- Voda a její přirozené vlastnosti + vynálezy V. Schaubergera

10. září 2013 v 21:50 | Lena |  - Substanc Voda

Skutečnost, že voda v přírodě potřebuje k tomu, aby byla živá svobodný prostor k pohybu je dobře známá. Drobným dodatkem bych mohla připomenout, že toto pravidlo neplatí jen pro vodu, ale pro vše, co nás obklopuje a v neposlední řadě samozřejmě i pro nás samotné. Dnes představuji zajímavý článek o člověku, který ve své době díky svému jemnému pozorovacímu talentu získal fakta a poskládal si souvislosti o síle a životě vodního živlu. Pokud budeme čerpat z moudrosti přírody, můžeme se od ní mnohému naučit, a pokud s ní budeme spolupracovat, můžeme ze zdrojů a pramenů této moudrosti získat prospěch. Datum narození člověka, jehož jméno je spojováno s mnoha skvělými vynálezy, jež se svou specifikací týkají využití vody a jejich přirozených vlastností spadá pod znamení Raka a tudíž jej doslova předurčuje k harmonickému vztahu s tímto elementem. Také by se dalo říci, že on sám nic nevynalezl, právo vynálezu náleží přírodě, on byl jen dobrým pozorovatelem a již vynalezené pouze přenesl na papír. Lena

Viktor Schauberger se narodil 30. června 1885 v rodině lesmistra ve vsi Holzschlag am Plöckenstein, kde se v sousedství setkávají tři země - Čechy, Rakousko a Německo. Pocházel tedy ze starého bavorského šlechtického rodu, který kolem roku 1230 ve sporu s pasovským biskupem ztratil svá privilegia i rodinné sídlo Schauburg a zhruba kolem roku 1600 se v Rakousku vytvořila boční linie, jejíž potomci se téměř bez výjimky věnovali lesnímu hospodářství a péči o zvěř. Jejich heslem bylo: "Věrnost mlčícím lesům!"
Jelikož se jeho život odvíjel v bezprostřední blízkosti přírody, často pozoroval její procesy a mnohé z nich jej přivedly k poznání, že dnešní, moderní technika působí rozkladným, tedy destruktivním způsobem …

Pan Schauberger při pozorování vodního proudu zjistil, že přirozeně tekoucí voda sleduje zcela určité pohybové formy a že tyto formy mají rozhodující význam, jak pro nosnou sílu vody, tak i pro to, jak dlouho voda zůstane čerstvá. Tyto přirozené dráhy pohybu s sebou přinášejí výstavbu a zachování, tedy život, naproti tomu nepřirozený pohyb a také nedostatek pohybu způsobují hnilobu a rozklad, tedy zánik. Roku 1922 ve Steyrlingu v Horním Rakousku pak na základě těchto poznatků sestavil zařízení pro plavení dřeva, které tehdejší odborný svět nejprve odbyl jako nesmysl. Ovšem po zprovoznění tato soustava sklidila velký obdiv. Z celé Evropy se sjížděli odborníci, aby si zařízení prohlédli. Schaubergerovi se podařilo snížit přepravní náklady na kubík dřeva z dosavadních 12 šilinků na 1 šilink.
Tajemstvím tohoto zařízení byl zvláštní tvar žlabu. Měl polovejčitý průřez a byly v něm navíc umístěny dřevěné latě tak, aby se voda dostávala do točivého pohybu. Tento rotační pohyb způsoboval, že voda vytvářela ve směru proudu vír, který se vždy pohyboval zhruba uprostřed žlabu. Do tohoto víru byly vtaženy plavené kmeny. Vír je během plavení udržoval ve středu žlabu, takže se kmeny téměř nikdy nevzpříčily. Navíc tento vířivý pohyb vytvářel ve vodě dodatečný vztlak, takže mohly být při teplotě vody blízké 4° C plaveny i kmeny, jejichž specifická hmotnost byla větší než specifická hmotnost vody. Na mnoha místech zařízení byla zahřátá voda držící se na povrchu vypouštěna a nahrazována vodou čerstvou a studenou.


Přitom pomohly také staré zkušenosti jeho předků. Pan Schauberger například uvádí: "Můj otec dopravoval na velké vzdálenosti statisíce krychlových metrů bukového dřeva, přičemž nikdy nenechával tuto práci provádět ve dne, ale většinou za měsíčných nocí, protože, jak vysvětloval, voda ozářená sluncem zleniví a unaví se, svine se a spí, zatímco v noci a obzvláště při měsíčním svitu je čerstvá a živá, takže dokáže nést bukové a jedlové špalky, které jsou těžší než ona sama."

Důležitým východiskem je takzvaný "prostorový spirálovitý pohyb", tedy druh pohybu, který hraje v přírodě významnou roli, např. při oběhu planet. Pan Schauberger právě tak pozoroval, že pstruzi v horských bystřinách využívají tohoto druhu pohybu, aby překonali vodopády:
"Bylo to v době tření za jedné jarní noci prozářené měsícem. Seděl jsem u vodopádu. V jasném měsíčním světle, dopadajícím pod správným úhlem byl v průzračné vodě vidět každý pohyb nespočetného množství ryb. Náhle se pstruzi rozprchli. Příčinou úprku byl zvláště silný pstruh, který připlul zdola, zamířil k vodopádu a začal kolem něj bez váhání kroužit. Vypadalo to, jako by kolébavě tančil výraznými spirálovitými pohyby ve vlnící se vodě jakýsi druh tance. Náhle zmizel pod stříbrolesklým vodním proudem, krátce se vzpřímil a já uviděl v proudu vody, který se směrem nahoru kuželovitě úžil, silný krouživý pohyb, jehož zdroj jsem nejprve nemohl postřehnout. V tomto krouživém pohybu se objevil zmizelý pstruh a vznesl se bez hnutí vzhůru. Když dosáhl hrany vodopádu, pstruh se převrátil a silným impulsem byl vynesen přes hranu vodopádu do rychle přitékající vody nad ním. Tam mocně mrskl ocasní ploutví a zmizel."
Pstruh tedy vyhledal jádro vířícího vodního proudu a využil jeho pohybové energie pro svůj let vzhůru vodopádem.

Viktor Schauberger také uvádí, že tento přírodní pohyb využívali i jeho předkové: "Někdy povodeň odkryje zvláštní způsob hrazení bystřin, které byly v těchto lesních oblastech využívány k plavení dřeva. Hrazení nutilo vodu téci střídavě doleva a doprava. Pojem "prostorový cykloidní pohyb" tito předkové samozřejmě neznali. Ale používali tento princip při stavbě tak zvaných smyků na dřevo tak dovedně, že kmeny získaly v pravidelně se měnících zákrutech rychlost a místy pluly vzdor gravitaci i do kopce."

Vířivá spirálová forma se v přírodě nalézá velmi často a v rozličných variacích, například u šnečí ulity nebo u rohů antilopy kudu. Také střídáním oblastí nízkého a vysokého tlaku mohou v atmosféře vznikat velké vířivé struktury. V největším měřítku se tento princip projevuje u spirálních mlhovin a galaxií ve vesmíru. Náš sluneční systém také krouží v takové galaxii, nazýváme ji Mléčná dráha.

Spirálová struktura se nalézá i v mikrosvětě. Vídeňský profesor Felix Ehrenhaft (1879-1952) dokázal, že malé částice hmoty (například stříbrný, niklový, nebo uhelný prach) mohou být svazkem světelných paprsků, nebo magnetickým polem přivedeny k pohybu, který kupodivu neprobíhá přímočaře, nýbrž ve šroubovitých drahách, přičemž vzniká dostředivá síla, která na částice působí 130 krát silněji než zemská tíže.
Z těchto pokusů také vyplývá, že i pro elektromagnetické záření ve formě svazku světelných paprsků je charakteristický spirálový pohyb, do kterého mohou být vtaženy částice z blízkého okolí. Walter Schauberger, syn Viktora Schaubergera, komentoval tento pokus: "Každá částice nesoucí energii vytváří svým pohybem pole - energetický prostor, který je závislý na tomto pohybu. Čím je pole silnější, tím více působí na okolí, takže do něj mohou být vtaženy také částice s vyšší hmotností, než mají částice vytvářející toto pole. Částečky stříbra, niklu, nebo uhlí musí působit ve srovnání s fotony jako obrovské kusy skály. Přesto jsou vtaženy do vířivého tance fotonů. Naučíme-li se média, která máme k dispozici, uvádět do stejného pohybu, jaký vykonávají elektrony a fotony, budeme moci "hory přenášet" i s relativně malým množstvím vstupní energie ..."


Schaubergerovi neustále vytýkali moderní vědě a technice, že vytváří technologie, při nichž se bez užitku přeměňuje v teplo až 9/10 použité energie. Viktor Schauberger říká: "Naše moderní technika se chová jako zemědělec, který na jaře zasadí do země sedm brambor a na podzim sklidí jednu."
Vycházel z toho, že v případě technologie založené na přirozených principech naopak příroda energii ještě "zdarma přidá". Domníval se, že jen ve vzduchu a ve vodě je využitelná energie, která by navždy postačovala pro celé lidstvo. Člověk jen nesmí používat rozkladné přírodní procesy - jako je spalování, jaderné štěpení atd., nýbrž budující, koncentrující síly, které byly pro výstavbu použity i v přírodě. K tomu bychom se museli nejprve zevrubně zabývat působením přírody, například "jednoduchou" otázkou "Jak roste stéblo trávy?"
Poukazoval také na to, že existuje budující pohyb působící "v souladu s přírodou" a naproti tomu pohyb rozkladný. Dnešní technika většinou používá rozkladné formy pohybu a proto z dlouhodobého hlediska nedosahuje výstavby, ale úpadku a ohrožení základů života. "Rozkladný princip" odpovídá explozi, rozpínavosti a současnému zředění. Je to tedy směr pohybu od hmotného k méně hmotnému, princip rozkladu a uvolnění momentálního obsahu - princip smrti.
Proti němu stojí "budující princip" imploze, u kterého hraje zvláštní roli pohyb ve spirále. Schauberger říká: "Formou pohybu, která tvoří, rozvíjí, zušlechťuje a buduje, je spirálový pohyb z vnějšku dovnitř, tedy pohyb dostředivý. V přírodě jej nalezneme tam, kde pracují budující síly: ve spirálních mlhovinách ve vesmíru, v pohybu našeho planetárního systému, v přirozeném pohybu vody, krve a míz. Rozkladná, uvolňující forma pohybu je naproti tomu odstředivá. Nutí pohybující se části ze středu směrem k okraji. Jde o "přímý" pohyb. Prvek systému se uvolní, rozplyne a rozloží. Příroda používá tento pohyb k rozkladu opotřebovaných celků, aby pak z jednotlivých zlomků znovu složila pomocí dostředivého pohybu nové formy. Tento dostředivý, spirálový pohyb odpovídá chladnutí, smršťování a zhuštění. Odstředivý pohyb odpovídá ohřívání, teplu, rozpínání a explozi. V přírodě se obě formy pohybu neustále střídají, budující princip však musí převažovat, aby mohl probíhat vývoj."

Je znepokojující, že dnešní technika používá téměř ve všech oborech jen expanzívní druh pohybu. Podle Schaubergera spočívá v tomto pohybu mocná síla, která má ovšem destruktivní charakter a musí vést k všeobecnému úpadku, pokud tento základní nedostatek velmi rychle neodstraníme - ať už u průmyslových technických postupů, v moderním vodním stavitelství, zemědělství, nebo lesnictví. Pan Viktor říká: "Lidé mne považují za pomateného. Možná mají pravdu. V tom případě nehraje roli, zda je na světě o jednoho blázna víc, nebo méně. Ale pokud mám pravdu já a věda se mýlí, pak ať je Pán lidstvu milostiv."

A zde něco pro základní zopakování, je to zcela jednoduché, prosté a zejména PŘIROZENÉ
Voda je kolébkou veškerého života. Podle pana Schaubergera a samozřejmě nejen podle něj je také oním médiem, které nejprve přijme a pak zformuje předobrazy všech budoucích životních forem. O to závažnější je proto způsob našeho hospodaření s vodou. Voda je stále častěji nucena k nepřirozenému přímému pohybu jak v korytech řek a kanálů, tak i ve vodovodním potrubí. Voda má sklon téct spirálovitým pohybem. S touto formou pohybu přichází také přirozený rozvoj, což je vidět v okolí řek ponechaných v přírodním stavu. Dnešní regulační opatření a přímá vodovodní potrubí přirozenému pohybu vody neodpovídají.
Voda v okolí mýtin se stává agresivní a škodí břehům, jak se následkem toho snižuje hladina spodní vody a vysychají výše položené prameny. Svedení toků do kamenných a betonových koryt pak nemůže odstranit vlastní příčinu problémů a vodě škodí ještě více. Člověk nikdy nesmí vodu regulovat pouze působením na břehy, ale voda si má tyto břehy sama vytvářet. "Dopadneme jako Švýcaři, kteří na všech využitelných tocích postavili vodní elektrárny a navíc svedli velkou část potoků a řek do umělých koryt. Tím zničili veškerou sílu nejen v povrchové vodě, ale vlivem zpětných účinků i v podzemních vodách. V těchto nemocných tocích začíná odumírat zvířena i některé užitečné druhy bakterií, a to díky nedostatku budujících energií, které jsou pro život nezbytné. Malá změna v proudění vodního toku, způsobená nepřirozenou regulací břehů může vyvolat řetěz nepříznivých reakcí."

Přirozený způsob pohybu vody vytváří její příznivou strukturu, která prostřednictvím jemného energetického vyzařování podporuje a udržuje život. Pokud se voda zastaví, nebo již neteče přirozeně, je tím pozměněna také její struktura. Voda s přirozenou strukturou má například menší sklon k ukládání vápna, sklon k přemnožování bakterií a k hnilobě, čehož si nelze nevšimnout, je to doslova do očí bijící.

Důkazem správnosti těchto pozorování jsou takzvané "stuttgartské pokusy", při nichž byla přezkoumávána jeho tvrzení (původně proto, aby mohla být provždy vyvrácena > jak přízemní!). Na Vysoké škole technické ve Stuttgartu byly provedeny pokusy s různými materiály a typy potrubí. Zjišťovalo se, zda "spirálová trubice" dodaná Schaubergerem propustí za stejných podmínek více vody, než například rovná skleněná trubice. Jinak vyjádřeno, zda je průtokový odpor při spirálovitém proudění kapaliny nižší, než při proudění přímém, nebo dokonce při určitých rychlostech vody klesne na nulu, jak Schauberger uvádí. Jeho tvrzení byla při pokusech plně potvrzena.




Pokračování článku ZDE
Základní Zákony Vesmíru ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Míra Míra | E-mail | 29. května 2016 v 23:24 | Reagovat

Leno díky za odkaz na tento starší článek. O vodu se také zajímám, fascinují mě výzkumy Masaru Emota. Viktora Schaubergera (koukám, že měl narozeniny ve stejný den jako já) jsem dosud neznal a mohu říct, že některé poznatky moderní vědy potvrzují jeho zkušenosti a názory.
Voda, ta "obyčejná voda" je úžasné médium!

2 Lena / autorka Lena / autorka | 30. května 2016 v 20:14 | Reagovat

O p. Emotovi zde mám také článek. Vodnímu živlu specielně zde mám věnovánu celou rubriku. Možná Tě něco z výběru zaujme, jsou tam i pěkné dokumenty.

Dle data narození jsi tedy Rak, čili máš k vodě blízko :).

Článek má pokračování, ale to jsis jistě přečetl ...

3 Míra Míra | E-mail | 9. června 2016 v 23:27 | Reagovat

[2]: Díky za upozornění.Pokračování jsem přečetl až po tvém sdělení a dozvídám se, že Viktor Schauberger, se také hodně zajímal o lesy, já také, bydlím na Šumavě z oken vidím spoustu lesů. Říkám lesům "Boží chrám", pociťuji k nim hlubokou úctu  mám pocit že jim nějak rozumím - tomu co potřebují, tomu jak se k nim my "lidé" chováme, dokonalému mechanizmu jejich fungování atd. Kůrovec mi nevadí, ale z holosečné těžby je mi smutno. Nechápu jak někdo může úmyslně zapálit les.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama