- Děti - skutečnou podstatou rodinného štěstí + verše o štěstí

8. dubna 2013 v 23:42 | Lena |  - Rodina

Jako malý úvod pro odlehčení a představení této sekce, která je věnována rodině, zde vkládám krátký příběh o tom, co je skutečnou podstatou opravdového rodinného štěstí. Tento příběh je prvním krůčkem, který otevírá následující témata, jež zde budou řešena. Ať už to budou témata vážná, důležitá, smutná, či veselá, každopádně, jejich obsah se bude jemně dotýkat každodenních okamžiků rodinného života a radostí, problémů i starostí s ním spojených.


Poslední dokončovací práce vánočního úklidu a hotovo. Cukroví je napečené, peřiny čistě povlečené, záclony a koberce voní čistotou. Ještě dodělám vánoční výzdobu a je to. Ale byla to fuška. Cítím, jak jsem unavená. Najednou zazvoní telefon.

"Ahoj, tady Monika. Můžeme se dnes stavit? Zítra totiž s Markem odjíždíme do Alp a budeme tam přes Vánoce. Tak ať ještě pokecáme." Moc jsem neměla na návštěvu náladu. Byla jsem unavená a ještě jsem chtěla udělat tu výzdobu, ať je na Štědrý den všechno hotovo a už mám konečně klid. Ale Moniku mám ráda a ráda ji uvidím - takže jsem souhlasila.
S manželem jsme připravili drobné pohoštění, uložili naše tři děti ke spánku a čekali na ohlášenou návštěvu. Zvonek u dveří ohlásil její příchod. Monika se svým manželem přišli v přesně domluvenou dobu. Přinesli láhev koňaku, která se ihned otevřela a mluvilo se o všem možném. Bylo toho tolik, co jsme si chtěli říct. Moniku s Markem jsme neviděli dost dlouho. Nemohou mít děti a tak stále někde cestují. Monika měla krásnou postavu, byla perfektně oblečená, opálená do čokoládova, pěstěné nehty (ne, jako já po tom vánočním úklidu). "Já tě holka obdivuju, se třema dětma a ještě zvládnout domácnost. Že si nepořídíte nějakou pomocnici do domácnosti? To já bych takhle nemohla žít. My jsme se před týdnem vrátili z Tunisu a Markovi se podařilo sehnat hotel v Alpách, takže tam jedeme na Vánoce a vrátíme se až po Novém roce." Trpce jsem polkla, protože Monika vůbec neví, jak žijeme. Já na mateřské dovolené, takže si nemůžeme moc vyskakovat. Splácíme ještě byt, takže žijeme od výplaty k výplatě. Proto zmínka o hospodyni do domácnosti mě v duchu trpce rozesmála.
Povídali jsme si dlouho. Oni vyprávěli své zážitky z cest a já mohla na Monice oči nechat. A najednou jsem zjistila, že jí, ve skrytu duše, závidím. Kamarádíme spolu už od školy. Byly jsme obyčejné holky, zažívaly spolu ty holčičí radosti a potom jsem se seznámila se svým budoucím manželem a vdala se. Narodil se nám první syn, já začala mít jiné starosti a už jsme se tak často nevídaly. Monika se asi za tři roky seznámila s Markem. Byl o 10 let starší, ale měl už postavení a byl ředitelem jedné soukromé firmy. Před půlnocí jsme se s Monikou a Markem rozloučili, popřáli jsme si šťastné a veselé Vánoce a ještě jsme jim zamávali z balkonu, než nasedli do svého nového luxusního auta.
Sedla jsem si do křesla a byla celá zamlklá. Na otázky mého manžela jsem odpovídala tak na půl pusy a nechtělo se mi vůbec mluvit. Manžel si sedl vedle mě, vzal mě za ruku a zeptal se mě soucitně: "Ty jim závidíš, že?" Byla mi hanba, nechtěla jsem si to přiznat, ale bylo to tak. Najednou mi hrkly slzy do očí a já začala, jak je to nespravedlivé, že nám se o takovém životě ani nezdá a přitom oba dřeme od rána do večera. Manžel tiše poslouchal, potom vstal a něžně povídá: "Pojď, něco ti ukážu."
Zavedl mě do chodby, otevřel dveře dětského pokoje, objal mě a tiše mi zašeptal do ucha: "Toto je naše bohatství. Nebo myslíš, že oni jsou bohatší?" V tu chvíli se mi štěstím a láskou zatočila hlava a já poznala, jak moc miluji svou rodinu - moje děti a mého manžela. Z očí se mi řinuly slzy, ale byly to slzy štěstí. Už jsem Monice nezáviděla vůbec nic a byla jsem šťastná...



Co je to štěstí

Víš co je štěstí?
Je to dům, auto a chata?
Ne, štěstí je dětství, když máma je i táta..
Víš co je štěstí?
Když máš peněz jako smetí?
Ne, štěstí je rodina, jsou to rozesmáté tváře dětí.
Víš co je štěstí?
Když slibuje Ti někdo modré z nebe?
Ne, štěstí je, když máš hodně lidí kolem sebe.
Štěstí je, když pro někoho něco znamenáš,
když někomu radost uděláš,
když o někoho opřít se můžeš,
když ochotně každému pomůžeš.
Když někdo rád vzpomene si na Tebe,
když nechceš všechno jenom pro sebe.
Když vážíš si toho, co máš,
když lepšího už nic nehledáš.
Když vůbec nevíš, co je závist,
když nemáš v srdci svém nenávist.
Když i přes slzy dokážeš se smát,
když umíš odpouštět a taky snít.
Štěstí je to, co každý člověk chtěl by mít.
Ne však každý o štěstí má stejnou představu,
někomu stačí málo, někdo chce bohatství a slávu.
Někdo zas touží po tom, co zrovna druhý má.
Proto mnoho lidí štěstí vůbec nepozná.






- Tento příběh jsem obdržela -
- Verše jsou vloženy dodatečně, autor není znám -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama