- Strach > nepřítel štěstí a svobody člověka + kde se vzal Strach

16. září 2013 v 18:16 | Lena |  - Krůčky ke štěstí

Snad u každého živého tvora, tím spíše u člověka se čas od času objeví strach. Nevěří si, bojí se, že něco nezvládne. Zkoušku ve škole, pohovor v práci, výšlap na vysokou horu, skok padákem, důležitý rozhovor s partnerem, v podstatě cokoli, jakoukoli životní situaci, kterou si jen lze představit. Ovšem - tím pádem svůj boj předem prohrál. A může si za to sám, jelikož si neúspěch a prohru svým strachem sám naprogramoval. Ještě před tím, než do toho boje vstoupil si poručil a řekl, že to nezvládne. Takže to také nezvládne, jednoduchý princip. Vzdal se předem, aniž by se dotkl půdy, kde se má "boj" odehrát. Aniž by nahlédl do jádra věci. Aniž by ochutnal její "chuť". Jak pak ale může říci, že něco nezvládne, když to ani nezkusí? Jak mohu tvrdit, že mi nechutná jablko, když jsem nikdy nezkusila, jakou má vlastně chuť? Ono to totiž většinou bývá tak, že až na to bojiště vstoupíme s pevnou vírou a odhodláním, ten boj také vyhrajeme. A pak si řekneme, že to vlastně nebylo zase tak těžké. Strach, vzdát něco předem je jen lenost a zbabělost.


V minulosti se mi stala taková věc. Nacházela jsem se v tělocvičně, spolu s dalšími zhruba třiceti lidmi. Kluci, holky, muži, ženy. Každému z nás byl zadán úkol, v rámci procvičení mrštnosti a obratnosti, kde každý jednotlivec držel v rukou zhruba dva metry dlouhou tyč. S ní jsme se měli rozběhnout, vstoupit na odrazovou "kladinu", která nás vymrštila směrem kupředu ke švédské bedně, na níž jsme měli přistát rukama, tyč v té chvíl pustit (zůstala tedy na bedně), zároveň přes ni ve vzduchu udělat kotoul a nohama přistát na zemi za bednou. Lépe řečeno, nad bednou se tedy udělal ve vzduchu přemet. Popis možná vypadá složitě, ale nebylo to těžké. Ovšem, když před úkolem tohoto typu stojíte poprvé a díváte se na překážky, jež stojí před vámi, můžete dostat obavy, že tento úkol nezvládnete. Pokud však změníte úhel pohledu a místo slovo překážka si stanovíte jiný, schůdnější význam, jde to lehčeji. Někdo se zastavil těsně před tím, než skočil a zařadil se zpět do řady, někdo skočil. Když jsem byla na řadě já, řekla jsem si. "Co kdybych zároveň zkusila nepouštět a nenechávat tyč na bedně, nýbrž ji ponechám v rukou a přistanu za bednou i s ní, vím, že to dokážu, musím." Bylo to sice o něco těžší a složitější, ale pro mne to v tuto chvíli byla výzva. Má vlastní výzva, kterou jsem si sama určila a vytvořila. Jak jsem se rozhodla, tak jsem učinila. Neváhala jsem ani chvilku, rozběhla se a skočila. Dosáhla jsem svého cíle, dostála slovu, které jsem dala sama sobě. Dokázala jsem to! Sice jsem nedopadla pevně na nohy ve stoje, ale v podřepu, nicméně, byl to první pokus, takže jsem nevěděla, jak na to. Každopádně, zvládla jsem to. Tímto úkonem jsem překvapila nejen sama sebe, ale i lektora a spolucvičící kolegy. Ptali se mne, jak jsem to udělala. Řekla jsem, že jsem si stanovila jasný cíl a šla do toho okamžitě, bez zaváhání a přemýšlení, s přesvědčením vítězství. Po mně to vyzkoušeli i někteří ostatní, povedlo se to pouze jednomu z nich. Ostatní před skokem dostali strach, tudíž se zastavili těsně před cílem, nedokončili jej a vrátili se zpět do řady... Vím ale, že kdyby se nenechali ovládnout strachem a více si věřili, zvládli by to stejně jako my dva.
Pevně věřím, že víte, co jsem Vám chtěla touto vlastní zkušeností říct ..

Má malá myšlenka
" Strach je náš velký nepřítel a většinou naprosto zbytečný.
Sami si tvoříme svou realitu a svůj život, svým myšlením a svými činy.
Pokud něco vzdáme předem, prohrajeme, pokud budeme pevné víry
a vědomého odhodlání, máme před sebou otevřenou cestu
k ochutnání KALICHU vítězství. Můžeme tak dokázat cokoli.. "

Lena




A nyní se společně posuneme v čase, zpět do dávné minulosti, k prvotnímu. V jedné knize jsem našla zajímavé vyprávění a tom, jak vlastně kdysi dávno vznikl strach, velký nepřítel lidského vědomí a jeho štěstí a jaká je jeho příčina. Vyprávění se sice odvíjí ve světě zvířat, ale to není ani v nejmenším na závadu. Velice dobře se totiž dá přeložit do života lidí, jelikož se ve své základní podstatě jedná o stejný princip, který platí i pro nás. V tomto příběhu je mnoho moudra, indicií, které ukazují, jak se žilo v minulosti, před tím, než se lidstvo stalo nešťastným. Příběh se dá brát, jako jeden z mnoha klíčů k otevření vědomí a štěstí. Je třeba jen malinko vnímat, mnohé napovídá.

"Zákon "džungle" - na celém světě Zákon nejstarší, pamatuje téměř na všechno, co může
obyvatele "džungle" potkat. Je to soubor předpisů, zdokonalený časem i zvykem."

Slovo "džungle" je v uvozovkách, neboť je tím myšlen lidský svět a lidská společnost.
Slovo Lysý je v překladu člověk. Člověk se nejvíce bojí člověka.

V "džungli" jsou dnes většinou všichni nepřátelé, jeden nevěří druhému, vládne strach, smrt, protože podrazy jsou na denním pořádku. Ale nebylo to tak vždy.
Když v "džungli" dojde zdroj vody, nejstarší a nejmoudřejší vyhlásí Vodní příměří. Kdo po vyhlášení tohoto příměří podráží druhé, nebo zabíjí, ten je potrestán. Protože voda je přednější, než podraz a smrt. Při nedostatku jídla (zvěře) pro šelmy, se každý v "džungli" nějak protluče. Ale voda je voda a jakmile se všichni obyvatelé "džungle" přihrnou k jejímu zdroji, aby se tam posilnili, rázem ustane boj.

V prvopočátcích džungle, kdy to bylo, není známo, my, její obyvatelé, jsme spolu chodili a neměli před sebou strach. Tehdy nebylo sucho, na jednom stromě rostlo listí, kvítí i ovoce a my jsme se živili jen listím, kvítím, trá­vou a kůrou.
A vládcem džungle byl Prvotní slon Thá. Ten vytáhl chobotem "džungli" z vodní hladiny. Kde kly zbrázdil zemi, tam se rozběhly řeky, kde šlápl nohou, tam vytryskly tůně pitné vody, když zatroubil chobotem, stromy se kácely. Tak stvořil Thá "džungli".
Tehdy nebyly obilné klasy a melouny, pepř, ani cukrová třtina, ani domky, jak je všichni znáte. Člověka obyvatelé "džungle" neznali, jako JEDEN lid žili v džungli. Pastvy bylo sice dost pro všechny, ale brzo se kvůli jídlu poškorpili. A to z pouhé lenosti. Kdekdo se chtěl krmit vleže, tak to děláváme dosud, když zjara vydatně naprší. Prvotní slon Thá zatím pilně robil nové džungle a do řečišť zaváděl toky. Všechno obcházet nemohl, ustanovil tedy pánem a soudcem nad džunglí Prvotního tygra: jemu ať obyvatelé džungle přednášejí své spory. Jako každý jiný i Prvotní tygr se tehdy živil OVOCEM A TRÁVOU. Statný byl a překrásný, po celém těle žlutý, jako rozkvetlá liána. Jediný pruh, ani šmouhu neměl na kůži v těch blahých mladistvých letech džungle. Bez bázně před něho obyvatelé džungle předstupovali a jeho slovo bylo džungli zákonem. Byli jsme tehdy, pamatujte, jediný lid. A tu jednou večer vzplála mezi dvěma srnci hádka - byla to hádka o pastvu, jaká se teď vyřizuje hlavou a předníma nohama (v lidské řeči zbraněmi a pěstmi) a jak tak před Prvotním tygrem, uvelebeným v kvítí oba hájili svou věc, jeden prý do něho rýpl parohy. Prvotní tygr zapomněl, že je pánem a soudcem nad džunglí, skočil po srnci a zlámal mu vaz.

Až do toho večera NIKDO z nás nezahynul. Prvotní tygr pochopil, co provedl a pachem krve zmámen utekl do severních bažin. My, obyvatelé džungle, jsme se octli bez soudce a RVALI se mezi sebou. Thá ten lomoz zaslechl a hned se vrátil. Jeden mu vykládal to, druhý zas ono, ale Thá zahlédl v kvítí mrtvého srnce a zeptal se, kdo ho zabil. Nikdo z nás, obyvatel džungle mu to nechtěl povědět, zmámil nás totiž pach krve, jako nás občas zmámí dodnes. Rejdili jsme kolem dokola, metali kozelce, výskali a pohazovali hlavou. Nařídil tedy Thá stromům s převislými větvemi a džunglovým liánám, ať mu srncova vraha poznamenají tak, aby ho poznal. I řekl Thá: "Kdo bude nyní pánem nad obyvateli džungle?" Vyskočil Šedý opičák, který je domovem ve větvích a řekl: "Já budu pánem džungle." Thá se zasmál, řekl: "Budiž" a zlostně odešel.
Znáte Šedého opičáka. Byl tehdy stejný jako teď. Zprvu se tvářil moudře, ale za chvíli se už drbal a skákal jako divý. Thá se vrátil a zastihl Šedého opičáka, (šedá eminence), jak se po hlavě zavěšen z větve POSMÍVÁ TĚM DOLE a ONI se zas posmívají jemu. A tak NEBYL v džungli zákon - jenom BLÁHOVÉ ŘEČI A PLANÁ SLOVA.
I svolal nás Thá a řekl: "Váš první pán uvalil na džungli smrt a druhý hanbu. Nezbývá tedy, než zavést zákon. Poznáte Strach a až ho zastihnete, poznáte, on že je vaším pánem a ostatní už přijde samo. I řekli obyvatelé džungle: "Co je Strach?" A Thá odpověděl: "Hledejte ho a naleznete.' Křížem krážem tedy všichni chodili po celé džungli a hledali Strach.
Buvoli se vrátili z džungle a oznámili, že v jedné sluji dřepí Strach, po celém těle je lysý a chodí po zadních nohou. Šli jsme tedy my, obyvatelé džungle za stádem, až jsme přišli ke sluji. V ústí sluje stál Strach a jak tvrdili buvoli, byl lysý. Když nás zahlédl, VZKŘIKL a svým hlasem nám nahnal STRACH; ten nás trápí DOSUD. Polekaně jsme se rozutekli, přitom jsme po sobě šlapali a do krve se zraňovali. Ten večer jsme NEULEHLI podle starého zvyku POSPOLU - každé plémě se odebralo jinam - kanci s kanci, jeleni s jeleny, paroháči se přidružili k paroháčům, kopytníci ke kopytníkům - svoji k svému, a tak jsme leželi v džungli a celí se třásli. (v lidské řeči - bílí k bílým, černí k černým atd)
Jenom Prvotní tygr s námi nebyl, pořád se skrýval v severních bažinách. Když se pak doslechl o tom, co jsme ve sluji spatřili, řekl: "Půjdu za tím a zlámu tomu vaz." Běžel ke sluji celou noc, ale kudy běžel, pamětlivy Tháova příkazu stromy a liány skláněly větve, prstem mu čmáraly po zádech, bocích a sanicích, a tak ho poznamenaly. Kde se ho dotkly, všude mu na žluté kůži zůstaly skvrny a pruhy. Však ty pruhy nosí jeho potomstvo dodnes. Dorazil ke sluji a tu napřáhl Lysý Strach ruku a pojmenoval ho "Pruhovaný noční slídil". Prvotní tygr se Lysého POLEKAL a se skučením odběhl zpátky.
"Prvotní tygr skučel a skučel, až ho zaslechl Thá a řekl: "Copak tě trápí?" A tu k obloze dnes už staré, tehdy však teprve nedávno zrobené, zdvihl Prvotní tygr hlavu a řekl: "Vrať mi Thá, zpátky moc. Před celou džunglí jsem zostuzen, UTEKL jsem před Lysým, on mi ostudně spílá." "A proč?" řekl Thá. "Protože jsem se v bažinách zamazal blátem," řekl Prvotní tygr. "Tak si zaplav a vyválej se v mokré trávě, jestli je to bláto, jistě je spláchneš," poradil mu Thá. Prvotní tygr si tedy zaplaval a potom se válel a válel, až mu džungle vířila před očima, ale jediný proužek mu z kůže nezmizel. Thá ho se smíchem pozoroval. Tu řekl Prvotní tygr: "Za co se mi to stalo?" A Thá řekl: "Za to, že jsi ZABIL srnce a pustil do džungle Smrt. Se Smrtí sem přišel STRACH. Jako ty se bojíš Lysého, tak se obyvatelé džungle bojí JEDEN DRUHÉHO." Tu řekl Prvotní tygr: "Mne se bát nebudou, vždyť je znám od prvopočátku." A Thá odvětil: "Jdi a uvidíš." Prvotní tygr na všechny strany a z plných plic volal srnce a jiné obyvatele džungle. Ale oni před svým bývalým soudcem PRCHALI, protože se BÁLI.
Všechna pýcha Prvotního tygra přešla a vrátil se, hlavou tloukl o zem, nohama ryl do hlíny a prosil: "Pomni Thá, že jsem býval pánem džungle! Nezapomínej na mě. Nechť má moje potomstvo na paměti, že mě kdysi netížila hanba ani strach!" I řekl Thá: "To ti splním, vždyť jsme spolu byli při stvoření džungle. Jednu noc v roce budeš na tom stejně jako předtím, než jsi skolil srnce - ty i tvé potomstvo. Potkáte-li tu noc Lysého - a jmenuje se Člověk, bát se ho nebudete, zato on se bude bát vás, jako by jste stále byli soudci džungle a pány nade vším. Tu noc, co se bude bát, PROKAŽ mu milosrdenství, vždyť sám jsi zkusil, co je Strach.'
Tu odpověděl Prvotní tygr: "Víc si nežádám." Ale jen se šel napít, zahlédl na bocích a slabinách černé pruhy, i vzpomněl si, jak ho Lysý pojmenoval a dostal zlost. Rok prožil v bažinách a čekal, jestli mu Thá splní slib. Jednou se Měsíční šakal (tak se říká Večernici) vyhnul džungli, i uvědomil si Prvotní tygr, že nastala jeho noc, odebral se tedy do sluje za Lysým. I stalo se, jak mu Thá slíbil. Lysý před ním padl na zem a zůstal ležet a prvotní tygr ho praštil a zlámal mu vaz. Domníval se, že jiný takový v džungli není a že tedy zabil Strach. Očichával kořist a tu zaslechl, jak jde k němu ze severních lesů Thá a najednou se rozlehl hlas Prvotního slona.
Po suchých, zprahlých kopcích zaburácel hrom, ale déšť nepřinesl, jen blýskavice se míhaly za hřebeny - a Thý hovořil:
"To je tvé milosrdenství? Nesplnil jsi daný slib." Prvotní tygr si olízl pysky a řekl: "Co na tom. Zabil jsem Strach." I řekl Thá: "Ty SLEPČE a bláhovče! Smrti jsi rozvázal nohy a budeš ji mít v patách, až nakonec zahyneš. Člověka jsi naučil zabíjet!"
Prvotní tygr strnulý nad kořistí řekl: "Je docela jako ten srnec. Po Strachu je veta. Znovu budu soudit obyvatele džungle."
I řekl Thá: "Obyvatelé džungle už nebudou před tebe předstupovat. Nebudou ti křížit cestu, nebudou poblíž tebe uléhat ke spaní, nebudou chodit za tebou, nebudou se pást u tvého doupěte. Jen Strach PŮJDE za tebou a neviditelným bičem tě požene, kam se mu zlíbí. Jeho přičiněním se ti půda pod nohama rozevře, liána se ti ovine kolem krku a kmeny kolem tebe se srazí k sobě až do výšky, kam nedoskočíš. Nakonec ti pak stáhne kůži a zabalí si do ní mláďata, aby se zahřála. Neprokázal jsi mu milosrdenství, on ti je taky neprokáže."
Prvotní tygr si stále troufal, noc mu zatím nepřestala i řekl: "Co Thá slíbil, to slíbil. Snad mě o mou noc nepřipravíš?" I řekl Thá: "Jak jsem řekl, jedna noc ti náleží, ale něčím to odpykáš. NAUČIL jsi Člověka zabíjet a on je učenlivý."
Prvotní tygr řekl: "Leží mi u nohou, má zlámaný vaz. Celá džungle nechť zví, že jsem zabil Strach." Thá se dal do smíchu: "Jednoho z mnohých jsi zabil, ale povíš to džungli sám - tvá noc končí."
Rozbřesklo se, z ústí sluje vyšel další Lysý, na cestě zahlídl skolenou kořist a nad ní Prvotního tygra, i vzal ostrý kůl, vymrštil ho a vrazil Prvotnímu tygrovi hluboko do slabin. I stalo se, jak pravil Thá. Se skučením běhal Prvotní tygr po džungli tak dlouho, až si kůl vyrval, a tak se celá džungle dověděla, že i Z DÁLKY umí Lysý udeřit a TÍM VÍCE se BÁLI. A tak se stalo, že Prvotní tygr naučil Lysého zabíjet - však víte, co zlého kvůli tomu lid od té doby snáší - od různých pastí, létavých oštěpů, zbraní. (zbrojení, podvody, podrazy, zabíjení). Ale podle Tháova slibu jednu noc v roce se Lysý tygra bojí a tygr dělá, co může, aby se ho bát nepřestal. Pamětliv někdejšího zostuzení Prvotního tygra, jakmile ho zastihne, na místě ho skolí. Jinak se Strach prohání džunglí ve dne v noci."

"Když jako teď na všechny dolehne jediný velký strach z nedostatku vody, jen tehdy odložíme my, obyvatelé džungle své drobné strachy a jako teď se shromáždíme na jednom místě." (lze přeložit - když jsou lidé v úzkých, např. u přírodních katastrof apd, jen tehdy dokáží držet pospolu, až ale tento stav pomine, opět se z nich stanou nepřátelé).
"Člověk se bojí tygra jen jednu noc," řekl Háthí. A pročpak se vlastně Prvotní tygr dál neživil trávou, listím a stromy, vždyť srnci jenom zlomil vaz. A nesnědl ho. Jak to, že si umanul na syrové maso?
"Stromy a liány ho poznamenaly a udělaly z něho pruhovanou šelmu, jakou je dodnes. Omrzelo se mu jejich ovoce. Od toho dne se mstí srncům a jiným býložravcům.."


Druhá část článku je výňatek z Knihy džunglí

Další články
Odhodláním k vítězství
Síla je v jednotě





.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama