- Lidská lhostejnost - pohozená PET lahev

9. února 2013 v 17:17 | Lena |  - Očima pozorovatele


Tak si to tak jednoho slunečného dne zvesela kráčím mezi domy, nasávám atmosféru slunečních paprsků, které se snoubí s pochmurnou šedí města, a tím se jeho nudnost a bezbarevnost stává zajímavější ..

Potřebuji se dostat přes cestu kolem autobusové zastávky, abych mohla pokračovat dál. A ouha: U její krajnice, směrem k zastávce si slunečních paprsků užívá také prázdná PET lahev, kterou tam někdo pohodil.. Hrdě si tam leží a své umělohmotné "tělo" vystavuje na obdiv. Kdopak asi byl dotyčný, kterému bylo líno zajít tři kroky dál a vyhodit ji tam, kam patří ..

Na zastávce čeká zhruba 10 lidí různého věku. Stojí, mlčí, koukají do prázdna. Když se má maličkost ocitne u lahve, prostě se sehnu, zvednu ji, udělám ty tři kroky a vhodím ji do koše. Ti lidé na mne koukají.. Někteří si šeptají. Slyším slova, "to je správné, tak to má být". ?? Nějak nechápu. Proč toto prostě někdo neudělal přede mnou? Ti lidé? si lahve jednoznačně museli všimnout, byla vidět na 50 metrů. Každému z těch dotyčných se krátce a kriticky podívám do očí. Těm, co si šeptali s úsměvem řeknu: "Když je to správné, tak proč jste to neudělali Vy?"
Koukají na mne, doslova, jako sůvy z nudlí. Neodpoví. Spí snad za bílého dne s otevřenýma očima?
Kráčím dál. Po chvilce se ještě krátce otočím. Někteří se za mnou ještě dívají ..
Říkám si, co se těm "lidem" asi tak honí hlavou.


Tak nevím.. Jakoby mezi mnou a těmi lidmi byla nějaká půl metru silná, neviditelná bariéra. Jsou snad z jiného světa, nebo naopak já? NE, žijeme přeci společně na stejné planetě, dýcháme stejný vzduch a pijeme stejnou vodu.
Kladu si otázku, jestlipak se jim v těch jejich hlavičkách rozsvítilo a alespoň trochu se zastyděli.. Kdo ví.
Chtít po 80ti leté babičce, která se sotva drží na nohou, aby svou lety opotřebovanou tělesnou schránku ohýbala, by bylo troufalé. Ale byli tam i daleko, daleko mladší ..
Pokud by ta lahev byla nějak extrémně silně znečištěná, patrně bych se jí nedotkla a nechala tuto poctu těm, kterým tato čínnost náleží, mají to v popisu své práce a uklízejí nepořádek po prasátkách, která neznají základy slušného chování, každý den. Ale nebyla.

Vůbec na zastávkách, nebo místech, kde se shromažďuje více lidí lze najít různé zajímavé kousky, mimo PET lahví jsou to hlavně čika od cigaret, papíry, přilepené žvýkačky, výkaly různého druhu a jiné exempláře. A pokud je zastávka jinak v "pořádku", dá se vyloženě hovořit o zázraku, protože většinou je také rozbitá, nebo počmáraná.

Možná by nebylo na škodu naučit tyto čuňata, že takové věci patří do koše > což je taková ta kovová nádoba s otvorem .. (mírný sarkasmus)

Zkrátka - exemplář ČLOVĚKA KONZUMNÍHO denně ukazuje, co je zač. A své stopy nenechává jen na zastávkách ..

A tady mne napadá jedno moudro, které mi přijde pro tuto situaci vcelku příhodné:

"Někdo musí začít: Když Ty jako první "položíš svůj kámen", "položí" jej pak i ostatní.
Proč? Protože najednou díky Tobě ostatní zjistí, že to jde."




- Článek je chráněn autorským právem -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama