě stal vegan."

Když mi byly dva týdny, moje máma mě vyfotila, jak sedím v dětské vaně v našem sklepním bytě na 130. ulici v Harlemu. Na obrázku jsem já (jako dvoutýdenní miminko) a na mě se do té vaničky koukají: Náš pes Jamie, naše kočka Charlotte, naši dva potkani (nejmenovaní). Na té fotce se dívám nahoru na své čtyři zvířata a oni se zase koukají na mě. Vypadám docela spokojeně a oni vypadají docela spokojeně taky. A jsem si celkem jistý, že se v tomhle okamžiku neurony v mém limbickém systému zafixovaly způsobem, který říká, že zvířata jsou láskyplná a úžasná. Jak jsem vyrůstal, měli jsme s mámou zástupy domácích zvířat. Naším zvěřincem za těch asi 15 let prošli: čtyři psi, dvanáct koček, asi tisíc malých myší, leguán, tři pískomilové, křeček a jeden menší had.

Naše zvířata jsem měl moc rád. Když některé umřelo, byl jsem z toho zdrcený a usedavě jsem oplakával nešťastnou a trpce nespravedlivou smrt každého zesnulého psa, kočky, myšky, nebo ještěrky (a s tolika zvířaty to znamenalo spoustu umírání a oplakávání). Nechci si mezi našimi zvířaty vybírat oblíbence, ale asi nejraději jsem měl Tuckera, kocoura, kterého jsem našel na skládce. Jednou, když mi bylo deset, jsem šel kolem městské skládky a z jedné krabice jsem zaslechl nějaké mňoukání. Když jsem ji otevřel, našel jsem tři mrtvá koťata a jedno, které bylo ještě naživu (bylo tak malé, že mělo ještě zalepené oči).
Sebral jsem to polomrtvé kotě a mazal s ním domů. Skočili jsme s mámou do auta (tedy ne doslova, prostě jsme do něj nastoupili) a jeli na veterinu. Veterinář byl soucitný, ale optimismem zrovna nesršel. "Takhle malá koťata dokážou bez matky přežít jenom málokdy", říkal, "tak si na něj raději moc nezvykejte." Odvezli jsme Tuckera domů (pojmenoval jsem ho už v autě) a počítali s tím, že asi brzo umře, ale ujal se ho náš jezevčík George, stal se jeho náhradní matkou, čistil ho a zahříval a Tucker se dožil 18ti let.


Jednou, když bylo Tuckerovi devět a mně devatenáct, jsem s ním seděl na sluníčku na schodech u mámina domu na předměstí Connecticutu. Byl to dokonalý okamžik - chlapec, kocour a slunce - idylický a hřejivý a jak říkám - dokonalý. Jak jsem tam tak seděl, došel jsem k prozření. Hodně mých prozření jsou vlastně docela samozřejmé věci, takže se Vám možná i tohle bude zdát samozřejmé.
Ale tak, jako tak, to prozření - tam na těch schodech jsem si uvědomil: "Já tohohle kocoura miluju. Udělal bych všechno, abych se o něj postaral, udělal ho šťastným a ochránil ho před nebezpečím. Má čtyři nohy a dvě oči a úžasný mozek a... neuvěřitelně bohatý citový život. Ani za bilion let by mě nenapadlo mu ublížit. Tak proč jím jiná zvířata, která mají čtyři (nebo dvě) nohy, dvě oči, úžasné mozky a bohaté emocionální životy?"
A tehdy, na těch předměstských schodech v Connecticutu vedle kocoura Tuckera, jsem se stal vegetariánem.

To byl rok 1985, před 29 lety.

Můj důvod, proč se stát vegatariánem, byl jednoduchý: měl jsem (a mám) rád zvířata a nechtěl jsem se podílet na ničem, co by vedlo, nebo přispívalo k jejich utrpení. Nejdříve jsem se proto vzdal hovězího a drůbeže. Potom ryb (kdybyste někdy měli co do činění s rybami, dost brzo byste přišli na to, že cítí bolest a že jsou raději, když nejsou na háčku, nebo v síti). A pak jsem si řekl:
"Nechci přispívat k utrpení zvířat. Ale krávy a slepice v komerčních mléčných a vaječných chovech jsou na tom docela špatně, nechci přispívat k utrpení zvířat, tak proč pořád jím mléko a vajíčka?" Tak jsem se v roce 1987 zřekl všech zvířecích produktů a stal jsem se veganem. Prostě proto, abych mohl žít a jíst v souladu se svým názorem, že zvířata mají své vlastní životy, že mají na své životy právo, a že přispíváním na utrpení zvířat se nechci podílet.

To bylo před 27 lety. A protože jsem hlava na matematiku, můžu s jistotou říct, že teď už jsem vegan 27 let. Postupem času mě ve veganství utvrzovalo, co jsem se dozvídal o zdraví, změnách klimatu a o životním prostředí. Zjistil jsem, že jedení masa, mléka a vajec ve značné míře přispívá k rozvoji cukrovky, srdečních chorob a rakoviny. Zjistil jsem, že komerční živočišná výroba má na svědomí 18 % klimatických změn (více než všechna auta, autobusy, kamiony, lodě a letadla dohromady). Zjistil jsem, že se na vypěstování kila sóji spotřebuje 900 litrů vody, zatímco na kilo hovězího 8 000 litrů. Zjistil jsem, že hlavní důvod, proč se kácejí tropické pralesy, je rozšiřování pastvin pro dobytek. Taky jsem zjistil, že většinu zvířecích nemocí přenosných na člověka (SARS-nemoc šílených krav, ptačí chřipka atd.) má na svědomí živočišný průmysl. A navrch jsem se dozvěděl, že na tuky bohatá strava založená na zvířecích produktech je jednou z hlavních příčin impotence (jako bych už neměl dost důvodů být vegan).
Takže čím víc jsem toho zjišťoval o zdraví a životním prostředí, tím bylo moje rozhodnutí být veganem silnější. Teď se to stydím přiznat, ale prošel jsem si tím nevyhnutelným obdobím veganství, kdy jsem byl takový ten nesnesitelný vegan, co křičí na své kamarády vždycky, když jedí maso. Ale časem mi došlo, že když na ně budu křičet, tak nezačnou jíst míň masa, akorát je začnu štvát a přestanou mě k sobě zvát. A možná že jsem sobec, ale mám rád, když mě k sobě mí kamarádi zvou.
Nakonec jsem pochopil, že křičet na lidi není nejlepší způsob, jak je přimět poslouchat, co máte na srdci. Když jsem na lidi křičel, postavili se do defenzívy a vzdorovali všemu, co jsem jim říkal. Ale když jsem s nimi začal mluvit s úctou a sdílel s nimi informace a fakta, ukázalo se, že začali poslouchat, co jim chci říct, a dokonce i přemýšlet o mých důvodech proč jsem vegan.

Aby bylo jasno: tím, že jsem vegan, neříkám, že máte být vegani i Vy. Byla by ironie, kdybych odmítal vnucovat svou vůli zvířatům a neměl problém ji nutit lidem.
Měli byste se informovat, jak nejlíp dovedete, a jíst a žít tak, jak Vám to bude připadat nejlepší. Ale ze statistického i epidemiologického hlediska máte šanci žít delší a šťastnější život, když se obejdete bez hovězího, drůbežího, vepřového, mléka a vajec. Přinejmenším bych opravdu doporučil vyhnout se zvířecím produktům z velkochovů, protože ve velkochovech se se zvířaty zachází hrozně a mléko a maso z velkochovů je plné antibiotik, syntetických hormonů, nebezpečných bakterií atd. (zejména v USA)

OK, mohl bych pokračovat, dokonce bych chtěl, ale mám pocit, že už jsem řekl všechny důvody, proč jsem se stal a zůstal veganem. Na závěr bych se Vás asi kromě těch zdravotních důvodů, klimatických změn, chorob přenosných na lidi, rezistence proti antibiotikům, impotence a znečišťování životního prostředí chtěl zeptat:

Dokázali byste se podívat teleti do očí a říct mu
"MOJE CHUTĚ JSOU DŮLEŽITĚJŠÍ, NEŽ TVOJE UTRPENÍ?"



Richard Melville Hall - Moby


-


A nyní Vám na své dlani s lehkostí vánku předávám prostřednictvím Mobyho skladby vzkaz
Lásky od Země a Vesmíru. Pokud ve Vás tato videoprojekce vyvolá nutkání k slzám, pusťte je ven.
Uvolní se tak další blok, díky čemuž budete mít opět o krůček blíže sami k sobě.
Posílám Vám všem srdečné pozdravy z místa velmi vzdáleného, které je přitom tak blízko.
Lena


Prožijte si spojení s Jednotou. Vše je propojeno se vším










Pro Lásku k Vodě - pěkný videodokument > ZDE
Záchrana opuštěného psa - pěkné video + můj příběh > ZDE
Film Krásná zelená - doporučuji ke zhlédnutí > ZDE










.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 29. března 2014 v 22:39 | Reagovat

Zpěvák Moby to velice pěkně napsal a článek je srozumitelně sestavený tak, že ho myslím každý pochopí a udělá si úsudek. Otázkou je, kolik lidí se nad ním zamyslí. Ale je tady další problém.Sehnat kvalitní a vitamínově vyváženou zeleninu, ovoce a další produkty také není jednoduché.
Když jsem si přečetla pozpátku Váš článek z 18. září 2013 ZPOVĚĎ PRACOVNÍKA JATEK, bylo mi z toho opravdu zle. Chudáci zvířata a podle toho to maso také vypadá. Naše rodina asi 1/2 roku  kupujeme maso z farmy. A kdo to jednou vyzkouší, pozná ten obrovský rozdíl.Maso jíme 2x maximálně 3x týdně a jsme spokojení. Týká se to i zeleniny a ovoce. Máme veliké štěstí, že jsme si našli poctivého dodavatele, který svoji práci dělá s láskou.
Videjko je překrásné-na tyto bych se mohla dívat pořád. Vždy mne osloví.

2 NejDžíj NejDžíj | Web | 30. března 2014 v 19:48 | Reagovat

Máš moc krásné stránky....

3 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 30. března 2014 v 23:54 | Reagovat

[1]: Co se týče sehnání kvalitních potravin, ano, tohoto tématu se dotýkám i na mých stránkách, energetická i výživná hodnota potravy klesá. Navíc spoustu ovoce, jak domácí produkce, tak dovážené tropické je sbíráno v nezralém stavu, kdy proces zrání ještě není dokončen, a tudíž neobsahuje tolik výživných látek, kolik má mít. A umělé dozrávání nikdy nenahradí Slunce.
Na druhé straně se ovšem snažím neříkat si, že je něco problém, nebo, že něco není jednoduché, v podstatě to dělám málokdy a ikdyž někdy k tomuto typu mluvy ještě sem tam sklouznu, asi jako my všichni, myslím příznivě a říkám si, že vše je jednoduché. "Překvapivě" to funguje a často pak s tímto typem myšlení narazím na zdroj, který mi prozradí, kde najít to, co právě hledám. Pokud totiž říkáme, že něco nelze, vytváříme si tím v našem podvědomí blok, který zároveň blokuje tok energie "informací" z Vesmíru a o mnohé tak přicházíme. Bloky nás odpojují od přirozeného vnímání a přijímání života a jeho informačního pole, ze kterého k nám přicházejí impulsy pro naši cestu a odpovědi na naše otázky. Tolik mé vlastní skromné zkušenosti a pohled na věc. :)
Maso zvířat je při špatném zacházení prošpikováno stresovými hormony a při požívání takto nehodnotné potravy vzrůstá agresivita, kterou ostatně můžeme vidět v chování lidí všude kolem nás. A ikdyž jedení takového masa není jediným důvodem agrese, je to smutné.
Apropo, mám dotaz, zajímají mne ceny masa u vašeho soukromého dodavatele, můžete mi je prosím napsat? Spíše soukromně na e-mail. Zajímám se pouze pro větší rozhled a srovnání. Děkuji :).
To videjko provázené hudbou je krásné, pouštěla jsem si jej několikrát... Je v něm hluboký odkaz.. Tisíce let vývoje vložený do několika minut.

[2]: NejDžij, děkuji za pochvalu, je za tím velký kus práce, kterou ale dělám moc ráda :). Trochu mne mrzí, že ve Tvém komentáři chybí názor, pohled na věc, který se týká konkrétního článku, ale i pochvala potěší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama