- Tanec s vlky > o cestě k lidství, hloubce přátelství, moudrosti a hamižnosti

3. listopadu 2013 v 13:44 | Lena |  - Klíče skrze filmy

Představení tohoto krásného filmu s mnohými životními pravdami a odpověďmi jsem měla již dříve intuitivně připraveno a brala jako samozřejmé, zařadit jej do sekce zajímavých snímků, jež stojí za zhlédnutí. Pak jsem ale zaváhala. Rozumová část mého Já mne od tohoto kroku odradila. Patří totiž mezi perly filmového světa, a proto je poměrně známý. Z tohoto hlediska mi tedy přišlo zbytečné vystavovat jej na světlo, jelikož jsem měla za to, že jeho odkaz je již širokou veřejností zpracován. Ale rozumový úsudek se spletl. Jak plynul čas, zjistila jsem, že je mezi námi stále nemálo těch, kteří ještě neměli tu čest tento skvost vidět. Čili, má intuice, mé vnitřní Já mi radilo dobře.

Tato událost, pro někoho možná bezvýznamná, je však pro mne důležitá kostka mozaiky, jež je mi dalším poučením do života. A o tuto zkušenost se s Vámi chci krátce podělit.
Tuto situaci jsem prožila již mockrát. A přestože se v životě, jako jistě mnoho z Vás více řídím intuicí, která mne nikdy nezklamala, stále ještě čas od času zažívám situace, kdy více naslouchám i hlasu rozumu. Rozum někdy říká něco jiného, než naše intuice. Rozum je náš kamarád, který nás propojuje s materialitou, tedy fyzickým tělem a vším, co nás obklopuje, vidíme pouhým okem a nač si můžeme sáhnout. Naše fyzické tělo máme jen "vypůjčeno" a až nám jednou přestane sloužit, odevzdáme jej Zemi, kde se rozpadne v prach a zůstane - jen naše duše. Skutečným hlasem naší duše, tedy skutečného Já, je naše srdce, intuice. A tudíž, pokud chceme někoho oslovit, zaklepat na jeho duši, musíme hovořit skrze srdce, tedy vnitřní Já, intuici. A má intuice mi radila dobře, film znovu vynést na světlo.

Dovolte mi tedy srdce tohoto filmového skvostu krátce představit. Pro ty, kteří jej ještě neviděli, ale i pro ty, jež bych chtěla motivovat k jeho opětovnému zhlédnutí, jelikož opakování je matka moudrosti a mám za to, že fílm představuji v pravý čas, a to díky aktuálnosti jeho odkazu pro současnou dobu. Vše má své správné načasování.
Přenesme se tedy v čase o mnoho desítek let nazpět, do období svobody indiánských kmenů, jimž ovšem jejich území i identitu po částech zabírali hamižní bílí lidé, kteří šli vpřed bez známek respektu a sebemenšího náznaku jakéhokoli svědomí.


Pro lepší prožitek si pusťte pěknou hudbu


Poručík Dunbar byl po zranění na základě vlastní žádosti převelen na stanoviště, kde očekával příchod ostatních. Na tomto místě působí sám a dlouhou dobu nikdo z jeho kolegů nepřichází. Ovšem, zdání samoty je klamné. Po celou dobu svého pobytu na základně je z povzdálí někým nenápadně pozorován. Jednoho dne se v jeho blízkosti objeví vlk. Voják okamžitě sáhne po zbrani, kterou na klidné zvíře namíří. Po chvíli však zjistí, že vlk nemá v úmyslu mu ublížit, ale pouze hledá společnost a chce se přátelit.
Další, komu neunikla jeho přítomnost je indiánský kmen Siouxů, jehož členové mají starosti a obavy z napadení jejich území bílými lidmi. Po určitém čase se rozhodnou poručíka navštívit a zjistit, jaká je situace. A právě v tuto chvíli se začnou odvíjet nitky jeho následujících dnů a budoucího osudu jeho života. Poručík má dobré srdce, ovšem je zmaten nepravdivými historkami o hrdlořežství indiánů, jimiž je krmili nadřízení. On naopak shledává, že jsou vcelku mírumilovní a zajímaví, ale nervozní z neustálého napadání jejich kmenů bílými lidmi, cítí ohrožení své svobody a chtějí pouze přežít. Určitá počáteční nedůvěra je z počátku oboustranná, navíc vzájemnou komunikaci oběma stranám neusnadňuje jejich jazyková bariéra.
Důvěru indiánů si poručík později získá oznámením příchodu stáda bizonů, které je pro vyhladovělé domorodce spásou a požehnáním. Odvádí je tedy na místo jejich výskytu a indiáni mu během cesty prokazují vděk a přízeň. Jsou na něj milí a příjemní. Prokázal jim laskavost, podal svou dlaň pomoci, tím otevřel jejich srdce, nedůvěra tak byla uhašena, jako pálivý oheň chladnou vodou a proměnila se v přízeň.
Velmi působivá a dojemná je následující scéna, kdy všichni dorazí do cíle. Místo očekávaného početného stáda bizonů se jim naskytne smutný pohled na širokou pláň, posetou desítkami těl mrtvých zvířat stažených z kůže, nad kterými srdceryvně pláče malé, osiřelé telátko. Tuto spoušť způsobili bílí lidé z hamižného rozmaru a mrzké touhy po penězích ...

S postupem času se poručík Dunbar učí rozumět řeči svých hostitelů a tak se malými krůčky dostává k poznání jejich kultury, přibližuje k životu v harmonii, který doposud nepoznal a s úctou s nimi naváže hluboký přátelský vztah. Nemine jej ani osudová láska ženy z kmene, jež přišla o muže, je vdovou a bílé pleti. V této souvislosti lze poukázat na jistou dlouhodobou životní pravdu, jež se týká nás všech, kdy mu jeden z indiánů říká, že pro něj bylo těžké mít jej rád, jelikož onen muž byl jeho přítelem a dále hovoří: "Dnes už vím, že on musel odejít, protože Ty jsi přicházel..."
L - V našich osudech je to stejné. Lidé, které potkáváme a prochází našimi životy k nám přicházejí a odcházejí. 1. Pokud někdo z našeho života odešel, je to proto, jelikož někdo nový má nastoupit na jeho místo, nebo jsme se v jeho přítomnosti naučili vše, co jsme měli. 2. Jedna etapa našeho života končí proto, jelikož máme nastoupit do nové ...

... Poručík Dunbar díky indiánům našel sám sebe, bylo mu dáno poznat sílu skutečného přátelství, lásky a smyslu života v harmonii.

Hluboký děj, v mnoha sférách a oblastech. Jemnost a půvab vypracovaný do geniality. V průběhu děje se nejednou zastydíte, že patříte k bílé rase, jež se v minulosti podílela na nesmyslném utlačování a štvaní indiánských národů, které jim vzalo jejich domov, svobodu a ukradlo jim jejich duši.. Filmový snímek obsahuje vtipné i dojemné scény, které Vám vykouzlí úsměv na tváři i slzy v koutcích očí. Celkovou atmosféru filmu podtrhuje pěkná hudba, jež vzešla z rukou Johna Barryho.


Vřele doporučuji







.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama