- Mé zamyšlení nad životním údělem lidí bez domova + video

11. března 2013 v 16:50 | Lena |  - Očima pozorovatele


Tento článek je složen ze dvou krátkých příběhů, které jsem v nedávné minulosti měla možnost prožít.

Člověk se tak někdy zamýšlí nad tím, proč stále přibývá lidí, kteří dají přednost životu na ulici, před možností pobývat v nějaké ubytovně, pracovat, nebo mít vlastní domov.
Ano, o střechu nad hlavou dnes může vcelku lehce přijít nejeden člověk. O práci také. Zaeviduje se na Úřadu práce a následně má možnost požádat o finanční příspěvěk na základní lidské potřeby. A pokud se dotyčný snaží, ikdyž v mnoha krajích je nelehké najít si nové zaměstnání, přeci jen to není nemožné. A jestliže takový člověk z nějakého důvodu zároveň přijde i o střechu nad hlavou, jsou k dispozici nějaké ubytovny, nebo je zde možnost pronajmout si byt. Ano, pronajímatelé si berou za měsíční pronájem vyšší částku, aby na tom něco vydělali..
Také zde máme různé právní poradny zdarma, nebo sociální a motivační poradce, kteří těmto lidem v tísni podají informace, jak se v takových situacích zachovat.
Podle mého názoru to nemálo takovýchto lidí tak nějak vzdá. Přijdou o zaměstnání, rozvedou se, jelikož si již velmi dlouho nerozumějí s partnerem/kou, děti, pokud nějaké mají se k nim přestanou hlásit. Ti lidé se tak nějak propadnou do tmy a ztratí nejen motivaci, ale i sílu bojovat.

Před nějakým časem mi jedna dívka vyprávěla příběh své maminky. Její otec nezvládl svůj život, začal holdovat alkoholu, pak se s ním jeho žena (maminka oné holčiny) rozvedla, jelikož jeho alkoholové opojení nemohla snést. Později také přišla o práci a za nějakou dobu i ona počala svou bolest zahánět alkoholem. Došlo to tak daleko, že se začala stýkat s lidmi, kterým alkohol také "chutná" a nakonec se z bytu, kde bydlela s dcerou "odstěhovala" na ulici. Pobývá společně s těmi lidmi někde pod mostem. Přestože ji dcera mnohokrát přemlouvala, ať se vrátí domů, bylo to marné. Ta holčina jí tam údajně alespoň nosí peníze a přikrývky, aby mamince v noci nebyla zima. Jak ale s danými penězi naloží, to neví. Zdali si za ně opatří něco k jídlu, nebo padnou za alkohol.
Je opravdu škoda, že lidé vše takto vzdají.


Nedávno jsme cestovali do jednoho města, kde jsme měli na pořadu dne nějaké aktivity. Nemohli jsme najít určitou ulici, ptali se kolemjdoucích, ale nikdo z nich nevěděl, kde se dané místo nachází.
Pak jsem zahlédla jednoho chlapíka, který byl dosti lacině a obyčejně oblečen, ne přímo zanedbán, ale bylo znát, že se asi nemyje dvakrát denně :). Respektive, nevypadal vyloženě, jako klasický bezdomovec. Tvář měl trochu zarostlou vousem, věk cca 48 let. Pod těmi vousy se skrýval vcelku sympatický obličej. Před sebou tlačil vozík, ve kterém byly nějaké kovové věci a s největší pravděpodobností měl s nimi namířeno do sběrny.
Bylo tam více lidí, ale já si to namířila k němu. Prostě jsem si toho člověka "vybrala". Chtěla jsem mu totiž "něco" ukázat. Pozdravila jsem a zeptala se na cestu. Ten pán byl evidentně zaskočen. Určitě nebyl zvyklý na to, že ho kolemjdoucí osloví, lidé ho spíše obcházeli, brali s rezervou. Poradil nám, věděl, kde je ulice, kterou hledáme, nacházela se kousek od nás. Poděkovala jsem, rozloučila se a šli jsme každý svou cestou..
Vím velmi dobře, co jsem mu chtěla tím, že jsem oslovila právě jeho "říci".. Vy, kdož mne znáte Víte také ..

Druhý zážitek se udál v nemocnici. Náš známý si při lyžování zlomil nohu a byla nutná několikadenní hospitalizace v nemocnici. Vezli jsme mu tedy nějaké věci.
Když jsme procházeli chodbou jednoho oddělení, zrovna tam na lehátku přivezli nějakého bezdomovce. Vypadalo to, že si způsobil úraz, není vyloučeno, že zapíjel svůj "žal" a těžký životní osud krabicovým vínem a v opilosti spadl na zem, ikdyž nevypadal na to, že by byl hodně pod vlivem alkoholu.. Ale skutečný důvod jeho stavu mohl být samozřejmě jiný.
Dívala jsem se na něj, prohlížela jsem si toho člověka. Celé jeho tělo bylo ve stavu nějakého třesu, celý se klepal, ale nebylo to zimou, zřejmě nedostatkem energie, vitamínů, špatnou funkcí ledvin, jater, slinivky, nervové soustavy, nebo čímkoli jiným. Zmocnila se mne lítost a smutek nad tou "duší". Prostě jeden z těch, kteří to vzdali.. To, jak se třásl.. Byl to opravdu smutný pohled. Nebyl nijak zvlášť zanedbaný, ale jednalo se o "bezdomovce".
Ležel na tom lehátku absolutně odevzdaně..

Člověku je z takových věcí opravdu smutno.

Co je tohle proboha za svět??

Tyto prožitky mne motivovaly k reprezentaci jednoho citátu

"Každý zápas, vyhraný, nebo prohraný, nás posiluje pro ten další. Pro lidi není dobré prožít snadný život. Přestanou- li zápasit, slábnou a ztrácejí výkonnost. Někteří potřebují řadu porážek, než se u nich rozvine síla a odvaha dosáhnout vítězství."
Moudro indiánů

Tímto videem Vám chci "něco říci"...



- Článek je chráněn autorským právem -
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama