- Článek čtenářky > Matka příroda pláče

13. února 2014 v 0:07 | Lena |  - Vaše příspěvky

Článek, který mi zaslala čtenářka Jaroslava vznikl za doprovodu hudby Rolanda Santého a sepsala jej na základě jednoho celodenního výletu po beskydských hvozdech, luzích a hájích. Napsala mi rovněž, že tolik odpadků snad ještě v životě neviděla. A já mám v souvislosti s tímto článkem a níže přiloženým usvědčujícím fotem pár výstižných slov, jejichž charakter s nimi úzce souvisí. Zpívají se v jedné písničce a zní: "Zobali vrabci zobali, igelitové obaly...." Tímto zdravím Beskydy a jejich obyvatele i návštěvníky.


Proč si lidé ničí to krásné, co nám matka Země propůjčila k užívání? Co vede lidi k tomu, aby vědomě přírodu poškozovali, ničili a znehodnocovali její krásu a bohatství?

Období jara se pomalu přehouplo do období léta a my tak můžeme vychutnávat krásná letní rána, kdy nám veškeré ptačí osazenstvo dává najevo, jak je na světě krásně, když se příroda probouzí s touhou, dát nám tu krásu k prožitku.


S manželem jsme opravdu vášniví turisté, takže nám nedělá problém ranní vstávání třeba i ve tři hodiny. Nabalíme batohy a celou neděli máme na to, abychom se mohli ,,schovat" do lesů nebo našich hor. Příroda je náš rádce i léčitel a my obdivujeme s láskou vše kolem sebe, co nám příroda nabízí. Každou neděli její nabídku přijmeme a dokážeme si užít ranní mlhy kolem lesa, pasoucí se srnky a zajíce. Vonící les, který s námi tiše rozmlouvá a majestátnost hor, pokud se rozhodneme pro pěší túru.
O to víc nás děsí pohled, když vidíme, kolik odpadků a potažmo odpadu lidé dokážou v lese i horách po sobě zanechat. Za ta léta při našich toulkách můžeme porovnávat a je moc smutné, že se tento stav nezlepšuje - spíše naopak. Je hrozné, když vidíme plno plastů u pěšinek, papírů a prázdných konzerv doslova poházených po lesích i horách. Prázdné sklenice od alkoholu všech značek a tak bych mohla pokračovat dále.
Lidé zapomínají, že jsme tady na této planetě jako hosté a podle toho bychom se měli chovat. Vzpomínám si, že moje babička měla nade dveřmi svatý obrázek a na něm rčení ,,HOST DO DOMU - BŮH DO DOMU." Tak mě spíše napadá přirovnání pro tyto rádoby turisty ,,HOST DO PŘÍRODY - HŮL DO RUKY."
Těmto lidem je úplně jedno, jestli pod krásnou rostlou břízku vysypou plný pytel odpadků. Vůbec jim nedochází, že i strom má duši a každé ráno při probuzení vidí tuto ,,nadílku." Těmto lidem je úplně jedno, že na stromech, pod které házejí to, co už nepotřebují, usedají den co den naši zpěváčci, aby ohlásili celému okolí, že bude opět krásný den. Je jedno jestli slunečný, nebo deštivý, nebo mrazivý. Ale jednoduše krásný. Srnka nebo zajíc už si pod takový strom také nelehne, i když na ten svůj důleček byli zvyklí.

Kolikrát se ptáme - proč?
Proč chodí do přírody rodiny s dětmi, které už neznají zákony, jak se v přírodě chovat. Nevědí, že se nekřičí, nekope do malých stromků a nevědí, že se sáčky od svačiny dají odnést v batohu zpátky domů. Proč tyto lidi, bez pokory a skromnosti nemůže matka příroda potrestat? Proč si tito lidé neuvědomí, že přírodě trvá dlouho, než vytvoří to krásné pro nás?
Měli bychom si toho vážit a chovat se k přírodě s láskou, úctou a pokorou. Je tolik krásy kolem nás a my nemáme právo tu krásu ničit. Spíše naopak, měli bychom umět také dávat. Příroda je velice skromná a nežádá po nás mnoho.
Važme si všeho, co máme kolem sebe. Lesy, hory, louky, krásné potůčky a studánky. Važme si toho, můžeme jednou litovat a možná už bude pozdě k nápravě.
Lidí, kteří čistí studánky, potůčky a sbírají do pytlů vše, co do přírody nepatří, už moc není.
A co my? Dokážeme si zachovat tu krásu, která je nám zdarma nabízená?
Matka příroda pláče a je jen na nás, jestli ji necháme plakat a nebo ji pomůžeme, aby dál pro nás mohla růst, kvést a vytvářet další krásu, kterou tolik potřebujeme ke svému životu.
Jsme tady jako hosté a podle toho by jsme se měli chovat.
Jaroslava Bačáková








.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 13. února 2014 v 15:49

Dnes mám velikou radost díky Vám Leno. Doufám, že čtenáři pochopí, co jsem tímto chtěla říct. V pondělí jsme se v práci bavili s jedním naším dodavatelem, který už to s manželkou nevydržel a šli uklízet cestu na Smrk. Je to krásná a vznešená hora v Beskydech. Vzali každý dva pytle a ty potom tahali dolů do městečka Ostravice. Už to prostě nedávali psychicky a bylo jim to proti mysli. Máme kamarády, kteří nosí odpadky z tůry domů. My s manželem také kolikrát neseme v batohu to, co do naší přírody nepatří. V mysli si neseme krásné zážitky a v batohu odpad. Je to velice smutné a čím dál horší.

2 marcela marcela | 13. února 2014 v 17:50

Jaruš,napsala jsi to krásně.A do posledního puntíku je to pravda.Lidé by se měli nad sebou zamyslet,protože už teď má příroda vztyčený prst a chce nám říct,že tady nejsme sami. :-)  :-)  :-)

3 Anna Anna | E-mail | 15. února 2014 v 13:15

Tento článek je opravdu výstižný a pravdivý!!!

4 Jindra Jindra | E-mail | 23. října 2015 v 17:44

[3]:Já s Vámi souhlasím,lidé si přírody už moc neváží,ona nám to jednou stejně vrátí,třeba ve formě tornáda.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama