- Setkání s duší zesnulého strýce

11. února 2013 v 22:18 | Lena |  - Tajemná setkání


V této sekci budu prezentovat zajímavé, nevšední, nebo tajemné zážitky, které jsem si prožila ať už to já sama, na vlastní kůži, nebo lidé z mého okolí, o kterých vím, že jsou spolehliví a nemají natolik bujnou fantazii, aby si své prožitky přikrášlovali pro jejich větší zajímavost. Ostatně, neznám člověka, který by neprožil něco, mezi nebem a zemí, něco "tajemného", nebo nevšedního. Nejsme tady sami, kolem nás se pohybují bytosti, které můžeme vnímat a také je vnímáme.

A abych šla příkladem, jako první příspěvek zde představím můj vlastní prožitek,
který jsem měla tu "čest" vychutnat si společně se svou kamarádkou.


Stalo se to v létě před několika lety. Mé kamarádce Petře zemřel strýc, se kterým měla velmi dobré vztahy, měla ho ráda a byl jí velice blízký. Znala jsem ho také, byl to skvělý člověk.
Bydleli všichni v jednom domku, strýc v přízemí, Petra se svou rodinou ve vrchním patře.
Všichni jsme byli smutní ze ztráty člověka, kterého jsme měli rádi a Petra vyřizovala všechny náležitosti, které se týkaly různých příprav posledního rozloučení .. V některých fázích jsem jí byla nápomocna.
V jednom z těchto dnů jsme šly z jedné schůzky. Kráčely jsme po chodníku a zdálo se, že těsně nad ní se objevila nějaká energie, která byla silně vnímatelná. Kamarádka se najednou zastavila a podívala na opačnou stranu přes silnici. "Co se děje?" ptám se. "Je Ti špatně?" (vše dost těžce nesla, je to pochopitelné). "Když Ti to řeknu, budeš se mi smát". Přesvědčila jsem ji, že k smíchu určitě nebudu mít důvod.
Dozvěděla jsem se, že slyšela hlas svého strýce, dokonce měla pocit, že je u ní, nad její hlavou, po levé straně. Říkal jí, že na druhé straně přes cestu jde její kamarádka. A skutečně! Po protějším chodníku kráčela její známá se svým synem, zřejmě byli na procházce. Ani jsme na ni nevolali. Petra byla zaražená a v jejich očích byl velký otazník.


Co následovalo v dalších dnech jsem již prožívala také. S Petrou jsme se navštěvovaly často a po posledním veřejném rozloučení se zesnulým strýcem mne prosila, abych u ní zůstala na noc, jelikož její manžel byl v práci a nechtěla být v domě sama.
Tak jsme seděly v obýváku a tak nějak v poklidu probíraly různé věci ..
Kolem 21. hodiny jemně vrzlo okno v kuchyni. Bylo teplo, takže jsme ho měly otevřené, ať k nám proudí čerstvý, vlahý vzduch. Otevřelo se úplně celé, jakoby byl silný průvan a bouchly obývákové dveře. Petra šla okno zavřít. Byla tam několik minut a já mezitím slyšela, jak v kuchyni vrzla židle a otevřel se šuplík v kuchyňské lince. Měla jsem za to, že chystá něco k snědku, jsme mlsné ženské ;-) ... "Mám nějak pomoct?" ptám se. Chvíli nepřichází žádná odpověď. "Leňo, pojď sem!!" Její hlas zněl silně přesvědčivě, takže jsem okamžitě přistartovala do kuchyně. "Co se děje?" ptám se. "Byla jsi teď v kuchyni?" dí Petra. "Ne" Koukám a mé oči se ptají ... "Podívej". Její prst ukazuje na otevřený šuplík v lince .. Vysvětluji, že jsem slyšela, jak se otevíral, ale měla jsem za to, že původcem je ona. Vzhledem k prožitku z předchozího dne, kdy Petra slyšela hlas svého strýce jsme měly víceméně jasno .. A zvuk židle? Strýc k Petře chodil často na návštěvy a tato konkrétní židle (která byla v té chvíli odsunutá od stolu, jinak byla vždy zasunuta) byla jeho oblíbená, vždy na ní sedával.
Toho večera se již nedělo nic. "Ticho" ..

Připomínám, že čas úmrtí strýce byl údajně ve 20.30h.

Následující večer jsme byly zvědavé, zdali bude nějaké pokračování a jelikož Petra měla být opět sama, nechtěla dům obývat bez společnosti. Nedělaly jsme z toho žádné drama, povídaly si a měly spíše za to, že bude klid. Chyba lávky. Ve 20.45h se opakoval stejný scénář, okno - židle, ale šuplík již zůstal netknutý. To ovšem bylo vše, jinak byl klid ... Kamarádka na strýce volala jeho jménem, ale již se nic nedělo. Rozplakala se ..

Třetí večer byl poslední, který jsem společně s Petrou strávila, následující dny již byl její manžel doma.
Čekaly jsme ... 20.50h- vrznutí židle, okno ... Obě jsme "vběhly" do kuchyně. Věděly jsme své ... A opět kld, (ale tentokrát ne nadlouho).
Šly jsme tedy zpět do obýváku a povídaly si. Petra se zmínila, že má pocit, jakoby se ze dveří mezi kuchyní a obývákem na ni někdo díval, poslouchal, co si povídáme, ale neměl "odvahu vejít" do místnosti, k nám. Volala strýcovo jméno. Pak vstala, já s ní a šly jsme směr kuchyně. Když jsme prošly dveřmi, říkala, že cítí, jak to "něco" se jakoby leklo a utíkalo to před námi (létalo vzduchem). Měla pocit, že ta "bytost" je v předsíni. Šly jsme tedy tímto směrem. Petra říká. "Cítím, že je "to" za mnou" ... Najednou cítíme vítr, který proletí kolem nás a znatelně se pohnou listy palmy, která krášlí předsíňový interiér ...

Z následujícího Petřina vyprávění byl několik dnů klid, ale pak ještě prožila setkání se strýcem, které bylo z fyzického hlediska, kdy slyšela jeho hlas, setkáním posledním.
Během odpoledne se věnovala vaření a potřebovala něco ve spíži. Když se tam chce dostat, musí projít předsíní. Když procházela kolem skříně, která je v předsíni umístěna, praštila se rukou o klíč, který z ní vyčníval, byl vytažený, ale tak, aby nespadl na zem. Vytvořila se jí pěkná modřina. Vzpomněla si na manžela, jelikož se domnívala, že při odchodu o něj nedopatřením zavadil a klíč se vysunul. Zasunula ho tedy zpět a pokračovala dál ve své činnosti. Ve spíži si vzala, co potřebovala a když se chystala vrátit zpět do kuchyně, slyšela na podlaze zvuk kroků bosých nohou, které se zastavily u ní. (podlahu mají "plovoucí"). Zároveň také opět slyšela hlas svého strýce, který na ni hovořil jejím jménem. Hlas zněl vesele, přátelsky, ale na rozdíl od předchozích dnů byl již velmi slabý, jakoby vzdálený. Opět se rozplakala ... Při zpáteční cestě, kdy se vracela zpět do kuchyně, byl klíč, který před chvilkou zasunula, opět vysunutý ven. Strýc jí dával znamení z "druhého břehu" ...
Mimochodem - skříň se skládá z několika úložných částí a bloků, každý blok se otevírá zvlášť a je opatřen klíčem. A konkrétně v části, kde byl klíč vysunut, měl strýc uloženy nějaké své věci.

Petra mi pak ještě vyprávěla, že po nějakém čase se jí o strýci zdálo, je přesvědčena, že ji ve snu navštívil záměrně, aby jí sdělil, že se má dobře. Vzhledově vypadal zhruba o 20 let mladší, než za života svých posledních let zde na zemi.


- Z mého hlediska, pokud se vrátím k fázi příběhu, kde duše strýce "otevřela" okno a "vrzla" židlí. Byla po své smrti krátce a z toho, co se s ní dělo zmatená, neuvědomovala si, co se děje. A jelikož v domě za svého života v této dimenzi bydlela, bylo jí tam dobře, tudíž ji ještě s tímto místem pojily nitky energie, takže se tam vrátila.
U fáze, kdy se na nás dívala, poslouchala, co si povídáme a když jsme vstaly a šly jejím směrem, utíkala před námi, bych si to vysvětlovala tak, že si ještě plně neuvědomovala skutečnost, že již nemá fyzické tělo a tudíž ji nemůžeme "vidět" .. Proto ten úprk.
Při posledním setkání s Petrou ve spíži byl její hlas již slabý, neboť se již dostávala do jiné, vzdálenější dimenze. -


K tomuto příběhu netřeba další komentář. Naše dušičky po opuštění fyzického těla jsou stále "zde" ... A zkuste mi říct, že mi to nevěříte ... :)
Já zase nevěřím, že jste nikdy neprožili něco podobného, ať už jakéhokoli charakteru.
A pokud by se někdo z Vás chtěl se mnou a s ostatními čtenáři někdy podělit o svůj příběh a prožitek, napište mi, velmi ráda ho na své stránky umístím.


Přeji krásný den






- Tento článek je chráněn autorským právem -



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama