- Růže ode mne pro muže na vozíčku

17. února 2013 v 14:44 | Lena |  - Očima pozorovatele


Tento zážitek z nedávné minulosti ve mně zanechal příjemný dojem, a proto se s Vámi o něj chci podělit.

Oblíbila jsem si farmářské trhy, kterých je sice zatím stále poskromnu, ale i za to málo jim patří můj dík. Kdybych vlastnila pozemek na patřičném místě, rozhodně bych těmto lidem, kteří nabízejí a prodávají plody své práce poskytla jeho pronájem, pokud ne zdarma, tak maximálně za symbolický poplatek.
Počátkem podzimu jsem se jako obvykle, když nakupuji něco k snědku, procházela mezi stánky, nasávala vůni domácích produktů, od voňavých jablíček, po sýry a vše ostatní. Kam se hrabou mrtvá jablka bez chuti v obchodech a supermarketech. Když kousnete do jablíčka vypěstovaného u nás "doma", cítíte radost, chuť a vůni života ...

Ten den jsem dostala tři krásné růže. Žádné koupené, ty jsou dovezeny z daleka, drženy v lednici, nevoní a do druhého dne uvadnou. Tyto růžičky vyrostly na zahrádce, pod slunečnou oblohou, jsou něžné, krásné a jejich vůně velmi okouzlující.

Tak se tak procházím, vybírám, očichávám a kousek ode mne si všimnu pána, který je odkázán místo chůze po svých nohou, na mobilní vozíček. Trochu jsem si ho prohlédla. Jeho tělo mělo věk asi tak kolem 50ti let. Vzhledově to byl docela pěkný pán, byl hezky oblečen a upraven. Vzhledem k velikosti jeho těla byly jeho nohy nápadně kratší, hlavu měl naopak o něco větší, než je obvyklé. Prostě se tak narodil.
Na kolenou měl položenu tašku, nakupoval, jako my všichni a byl tam sám.
Přistoupila jsem k němu, pozdravila, podívala se mu do očí a s úsměvem mu podala jednu mou růži. Prostě jsem to chtěla udělat... Tak jsem to udělala.
"To je pro Vás". :)
Podíval se na mne. "Je.., děkuju..." "Ale za co to je?" Usmál se.
"Proč by to za něco mělo být?" Odvětím. "Prostě jen tak, pro radost".
Pán se díval na věnovanou květinu, pak na mne.
"Ale ženy mužům přece kytky nedávají?" ..
"Kde jste na to přišel? :) Dávat někomu květiny přece není přisouzeno jen mužům. Toto "vaše" tvrzení je pouze takový zarytý zvyk. Podaná květina přeci vyjadřuje sdílenou radost, poděkování za to, že jste. Dnes mi někdo udělal radost, tak jsem si Vás vybrala a o svou radost se chci podělit s Vámi."

Celkem jsem spěchala, takže jsem se rozloučila. "Mějte se pěkně a snad někdy nashledanou." :)

Byl překvapen a vypadal, jakoby čekal, že mu růži zase vezmu s tím, že jsem si z něj udělala legraci. Nic takového se samozřejmě nestalo.
Závěrem jsem se od něj dozvěděla, že kytku od ženy ještě nikdy nedostal a že je to moc mílé.
Co na to říct? Odpověděla jsem. "Všechno je jednou poprvé.."

Když jsem odcházela, po chvilce jsem se ještě na okamžik ohlédla. Pán na vozíčku se usmíval a na květinu se dlouze díval. Nevím, o čem přemýšlel, nevím, jestli si růži ode mne dal doma do vázy. Jedno mi však utkvělo v paměti.

Úsměv v jeho očích a na jeho tváři ...





- Živá Voda Lena -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama