- Tajemné příběhy - Bytost z Venuše mi léčila bolest hlavy

2. října 2013 v 20:07 | Lena |  - Tajemná setkání

Dnes se s Vámi chci podělit s dalším příběhem, který jsem si prožila na vlastní kůži. Velmi ráda pozoruji večerní oblohu. Při každé takovéto noční pouti vnímám, jak ty tisíce malých, světélkujících, živých bytostí, které nazýváme planety a hvězdy jsou součástí mne samotné a uvědomuji si celistvost všeho, co nás obklopuje. V té rozmanitosti hvězdných seskupení lze vnímat krásu i velikost samotného "boha." Navíc, když k tomu tichému kouzlu noci v povzdálí hraje svou večerní serenádu cvrček, moje duše zpívá blahem. Noční příběh začíná ..

Když se večer podívám ze svého okna, svým okouzlujícím třpytem na mne mrká zřejmě Venuše, nejjasnější a jedna z mých nejoblíbenějších těles hvězdné oblohy. Romanticky ji také nazýváme Večernice, jelikož je první, která se po západu slunce na obloze objeví. Bdí nad námi, jako posel věčnosti ...

Když ležím v posteli a chci se pozdravit se svojí "hvězdičkou", nemusím se namáhat vstávat. Mám krásný výhled přímo na ni. Svítí mi do okna a provází mé sny, jako tichá, věčnost mlčící sestra.

Jednoho večera, už si nepamatuji, kolik mohlo být přibližně hodin jsem velmi intenzivně cítila, že z tohoto tělesa mne někdo pozoruje. Znáte ten pocit, když cítíte něčí pohled v zádech, otočíte se a vaše oči se setkají s očima té osoby, která vás právě sleduje. Nebyla jsem sice otočena zády k oknu, naopak, obličejem směrem k němu. Oči jsem měla zavřené, ale ten pocit byl tak intenzivní, že jsem je musela otevřít. Vnímala jsem z té hvězdy silný paprsek energie, který byl namířen přímo na mne. Říkala jsem si, teda, ty jsi ale paranoidní. Kdo by se asi tak na tebe díval z takové dálky, navíc z nějaké planety. Mé fyzické, materiální Já se snažilo myšlenku, že by to mohla být pravda okamžitě zavrhnout. Ovšem, ze svých zkušeností již vím, že to, co nám říká naše vnitřní Já je to správné, to, co cítíme svým "srdcem", tedy přesněji, v oblasti, kde se nachází srdce. Byla jsem si jistá, že tam, daleko, na Venuši někdo je, ví o mé přítomnosti a dívá se přímo na mne.
A já jsem od této chvíle měla své malé tajemství.
O mně a Venuši.

To ale není vše.


Jednoho večera mne bolela hlava. Zažil snad každý, čili je jasné, že tato situace není nic příjemného, kdy bychom měli chuť skákat radostí do stropu. Bolest hlavy je v podstatě nezpracovaná energie, která se nám tlačí vzhůru a je odrazem něčeho nepříjemného, co jsme prožili. Může to být z rozčilení, zadržovaného vzteku, ale třeba i z nedostatku tekutin, potravy a podobně. Konkrétně už si ale nevzpomínám, co nepříjemného mne ten den potkalo. Ale hlad, ani žízeň jsem určitě neměla.
Ležela jsem, snažila se usnout. Najednou jsem cítila, jak se ke mně z velké dálky blíží průsvitná bytost. Tedy přesněji, vnímala jsem, jak pluje vzduchem, vypadalo to, že velice klidně, ale zároveň neskutečně rychle!! Věděla jsem, že je z té planety, či hvězdy, která je od naší Země vzdálena na míle daleko. Musela tedy cestovat jinou formou, než jsme zvyklí my, jež se nacházíme ve fyzickém těle.
Mé oči byly zavřené a necítila jsem potřebu je otevírat. Byla jsem si jistá, že se nemám čeho bát. Vnitřně jsem vnímala její vzhled. Ta bytost vypadala jako žena, měla průsvitný, dlouhý, volný šat, který jí sahal až pod kotníky a lehce plula vzduchem. Byla celá bílé barvy. Nějaká astrální bytost, prostá fyzického, hmotného těla. Proto mohla cestovat prostorem velice rychle. Vypadala hodně podobně, jako popisují lidé, jež byli svědky pozorování neznámé bytosti v Lurdech. Jistě znáte. Nyní se na toto místo sjíždějí lidé z celého světa a jsou přesvědčeni, že je léčivé.
Vnitřně jsem cítila, jak mi položila své ruce na mou bolavou hlavu, obě dlaně. Léčila mne!! Paradoxem je, že si ani za nic nemohu vzpomenout, jestli mne ta kebulka přestala bolet. Tak byl pro mne tento zážitek silný.

Celá tato "akce" trvala velmi krátce, řekla bych, zhruba necelou minutu.
Navzdory tomu, jak jsem vnímala příchod té ženy, absolutně nevím, jakým způsobem a kdy zmizela. Bylo to, jako mávnutím proutku. Najednou tam prostě nebyla a vše se zdálo, jako by se tato věc nikdy neudála.
Co jsem ale věděla naprosto jistě bylo, že kdybych otevřela oči, neviděla bych ji. Astrální bytost nelze vidět fyzickým smyslem. Tu vidíme zrakem vnitřním.

Nikdy potom již za mnou nepřišla, stalo se to poze jednou. Moc jsem si přála, aby se zase objevila, ale nestalo se. Nyní je mi ale jasné, kdo se to na mne tenkrát z mé hvězdy díval. Byla to ONA.



Ještě malá poznámka: Nemuselo se jednat přímo o Venuši. V různých ročních obdobích lze vidět planety a hvězdy z různých úhlů a stran, záleží na kterou stranu je právě nasměrována oblast, kterou na Zemi obýváme. Mohlo se také jednat o Sirius, nebo Jupiter.


Pěkný večer všem


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 24. dubna 2014 v 15:49 | Reagovat

To musel být nádherný zážitek a vím, že to funguje. Mně se to také stává- cítím, že energie tam nahoře proudí směrem ke mně. Stávám u okna a pozoruji nebe a když uléhám ke spánku, mám neskonale nádherný pocit a zdají se mi pěkné sny. Ale bytost za mnou zatím žádná nepřišla. Ovšem ty pocity jsou tak krásné, že si vůbec nedokážu představit, jak to muselo být nádherné, když jste tu bytost viděla. Ještě asi nemám v tomto směru vnitřní zrak zcela otevřený-nevím...

2 Živá Voda - Lena Živá Voda - Lena | 24. dubna 2014 v 23:14 | Reagovat

Bylo to velmi nevšední. A skutečnost, že zde nejsme sami hodně hřeje ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama