- Klíč k nastolení Míru / 2 / - odstraněním soutěživosti > jednou z příčin agresivity

24. října 2013 v 20:48 | Lena |  - Kódy a Klíče osobně

Trend agresivity lidí má stále vzestupnou tendenci. A nezdá se, že by se tato záležitost jen tak rychle změnila k lepšímu. Nechci malovat čerta na zeď, a v podstatě mne ani trochu netěší o tomto tématu psát, ale pouze směruji prst, který ukazuje, jak se věci mají. Ano, není to nic nového, různé formy agrese lze vidět všude kolem nás. Ale musí tohle opravdu být? Člověk totiž není nastaven na styl života, který je víceméně "nucen" v této chaotické současné společnosti žít. Pro člověka zatím není dobré prožít příliš jednoduchý život, neboť tak přichází o možnost učit se, vyvíjet a lidsky růst, ale patos, v němž se nyní nacházíme má zcela jiné, nepřirozené podklady, které se zdravým vývinem nemají nic společného. A jaké jsou vlastně důvody agresivity? Je jich více a já se pokusím jich několik vyjmenovat, popsat a trochu nahlédnout pod povrch jejich příčiny.


Prvotní příčinu je nutno hledat v základech života každého člověka.
Když se narodíme, je důležité, kdo nás obklopuje. Rodiče jsou první lidé, kteří se podílejí na formování, nebo naopak destrukci naší osobnosti. To, jak si oni dva navzájem rozumí, zda je jejich partnerství harmonické a nakolik si jeden váží druhého, jak silné je mezi nimi pouto, vytváří základ pro harmonický vývin malého človíčka. Když leckdy vidím, jak tlačí kočárek maminka, která vůbec nezná svou cenu, vedle ní kráčí s rukama v kapsách její manžel, který nemá na práci nic jiného, než se otáčet za kdejakou sukní (na svou ženu tedy nemá žádné napojení, nemiluje ji, neváží si jí) a na ní je vidět, že se jí jeho primitivní chování dotýká... Pak není možné, aby takový neharmonický pár, kde panuje nedůvěra, řádně a v lásce vychoval své dítě. A dítě toto vše vnímá. Nevhodné chování obou rodičů vůči sobě, někdy i násilí otce vůči matce, výčitky, hádky. Nebo jeden, či oba z rodičů mnoho pracují, aby se uživili, někteří bývají i bohatí, tak dokáží svému dítěti poskytnout i určitý konzumní luxus. Ale, jelikož nebývají doma, dítě si nemá s kým popovídat, nemá se komu svěřit, koho se zeptat, poprosit o radu, s kým se zasmát. Nemá je kdo pohladit a vtisknout mu základy života. Tak vyrůstá jako dříví v lese. Samo. Kamarádi z řad vrstevníků jsou fajn, ale rodiče dítě potřebuje. A pokud se mu z této strany nedostává odezvy, hledá pochopení jinde. Pak se takový mladý člověk může lehce stát obětí náhražek za Lásku, jako je alkohol, drogy, návykové látky, které mu pomohou zapomenout na trápení, ikdyž jen na chvíli, nebo kohokoli, kdo je ochoten dítě, nebo mladého člověka vyslechnout, pochválit jej, ukázat zájem, kterého se mu doma nedostává a ne vždy mohou být úmysly takovéhoto člověka čisté.
Navíc, leckdy se stává, že oba rodiče svého potomka tlačí do věcí, které nechce dělat, jelikož pro něj nejsou přirozené. Například si pomocí něj chtějí splnit svůj vlastní sen, kdy se jim samotným nepodařilo vystudovat, a tak tlačí na syna, nebo dceru, aby studoval/a a získal/a minimálně titul ing, a poté jej tlačí dál na doktorát v oboru, který je samotné kdysi zajímal. Dítě má ovšem zcela jiné ambice, talent a perspektivy. Studuje s odporem, jen proto, aby se zavděčilo rodičům.
Další věc, se kterou se často setkáváme je urážení dítěte ze strany jednoho, nebo obou rodičů, pokud nesplňuje jejich požadavky, co se týče šikovnosti v určitém koníčku apd. Dítě je shazováno, že z něj nic nebude, že je k ničemu. Vznikají různé rozepře a v mladém člověku takovéto prostředí vytváří bloky. Jedná se v podstatě o potlačenou, "udušenou" energii, která se v každém ukládá, a pokud není patřičně ventilována, působí na člověka pomalu a plíživě destruktivně.


Právě v takovýchto formách bývají v člověku zasazena první semínka agresivity.

Dále nás formuje školní prostředí.
Ve školách nás leckdy učí věci, které pro nás nejsou zajímavé. Není tomu vždy, ale řekněme si na rovinu, že systém školství a formy jeho výuky jaksi stagnuje, v určitých náležitostech se přestal vyvíjet a dnes již ne zcela vyhovuje požadavkům dnešní doby, neboli také doby nadcházející. Děti jsou leckdy tímto nedostatkem svým způsobem frustrovány.
Navíc - je zde návaznost na předcházející téma rodiny. U mnohých dětí, které žijí v domácím prostředí, jaké je popisováno výše (a není jich málo, že?) a ve kterých jsou díky této nedostatečnosti potlačovány city, se formuje destruktivní energie, která se po nějakém čase ve formě agrese tlačí ven. Dalo by se to přirovnat k funkci Papinova hrnce. Když je tlak uvnitř řádně vypoušten ven, tedy ventilován, je vše v rámci možností jakž takž v pořádku. Jakmile je ale vnitřní tlak větší a pára se nestačí dostávat ven, VYBUCHNE a následuje pěkné rodeo. Stlačovaná energie má velkou sílu, zejména vnitřně destruktivní. Totéž se děje v dítěti. Proto máme na školách tolik šikany, násilí. Děti tímto způsobem vypouští výbuchy potlačené energie nedostatečnosti. A opět, šikanující dítě na chvíli vypustí páru a částečně se mu uleví, ovšem šikanované se naopak stává obětí násilí a většinou se z důvodu stydlivosti, nebo hanby nikomu nesvěří a do školy pak chodí s obrovskou nechutí a strachem. A tento aspekt v něm opět vyvolává napětí, stres a vše se formuje do tvaru agresivní destrukce. Dítě toto vše může zadržovat v sobě, ale jednou tento tlak nevydrží a vybuchne také. Zkrátka, na někom si vybije svou zlost. Je to jako bumerang.

A dále. Když mladý člověk vystuduje, hledá si práci. Pokud se mu ji podaří najít, navíc jej baví, pak je to v pořádku. Ale ne každý má to štěstí. Navíc, pokud se podíváme na stále se zvyšující požadavky firem, jež hledají zaměstnance... Já zmíním pouze jeden aspekt, který se objevuje stále častěji - vysoká odolnost vůči stresu. Jistě, tento požadavek je tak nějak brán, jako součást pracovního procesu, výkonnost na 200%, flexibilita, vysoká kreativita, časová dostupnost, práce leckdy 10-12 hodin denně, jak ve kterém oboru, vzhledem k výšce postavení pracovního zařazení apd.... Časté přesčasy, třísměnný provoz.. Navíc tlak ze strany šéfů, někdy ani není čas se řádně najíst, zajít na toaletu, ano, jsou taková zaměstnání. Pokud je člověk mladý, zvládá vše vcelku dobře. Ovšem vysoká míra stresu, proložená tlakem z vedení, leckdo má vedle sebe kolegy, kteří ze zálohy čekají na chybu druhého, aby jej mohl setřít ze stolu a nastoupit na jeho místo, vysoká rivalita apd., navíc, na ženy je také kladen vysoký nárok na mládí a tělesnou atraktivitu. Toto vše vytváří skromně řečeno obrovský stres a nezdravý hamburger života, který se novými vrstvami neustále navyšuje a vytváří doslova časovanou bombu. Kolem sebe vidím, jak již čtyřicátníci, kteří by měli být na vrcholu svých sil, ráno nemohou vstát, jsou rozlámaní jako starý žebřík, zhoršuje se jim stav páteře, ucpávají cévy.. Mají hezky zaděláno na aterosklerózu a infarkt pomalu klepe na dveře jejich "oběhového systému."
Populace stárne. A to budeme pracovat do 67 let? Dle statistik se dožíváme stále vyššího věku. Ale v jakém stavu?

Člověk není na vysokou míru stresu stavěn, jeho přirozeností je harmonie.

A tak jsem se malými krůčky dostala k další, dle mého názoru jedné z největších příčin agresivity, a tím je soutěživost.

Kterým soutěžím, dá-li se to takto nazvat ještě rozumím jsou tzv. soutěže neagresivní, praktické. Výstava kreslení, psaní povídky, zpěv apd. Pokud něco umím, mohu se zúčastnit a ostatní vyhodnotí, co se jm líbilo nejvíce. Pokud někdo získá nejvíce hlasů, je to pro něj znamení, že v tomto oboru skutečně něco umí a může se stát zdrojem jeho obživy, jelikož je zde příznivý předpoklad, že plody jeho práce budou mít odbyt.

Ovšem faktor soutěživosti, o které chci hovořit se vyskytuje snad ve všech možných oborech, odvětvích a v celém našem okolí. Systém soutěžení se na nás svými křivými zuby usmívá všude, kam se podíváme a doprovází nás víceméně od malička. Ve sportovních odvětvích, v zaměstnání, tělesné kráse atd. atp. Již malé osmileté holčičky, které by měly být bezstarostně přirozené a měly by si hrát a skotačit v přírodě se líčí, učí se chování dospělých, poté jsou v dospěláckém účesu oblečeny do dospělácky vyhlížejících šatů, a pak se, jako cvičené opičky šoupnou do nějaké "světové" soutěže krásy. Některé z nich se možná v budoucnu stanou modelkami a v pětatřiceti budou mít od make-upu rozežranou tvář, místo vlasů tenké chmýří a jejich vzhled a vyzařování si nezadá s vyžitými "babičkami." Jedna sleduje druhou, která je krásnější a chtějí být stále lepší a lepší... Tyto malé holčičky si navzájem závidí, provokují se, podrážejí, simulují, manipulují se svým okolím takovým způsobem, že za nějaký čas úplně zapomenou, kdo vlastně jsou.

Být nejlepší, nejkrásnější, v různých rádoby závodech nejrychlejší, nejchytřejší.. je prioritou číslo jedna a tento fenomén odráží skutečnou podstatu této uměle vytvořené společnosti - mezi lidmi vyvolává nesoulad, nenávist. A v této následnosti je rozděluje a vytváří vzájemná nepřátelství.
Ale co je jednou ze základních podstat člověka? Jednota.
Rozhlédněme se všude kolem. V každé takovéto soutěži najdeme někoho, kdo provozuje doping, ikdyž je zakázaný. Ale podvodníci jsou vždy napřed a ne vždy jej lze prokázat. A co takhle si jednou společně zaběhat jen tak, pro radost z pohybu, bez nároku na odměnu, jejíž vidina z lidí dělá jen cvičené pejsky - zavrť ocasem, skákej po jedné noze a dostaneš pamlsek. Jak ponižující. Co na tom, že je někdo první, někdo poslední. Není přece důležité vždy vyhrát, ale zúčastnit se.

Soutěživost je všude. I v zaměstnání, jak je částečně psáno výše - buď nejlepší, nejproduktivnější, budeš mít více peněz. Ale jak to dopadá? Jeden závidí druhému, podrazy, faleš, přetvářka, spoustu přesčasů, noční provozy, práce o víkendech, na Štědrý den. Obrovský stres. A stres na organismus působí destruktivně. Navíc, trpí tím rodina, jelikož všichni společně tráví málo času. Ano, v práci jsme proto, abychom odvedli nějaký výsledek, který směřuje k prosperitě. Ale ne za takovou cenu!!
K čemu to vše vede? Já Vám řeknu takovou malou pravdu, kterou mnozí znáte: vždycky se najde někdo, kdo bude v něčem "hezčí, rychlejší, lepší", než Vy. Ale tomu člověku, který je v něčem lepší, než Vy zase chybí něco, co máte zase jen Vy sami a jste v tom nenapodobitelní. Každý máme něco, co můžeme ukázat světu, s čím můžeme přispět. A proč tomu tak je? No, protože skutečnou podstatou člověka je skládat mozaiku života z jeho střípků a podpora a spolupráce při této činnosti. Co člověk, to střípek. Každý je jiný, jinak krásný, zajímavý a talentovaný, a to je na tom to důležité a podstatné. Nikdo není lepší, nebo horší. Jen jsme zkrátka každý jiný a v tom tkví jedinečnost každého z nás.
Je nutné si toto vše dokazovat v nějakých soutěžích, které z lidí vyrábí jen jakási umělá bezduchá stvoření bez citu, která se honí za domnělým "úspěchem" jako pes za svým ocasem?

Já ten pocit rozhodně nemám, Vy ano?

A nyní se dostávám ke konečné fázi: Vše, co jsem výše popsala má jeden společný aspekt: Bičování se do stále lepších výkonů a stres s těmito úkony související, kdy je nutno být stále obezřetný, dívat se v levo, v pravo a dávat si pozor, z které strany přijde podraz a podobně, v organismu člověka vytváří hormony, mezi něž patří např. adrenalin. Tento hormon samotný v nás vytváří podmínky k vysokému výkonu organismu v nebezpečném prostředí. Naše tělo tím nastartuje velmi vysoké obrátky a získá velkou sílu. V takovémto stavu dokáže zvládnout obrovskou zátěž. Je připraveno např. k neobvykle rychlému útěku, nabyde velkou fyzickou sílu, rychlé reakce. Tento stav lze nazvat vysoký pud sebezáchovy. Tělo, svaly a vše je v napětí a jakési pevné křeči. Ovšem, po odeznění nebezpečí se hladiny hormonů uklidní, organismus člověka a jeho veškeré funkce uvedou do normálu, tedy svého přirozeného stavu. Ale? Jelikož "moderní" doba člověka, respektive člověk sám sebe bičuje doslova každý den, tělo je v podstatě nuceno tento hormon vyrábět neustále. A spolu s ním samozřejmě také stav určité křečové upjatosti. Není proto divu, že se pak v této následnosti v člověku vytváří různé energetické bloky, uzavírají se čakry, ochabují svaly, vznikají různé degenerativní stavy (lékaři to nazývají nemoci), klesá imunita a podobně.

Tímto vším se také ruku v ruce zvyšuje AGRESIVITA.
Lidstvo se obecně samo sobě stalo nepřítelem a stává se jakýmsi pomalu, ale jistě vymírajícím druhem. Proč? Protože se chová nepřirozeně a tím vybočilo z rovnováhy.


Dnes jsem se nějak hodně rozepsala, a pokud jsi milý čtenáři došel až k těmto řádkům, patří Ti můj upřímný dík. Pokud chceš, po přečtení následujícího textu průvodní písně ke krátkému videu si nalistuj tuto stránku, kde je hezky popsán příklad spolupráce mezi lidmi. Té skutečné, opravdové spolupráce.

Ne se navzájem potápět, kráčet vedle sebe a zároveň si při tom podrážet nohy, ale JÍT SPOLU.


Krásné dny nadcházející i budoucí všem
autorství - Lena

Vzkaz pro Vás
Láska - Oddanost
Pocit - Emoce

Neboj se být slabý
Nebuď příliš hrdý být silný
Prostě nahlédni do svého srdce, příteli
To bude návrat k Tobě samému
Návrat k nevinnosti

Pokud chceš, tak se začni smát
Pokud musíš, tak začni plakat
Buď sám sebou, neskrývej se
Prostě věř v osud

Nestarej se, co lidé říkají
Prostě následuj svou vlastní cestu
Nevzdávej se a využij šanci
Navrátit se k nevinnosti

Tohle není začátek konce
Je to návrat k Tobě samému
Návrat k nevinnosti

- karaoke texty -



Klíč 1. ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama