- Záchrana opuštěného psa > nádherné video + můj příběh

18. února 2014 v 13:19 | Lena |  - Pěkná videa

Smutný, opuštěný pes, smířený se svým osudem, žil po dlouhou dobu na smetišti, v nedůstojných podmínkách. Měl však štěstí. Byl nalezen na základě avíza lidí, kteří kontaktovali organizaci Naděje pro tlapky, jejíž činností je zachraňování opuštěných zvířat. Při sledování tohoto příběhu, mi probleskl hlavou zážitek, ze kterého dodnes nemám dobrý pocit.

Je to již nějaký rok nazpět, cestovali jsme vlakem na místa vzdálená, s příjemným pocitem očekávání krásného výletu do čisté náruče přírody. Kupé vlaku byla poměrně obsazena, a tak jsme si za nedlouho připadali, jako sardinky ve vlastní šťávě. Já jsem takový všudybýlek, čili jsem toto sardinkování dlouho nevydržela. Vyšla jsem na chodbičku a jala se prozkoumávat terén našeho vagónu, s tím, že trochu otevřu okno a zkrátím si čas chvilkovým sledováním okolní krajiny.

Příjemné okamžiky osvěžujícího proudu vzduchu přerušilo psí kňučení, které se linulo z vedlejšího kupé. Abychom si rozuměli, to nebylo kňučení, ale doslova volání o pomoc. Jedním okem jsem nenápadně nahlédla dovnitř a naskytl se mi pohled muže středního věku, který měl na kolenou štěně. Bylo mírně odrostlejší a plakalo. Tón pláče ovšem nebyl klasický, který běžně vydávají štěňata, jež jsou odstavena od matky. Byl tam strach. Chvíli jsem dotyčného muže pozorovala. Na člověku většinou vždy poznáte, zda má zvíře rád. Zde nebyl žádný vztah, žádné napojení. Muž byl ke štěněti chladný, jakoby vezl nějakou bezvýznamnou věc.
Dala jsem se s ním do řeči a po několika okamžicích mi bylo sděleno, že jej veze pro malého syna na hraní. Rozumějte - NA HRANÍ! A myslel to skutečně vážně. Pejsek cítil, že není milován. Bylo mi dovoleno vzít si jej do náruče, chtěla jsem zkusit, zdali se uklidní. A skutečně, po chvilce přestal plakat. Užívala jsem si ten okamžik, kdy vnímáte, jak vám zvíře důvěřuje, a tím se jeho křečovitě stažené tělo krásně uvolní.


Budoucnost toho teplého klubíčka jsem neviděla příliš růžově. Muž, který k živým tvorům nemá žádný vztah si spletl psa, jež má pocity, emoce, který vnímá každým pórem svého těla všechny okolní vjemy, s plyšovou hračkou, která malého prcka, jemuž bude věnován po chvilce přestane bavit.
Když je pejsek malý, je to roztomilý rošťák, jehož vylomeniny dokážete tiše sledovat celé hodiny. Ale jednou z něj bude dospělý pes. Dokázala jsem si představit, jak tento příběh může skončit. Zůstane bokem dění rodiny, odložený, jako nepotřebná věc. Bez kouska teplého slova, pohlazení. Pravděpodobně dostane najíst, napít, ale bude na obtíž, navíc. A zvíře atmosféru okolí vycítí. To v lepším případě. V horším bude cíleně zapomenut někde v lese, nebo uvázán u cesty, ponechán na pospas svému osudu. Ostatně proto bude dítěti věnován, na hraní. Až hračka splní svůj účel, tedy pobaví, je během krátké doby odložena do kouta a její příběh zapomenut.

Něco jsem tomu muži řekla. Na rovinu. Konkrétní slova si ponechám pro sebe, ale bylo vidět, že se nad nimi alespoň trochu zamyslel. Ovšem, na jak dlouho je druhá věc. Řeknu Vám, mít v tu chvíli v kapse větší finanční obnos, toho psa od něj okamžitě odkoupím. Daroval by se hodným lidem, nebo odvedl do útulku. Měl by se tam určitě lépe, tím jsem si jista.

Muž s ledovým srdcem a plačícím psem vystoupil a já se s nimi loučila myšlenkou a přáním, aby tomu živému tvoru byla poskytnuta alespoň základní péče. Ikdyž bude strádat citově, aby dostal do misky alespoň trochu jídla a vody. Mírně mi svitla naděje při myšlence na jeho ženu, která má možná více citu i rozumu a svému muži ukáže, jak se zachází s živými tvory. Ovšem, jelikož žena je odrazem svého muže a muž odrazem své ženy, příliš jsem v to nedoufala.

Nyní s odstupem času jsem si na toho malého štěkálka vzpomněla a v naději doufám, že se mu vede alespoň částečně dobře.


Vy se prosím nyní podívejte na smutný příběh se šťastným koncem a garantuji Vám, že pokud v sobě máte kousek citu, vaše oko nezůstane suché ...














.







.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 18. února 2014 v 14:40 | Reagovat

Video jsem viděla před pár týdny-poslal mi ho mladší syn. Potom mi ho přesně přeložil, já anglicky neumím a hned mi našel ještě jedno video, kde zachraňovali toho malého černého psího lumpíka. Já u toho plakala jako malá holka. Před 2lety nám odešla do Psího nebe naše fenka Astička, která s námi byla skoro 17let. Zjistila jsem u tohoto videa, jak je to ještě ,,živé". A jak druzí mohou takto pejsky nechat na pospas osudu. Je to hrozné.
Váš příběh je nádherně napsaný a já také doufám, že se má pejsek dobře, i když ho neznám. Přitom tito tvorové jsou tak vděční za vše, co jim dáme a jak se říká ,, PES PŘÍTEL ČLOVĚKA" ze strany pejsků to tak opravdu je. Ze strany člověka se chce kolikrát plakat, jak dokáží lidé ublížit.
Vzkaz Země všem lidem je velice pravdivý a bolestný. Proč to lidé dělají?....!!!!
Děkuji za tento článek i video. Opravdu k zamyšlení!!!!

2 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 18. února 2014 v 15:09 | Reagovat

To je škoda, že jste mi to videjko neposlala :). Mohlo zde být umístěno dříve, ale nevadí.
Je neskutečné, jak zvířata, ale pejsci především dokáží dát člověku obrovský kus lásky. Psi mají velká, otevřená srdce a milují bezvýhradně.
Ten na videjku je údajně holka a na první pohled je znát, že má velmi pevnou a silnou konstrukci těla. A také krásné oči. Musel to být krásný pes a na konci videa je vidět, jak se jeho srst znovu obnovuje.
Děkuji za Váš názor a přeji hezký den.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama